Petrohradské povídky

Cyklus povídek o Petrohradu od ruského klasika zachycuje město tak, jak se jevilo autorovi po dobu jeho sedmiletého pobytu v letech 1828–1836. Námětem cyklu je zobecnění proměn života na ústřední městské třídě v průběhu jednoho dne, které je zároveň názorným předvedením společenského rozvrstvení stavovské společnosti v jednom z jejích center. Hrdiny povídek jsou malí, utištění lidé, kteří ve společnosti obrovských majetkových a společenských rozdílů vedou dlouhý a zdánlivě marný boj s privilegovanými utlačovateli. Jejich fantastické příběhy jsou vesměs ostrou satirou na tupost, nadutost a hamižnost statkářů a carských úředníků.