Parametry
- 120 stránek
- 5 hodin čtení
Více o knize
Nemoc k smrti, napsaná v roce 1849, je psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard přetváří Kristův výrok z evangelia, když uvádí, že „trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže“. Tato nemoc představuje zoufalství, kdy chybí i poslední naděje na smrt. Svět se člověka ptá na jeho já minimálně, a ztráta sebe sama se prochází tiše. Druhý díl knihy se zaměřuje na zoufalství nebýt sám sebou a rozlišuje mezi „nepoznáním“ a „nechtěním poznat“, čímž činí hřích aktuálním a bytostným. Kierkegaard rozebírá, jak se člověk snaží o syntézu svého já s Věčností, a zdůrazňuje, že pravda zůstává většinou neslyšena, pokud ji někdo nevnímá duchem. Tíseň se prohlubuje, když je ztracen vztah k Nejvyššímu a k podstatě sebe sama. Kierkegaard používá řeč k vzdělání a probuzení, vědom si, že léčba vyžaduje duchovní skok a pokání. V dalších dílech, které napsal až do své smrti v roce 1855, zkoumá hloubku křesťanství a konfrontuje ji s oficiálním náboženstvím, které se stalo bezduchou loutkou. Nemocí k smrti, s podtitulem křesťanská psychologická úvaha, zahajuje Kierkegaardovo dílo, které patří k tomu nejlepšímu ve světové literatuře. V češtině je k dispozici v kvalitním překladu Marie Mikulové-Thulstrupové.
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Nemoc k smrti
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Søren Kierkegaard
- Vydavatel
- Michal Legelli
- Rok vydání
- 2019
- Počet stran
- 120
- ISBN10
- 8090728863
- ISBN13
- 9788090728868
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Společenské vědy, Duchovní literatura, Psychologická tématika, Náboženská témata, Filosofická tématika, Náboženství, Křesťanská témata, Křesťanství, Úmrtí, Teologie, 19. století, Víra, Nemoci, Etika, Zoufalství, Úzkostné poruchy
- První vydání
- 1849
- Původní název
- Sygdommen til døden
- Hodnocení
- 4,1 z 5
- Anotace
- Nemoc k smrti, napsaná v roce 1849, je psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard přetváří Kristův výrok z evangelia, když uvádí, že „trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže“. Tato nemoc představuje zoufalství, kdy chybí i poslední naděje na smrt. Svět se člověka ptá na jeho já minimálně, a ztráta sebe sama se prochází tiše. Druhý díl knihy se zaměřuje na zoufalství nebýt sám sebou a rozlišuje mezi „nepoznáním“ a „nechtěním poznat“, čímž činí hřích aktuálním a bytostným. Kierkegaard rozebírá, jak se člověk snaží o syntézu svého já s Věčností, a zdůrazňuje, že pravda zůstává většinou neslyšena, pokud ji někdo nevnímá duchem. Tíseň se prohlubuje, když je ztracen vztah k Nejvyššímu a k podstatě sebe sama. Kierkegaard používá řeč k vzdělání a probuzení, vědom si, že léčba vyžaduje duchovní skok a pokání. V dalších dílech, které napsal až do své smrti v roce 1855, zkoumá hloubku křesťanství a konfrontuje ji s oficiálním náboženstvím, které se stalo bezduchou loutkou. Nemocí k smrti, s podtitulem křesťanská psychologická úvaha, zahajuje Kierkegaardovo dílo, které patří k tomu nejlepšímu ve světové literatuře. V češtině je k dispozici v kvalitním překladu Marie Mikulové-Thulstrupové.