Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu

Kniha je vlastně zamyšlením, ovšem na základě detailní analýzy, nad tím, lze-li film pojmout jako duchovní umění. Tato, pro mnohé zdánlivě lehce zodpověditelná otázka, se v Suchánkově publikaci ovšem stává úvahou s obecnější platností. Úvahou o hodnotách současného světa a umění, úvahou na téma duchovního rozměru lidské existence i umělecké tvorby. Autorův přístup k tématu lze vnímat z několika úhlů pohledu. Jde bezesporu o filozofující meditaci nad smyslem existence a tvorby, tedy nad těmi nejobecnějšími otázkami. Zároveň ale jde i o analytickou studii vyjadřovacích prostředků filmů určitého okruhu (a společnost je to vskutku reprezentativní, posuďte sami: např. Marketa Lazarová, Prolomit vlny, Barva granátového jablka, Prosba, Strom přání, Veselka, Osamocený hlas člověka, celý Tarkovskij ad., ad.) v níž autor rozebírá jednotlivé prvky (barva, zvuk, obraz) a uvádí je do dalších a dalších souvislostí, významů, interpretací. No a krok za krokem pak autor směřuje k jakési sumarizaci zjištěného, syntéze, v níž se pokouší zjištěné uplatnit na komplexním a podrobném rozboru všech filmů Andreje Tarkovského (tedy všech jeho plně autorských filmů, tzn. počínaje Rublevem). Celá tato obsáhlá pasáž, tvořící dobrou třetinu knihy, je bezesporu doposud vůbec nejrozsáhlejším a nejpodrobnějším analytickým textem, který kdo kdy v češtině o Tarkovského díle publikoval. I tím jde o výjimečnou knihu.