Ariel

Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové, vydaná v roce 1965, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. Její kultovní status podtrhuje tragický příběh autorky, mladé a nadějné básnířky, která po rozvodu a celoživotních úzkostech spáchala sebevraždu. Texty z její pozůstalosti vydal její manžel, básník Ted Hughes, a ukázalo se, že sbírka je jejím opus magnum. Výsadní postavení Plathové v moderní literatuře je dáno nejen tragédií jejího života, ale především silou její poezie. Plathová je nesmírně sensitivní autorkou, která přetavuje vnější podněty do bolestného a jedinečného výrazu, reflektovaného s drsnou ironií. V českém kontextu se k věhlasu její poezie přispělo překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala fascinující téma. Na překladu sbírky pracoval téměř dvacet let a poznamenal, že „žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová“. Překlad považoval za náročný proces, připomínající spíše rvačku než běžný překlad, a vyjádřil obavy, zda ho vůbec přežije.