Jeskyně smrti

V místnosti panovala naprostá tma. Tajemné praskání, které jí pronikalo, znělo hrozivě. Stejně jako těžký dech tvora, který bez hnutí dřepěl v hluboké neproniknutelné temnotě. Praskání náhle umlklo. Zaznívalo pouze oddechování. Namáhavé a sípavé. Mnohokrát umlkalo, dokud tvor nenabral do plic dostatek vzduchu. Byl to člověk nebo zvíře? Nikdo by to nedokázal přesně říci, aniž by předtím nerozehnal temnotu. Znovu cosi zapraskalo. Jen na malou chvíli. Najednou se ozval hlas. Vyrazil z reproduktoru. Možná jich bylo víc, ale ozvěna nedovolila určit jejich přesný počet. Hlas zřetelně oslovil tvora. „Virgile!“