Kéž tonu v radosti

Více o knize

Akrobat Bobi přináší lidem radost tím, že je učí vážit si „zbytečně promarněného času“, stráveného procházením a pozorováním přírody. Dělá to prostými činy, jako je výsadba narcisů místo brambor či pořádání hostin s jelenem jako záminkou. Rodí se bratrství a „společenství“, avšak pro udržení radosti je nutné dosáhnout vnitřního míru. Zde však Bobiho úsilí naráží na překážky, což přináší zvrat v ději. V tomto poetickém románu autor oslavuje život blízký zemi, krásu polí a lesů a moudrost pastýřů. Autor touží zachytit polyfonii života, neboť v současné literatuře je často příliš prostoru věnováno nicotnostem, zatímco opravdová krása zůstává opomíjena. Většina knih se soustředí na lidské city, avšak existují i příběhy bez lidí. Řeka, potoky a prameny jsou živé bytosti s vlastními emocemi a touhami. Lesy a krajina dýchají a jsou více než jen pastvou pro oči; jsou společenstvím živých bytostí. Tajemství přírody nás obklopuje, protože jsme dosud nepochopili psychologii země a jejích elementů. Kdo žil v horské krajině, ví, jaký význam má pohoří v lidské komunikaci, ať už v rybářské vesnici, nebo mezi rolníky. Člověk není izolován; tvář země sídlí v jeho srdci.