Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc

Tato Saroyanova kniha vychází z deníků Henri-Fredericka Amiela, který si v 19. století více než padesát let vedl jeden z nejdéle psaných deníků vůbec. A Saroyanova kniha není tudíž ničím jiným, než jeho osobními deníkovými zápisky ze srpna 1967, kdy pobýval v Paříži, a prosince a listopadu 1968. V době, kdy toto dílo psal, mu bylo devětapadesát (respektive šedesát) let, a jeho věk ho nutí k melancholickým zamyšlením, kdy přemítá o svém dosavadním a nad budoucím životem. Navíc se v jeho zápiscích často objevují poznámky, kdo zrovna zemřel, a smrt druhých lidí ho inspiruje k napsání různých úvah, odboček, parabol a fejetonů, které se týkají naprosto všeho - pojednávají o tématech počínajíc zbytečností Vánoc a končíc zoufalými pokusy dobýt Měsíc. Jazyk knihy je moderní, moc se mi líbí Saroyanův osobitý styl využívající neobvyklých obratů a zvláštních přirovnání. Celkový koncept a ráz knížky vyznívá pesimisticky, autor si uvědomuje, že stejně jako všichni ostatní lidé i on musí zemřít. Nicméně posledního etapu svého života, stáří, bere s nadhledem.