Milá Páně

Ona je krásná, mladá, bohatá, vdaná a neuspokojená. On je krásný, bohatý, úspěšný, svobodný, záletný a manželův nadřízený. Svůj cizoložný vztah prožívají současně jako jedinečnou milostnou vášeň na hranici zbožnění a jako její neustálou estetizovanou inscenaci hraničící s rituálem. Avšak ve chvíli, kdy jsou vlivem okolností – jsme ve třicátých letech 20. století a on je Žid – odkázáni čistě jen na lásku v neředěném stavu, chytí se vzdor intenzitě svého citu do pasti, kterou si svými maximalistickými nároky sami připravili. Román zasazený do Ženevy počátku druhé světové války, vznikal třicet let a bývá považován za „nejkrásnější knihu o lásce“ 20. století. Ovšem spíš než o lásce je to román o nemožnosti ideální lásky, jež se nutně musí časem strávit a vyčerpat, o zničující žárlivosti, o zhoubné ironické inteligenci nahlodávající červem pochybnosti i nejkrásnější chvíle. Zároveň je to i román o židovství, plný úzkosti a strachu pronásledovaného národa, ale i rozkladného, černého, neodolatelného humoru. Jeden z největších milostných románů světové literatury 20. století patří zároveň k úhelným dílům francouzsky psané prózy po druhé světové válce.