Knihobot

Blochova filosofie naděje

Parametry

  • 64 stránek
  • 3 hodiny čtení

Více o knize

K. Skalický interpretuje filosofické dílo E. Blocha, známé jako „filosofie naděje“, pomocí „metody mozaiky citací“, aby zachytil klíčové myšlenky a jejich osobité vyjádření. Nejprve shrnuje hlavní milníky Blochova života a zdůrazňuje, že jeho filosofie pramení z autentické mystické zkušenosti. Jedním z hlavních cílů je přenést do marxistického a ateistického pohledu to, co v křesťanské tradici zůstává trvalé – totalitu naděje. Skalický se věnuje Blochově ontologii a kriticky zkoumá jeho kacířské názory, přičemž se snaží vymezit, s čím lze souhlasit a s čím nikoli. Souhlasí s Blochem, že na počátku je NE, které se liší od NIC, ale nenachází v něm klad, což je dáno Blochovým ateistickým kontextem. V Blochově filosofii neexistuje čisté bytí, pouze bytí hmoty, a Skalický se ptá, v čem spočívá živé dialektično hmoty. Bloch se nevyhne problémům „vyloženého protismyslu“ a skutečného vývoje materie. Dále kritizuje Blochovo zdůraznění dvou možných vyústění světového procesu: VŠE nebo NIC, a zpochybňuje, odkud hrozí uskutečnění utopie. Pokud není nic mimo hmotu, znamená to, že nebezpečí je přímo v ní? Autor také zmiňuje otázku koexistence nebe a pekla a varuje před nebezpečným utopickým patosem jedné ideální společnosti.

Nákup knihy

Blochova filosofie naděje, Karel Skalický

Jazyk
Rok vydání
1995
product-detail.submit-box.info.binding
(měkká)
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

Nikdo zatím neohodnotil.Ohodnotit

Titul
Blochova filosofie naděje
Jazyk
česky
Vydavatel
Ježek
Rok vydání
1995
Vazba
měkká
Počet stran
64
ISBN10
8090162584
ISBN13
9788090162587
Série
Anotace
K. Skalický interpretuje filosofické dílo E. Blocha, známé jako „filosofie naděje“, pomocí „metody mozaiky citací“, aby zachytil klíčové myšlenky a jejich osobité vyjádření. Nejprve shrnuje hlavní milníky Blochova života a zdůrazňuje, že jeho filosofie pramení z autentické mystické zkušenosti. Jedním z hlavních cílů je přenést do marxistického a ateistického pohledu to, co v křesťanské tradici zůstává trvalé – totalitu naděje. Skalický se věnuje Blochově ontologii a kriticky zkoumá jeho kacířské názory, přičemž se snaží vymezit, s čím lze souhlasit a s čím nikoli. Souhlasí s Blochem, že na počátku je NE, které se liší od NIC, ale nenachází v něm klad, což je dáno Blochovým ateistickým kontextem. V Blochově filosofii neexistuje čisté bytí, pouze bytí hmoty, a Skalický se ptá, v čem spočívá živé dialektično hmoty. Bloch se nevyhne problémům „vyloženého protismyslu“ a skutečného vývoje materie. Dále kritizuje Blochovo zdůraznění dvou možných vyústění světového procesu: VŠE nebo NIC, a zpochybňuje, odkud hrozí uskutečnění utopie. Pokud není nic mimo hmotu, znamená to, že nebezpečí je přímo v ní? Autor také zmiňuje otázku koexistence nebe a pekla a varuje před nebezpečným utopickým patosem jedné ideální společnosti.