Věčné údolí Javoříčka

Dějinnou realitou prochází v próze Věčné údolí Javoříčka, pohybující se na hranici literatury faktu a beletrie, fiktivní příběh pětadvacetiletého učitele na obecné škole Miloše Doubka, žijícího v Litovli, a gymnazistky Věry Zárubové, pobývající nejprve v Praze a poté v Luké nedaleko Javoříčka, včetně členů jejich rodin. Životní cesta Miloše a Věry směřuje k poselství, že milostný vztah řady mladých lidí tehdy posilovala i společná nenávist vůči okupantům a že idea české věci, vydobývaná vzdělanými vlastenci před více než sto lety, a to ve snaze emancipovat český národ a vymanit ho z německého vlivu, dosáhla inspirativními kořeny i do časů nacistické krutovlády.