Povídky o válce a lidech

Druhý svazek spisů zahrnuje povídky z počátečního období Tolstého tvorby (léta 1852-59). Povídky s vojenskou thematikou odrážejí autorovy zážitky z dobrovolné vojenské služby na Kavkaze (Nájezd, Kácení lesa, Degradovaný) a z obrany Sevastopolu roku 1854/5 (Sevastopol v prosinci, v květnu av srpnu). O zoufalé a nerovné bitvě Sevastopolské vypráví i připojená "Píseň o bitvě na řece Černé 4. srpna 1855", v níž Tolstoj formou lidových písní otevřeně vyslovil, co soudili prostí sevastopolští obránci o neschopných generálech. Na pomezí mezi světem carských vojáků a civilistů se pohybuje děj povídky "Dva husaři", která kritisuje, stejně jako povídka "Zápisky markéra", nevázaný a lehkomyslný život statkářstva. Povídka "Vánice" líčí nebezpečné putování zasněženou stepí, "Statkářovo jitro" zobrazuje autorovy zkušenosti z doby, kdy po opuštění university začal usilovat o zlepšení života svých nevolníků.