Egon Ervín Kisch se směje

Náš výbor z Kischova humoru zachycuje ve zkratce Kischovu cestu od nespoutané legrace k satirickému odsudku. V rozmarných i hněvivě výsměšných črtách, reportážích a povídkách se jako v rychlém filmovém sledu mihne stará Praha, kde se platilo mostné a ulice se kropily vodou z dřevěných sudů, žurnalistický a divadelní svět s jeho pestrým zákulisím, vznešené francouzské lázně s nudící se buržoazní smetánkovou i zákopy první světové války, srostlá dvojčata, , udivující svět, oživlé figuríny z panoptika, diplomatický úředník, jehož zkomolený telegram málem vyvolal vojenský konflikt, bezvýznamný frajtr císařské německé armády, který si jako kancléř Třetí říše přičmáral do vojenské knížky neudělené vyznamenání - barvitý kaleidoskop doby, kdy se kácely trůny, měnily mapy a kdy se rodil novým, spravedlivější svět. A tomuto novému světu Egon Ervín Kisch patřil celým svým neklidným, věčně zapáleným srdcem. Proto je nám dodnes blízký jeho smích - smích člověka, který zesměšňuje minulost, neboť ví, že přijde lepší a rozumnější budoucnost.