Nemocné lidstvo a další povídky

Všechny prózy, které jsme zařadili do tohoto skromného výboru, vycházejí v češtině vůbec poprvé. Spadají do prvního období spisovatelovy tvorby, tedy do doby, kdy v Rothově tvorbě dominoval pesimistický až nihilistický postoj ke stavu poválečného světa. Hned první povídka zachycuje atmosféru ztráty domova, v níž vyprávěč marně smotává nitky rozbíhajících se příběhů dohromady. Nedatované Nemocné lidstvo, obrazově drásavá, takřka expresionistická próza, líčí obraz všeobecného chaosu. Snovou, až temně romantickou atmosféru má povídka Duben z roku 1925, která vychází z až pohádkové fascinace ženským elementem. Z výboru je možná nejvýznamnější text Jahody, textový fragment z roku 1929, jejž původně autor zamýšlel rozvést do románové formy. V Jahodách působí harmonický prvek nenarušen a v plné síle, jako pohled do ztraceného dětství, do světa, který dávno přestal existovat.S časovým odstupem bychom se jistě mohli ptát, čím to je, že Rothovo dílo je dodnes živé a čtenářsky vyhledávané. Důvodem jistě není pouze čtivost, kterou vynikají i jeho méně známá díla, ale bezpochyby i jejich překvapivá aktuálnost. Vždyť tempo, rychlost a hektičnost i brutalita od dob Rothových získávají novou podobu, nedá se říci, že by tyto jevy ubraly na intenzitě, naopak: blázinec tohoto světa je stále spletitější, útěk do snu získává na relevanci, a autorovy prózy tak – byť promlouvají ze světů dávno minulých – nevyžadují žádných zvláštních historických klíčů. Povídky, které zde uveřejňujeme v překladatelově výběru, nepatří sice k Rothovým textům ústředním, zato však velmi dobře dokreslují a doplňují jeho dílo jako celek. Jsou takříkajíc důležitými kamínky do celkové mozaiky jeho literárního světa, a buďtež čteny právě v souvislosti s autorovými velkými a proslulými díly.