Jak zdokonalovat sám sebe

Dávám 3 hvězdy, protože je to místy tak socialistické, že jsem se až musela smát. Přece jenom ta doba už je někde úplně jinde. I ty citáty zahrnují Lenina, Marxe a Engelse, apod. Ale jistou nadčasovost ta kniha nicméně má. Třeba kapitola, týkající se spokojeného života a štěstí, to má platnost i dnes a bude mít i v budoucnu. Nebo jak je důležitý pohyb pro dlouhověkost, to je dokonce v současné době velice aktuální téma. Paradoxem je, že autor se nedožil ani 75 let, měl oboustranné endoprotézy, ke konci života už téměř nemohl chodit. Pak jsem si říkala, když jsem četla, jak chtěl v r. 1978 Miloš Kopecký vychovávat svou tehdy desetiletou dceru, že to nebyl zrovna dobrý výběr. První dcera Jana, kterou měl se Stellou Zázvorkovou, spáchala v osmnácti letech sebevraždu, pustila si plyn, druhá dcera Barbora, o které se tady mluví, s otcem nevyrůstala, dokonce ho zapírala, nicméně podědila po něm deprese, žije prakticky v psychiatrické léčebně v Bohnicích, a tam je dá se říci spokojená, protože tam má koně, které jsou její velkou láskou. Takže kniha má své rezervy, ale určité kapitoly jsou dobře napsané, jak má být člověk optimistický a když cítí, že se o něj pokouší špatná nálada, má hned začít myslet na něco pěkného a vůbec že se má radovat z maličkostí jako je západ slunce, rozkvetlý keř na zahradě, zpěv slavíka, atd., atp. S tím souhlasím. A krásné a vtipné jsou ilustrace Adolfa Borna. Ale i to mi vykouzlilo úsměv na rtech, že takový monarchista ilustroval právě tuto knihu.