Válka o zadnici dona Emmanuela

Louis de Bernières těží z bohaté tradice magického realismu – nadhazuje závažná témata (vláda vojenské junty a hrůzné excesy tajných služeb), ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií. První kniha volné latinskoamerické trilogie vyšla ve výborném překladu Viktora Janiše. V jakési blíže neurčené latinskoamerické zemi se v jednom zapadákově pokusí místní latifundistka, zhýčkaná a pyšná dona Constanza, odklonit řeku tak, aby jí posloužila coby zásobárna vody pro její bazén. To se místním (a zvláště těm dole po proudu) dosti zajídá, a tak se s donou Constanzou pustí do vleklého a úporného boje, který postupně všem přeroste přes hlavu. Obnovení pořádku vláda čeká od kapitána Figuerase, přihlouplého, obtloustlého sadisty, který přímo touží po příležitosti, aby si na mrtvolách vystavěl svou kariéru. A přestože povstalcům pomáhají olbřímí kočky, partyzánsky naladěná prostitutka, vesnický čaroděj i záhadná epidemie smíchu, vesničané dobře vědí, že v nerovném boji nemají šanci a že radostnější civilizaci budou muset založit vysoko v horách. Bernieresův román Válka o zadnici dona Emmanuela zkrátka těží z bohaté tradice magického realismu; nadhazuje závažná témata, ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií. Ostatně, co jiného bychom od autora Mandolíny kapitána Corelliho mohli čekat?