Mor 1480–1730: epidemie v lékařských traktátech raného novověku

Mor, který přišel ve 40. letech 14. století, spustil dlouhé období smrtících epidemií, které zasáhly jak bohatá obchodní centra v Itálii, tak méně zalidněné oblasti Skandinávie. Nemoc zmizela z Evropy na počátku 18. století tak záhadně, jak se objevila. Morová nákaza vyvolávala paniku, drastická sanitární opatření a morální sebezpytování, a zároveň představovala složitý lékařský problém. Od vrcholného středověku do osvícenství vzniklo mnoho traktátů na toto téma. Publikace zkoumá proměny názorů na mor mezi lékaři raného novověku, přičemž se zaměřuje na vývoj lékařské literatury a vliv modernity a tradice. Analyzuje také spory mezi autory a sleduje hlavní teorie o původu moru, včetně představ o zkažení vzduchu a nakažlivosti nemoci. Dále popisuje doporučení renesančních a barokních lékařů pro ochranu před nákazou, zahrnující karanténu, únik z nakažených oblastí, vhodnou dietu a užívání amuletů. Kniha rovněž pojednává o léčbě pacientů nakažených morem, včetně podávání léků a chirurgických metod, jako je pouštění krve a otevírání morových bubonů.