Za žateckými architekty

Nová publikace „Za žateckými architekty" vydaná Regionálním muzeem K. A. Polánka v Žatci představuje vůbec poprvé osudy neprávem pozapomenutých místních architektů přelomu 19. a 20. století. Vybráni byli ti, kteří výrazně přispěli k podobě Žatce jako průmyslového a chmelařského centra. Stavěli však také obytné domy a vilky (zejména na Pražském předměstí) či stavby sloužící kulturním, zdravotnickým či správním účelům. Pozůstalost architektů a stavitelů zpravidla není k dispozici, jejich mnohdy dramatické osudy se tak dají rekonstruovat pouze ze střípků zpráv dochovaných např. v kronikách, regionálním tisku, v žateckých adresářích, ale i ve vzpomínkách příbuzných. O to však byla a je cesta za nimi objevnější a často i dobrodružnější. Ne všem žateckým architektům totiž bylo dopřáno dožít v milovaném Žatci. Někteří se navíc věnovali nejen svému oboru, ale i místní politice. Z publikace historičky Milady Krausové se dozvíte např., za které stavby vděčíme Josefu Petrovskému, Johannu Salomonovi, Josefu Heinzlovi, Wilhelmu Fuchsovi, Hildebertovi Kolbemu a Aloisi Dautovi. Zařazena je i bohatá obrazová příloha ze zobrazením vybraných objektů v jejich historické i dnešní podobě, nechybějí ukázky starých plánů a návrhů. Patří k nim např. nerealizovaný návrh Aloise Dauta na úpravu žatecké radnice v novobarokním duchu nebo kolektivní plán na stavbu průčelí Dreherova pivovaru (Fruty). Čtenáři zjistí, kde zmiňovaní architekti v Žatci bydleli, nebo které domy vlastnili pro podnikatelské účely. Možná mezi nimi najdou i svůj dům, nebo dům svého známého. Dočtou se, kolik sporů vzniklo ohledně opravy městského divadla v Žatci počátkem 20. století. Udiví je, jak mimořádně rychle vznikl rozsáhlý komplex chmelařských budov na dnešním Chmelařském náměstí. Mezi zmiňovanými stavbami nemůže samozřejmě chybět ani někdejší kartonážka/papírna továrníka Lüdersdorfa, která bude díky dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj sloužit od roku 2015 jako depozitář žateckého muzea.