Parametry
- 304 stránek
- 11 hodin čtení
Více o knize
Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L'Homme révolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?
Nákup knihy
Člověk revoltující, Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Jazyk
- Rok vydání
- 1995
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Člověk revoltující
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Albert Camus, Kateřina Lukešová
- Vydavatel
- Český spisovatel
- Rok vydání
- 1995
- Vazba
- měkká
- Počet stran
- 304
- ISBN10
- 8020205845
- ISBN13
- 9788020205841
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Společenské vědy, Skutečné příběhy, Politologie & Politika, Filosofická tématika, Politika, Francie, Publicistika & Eseje, Dárky pro dědu, Francouzská literatura, Existencialismus
- První vydání
- 1951
- Původní název
- ĽHomme révolté
- Hodnocení
- 4,15 z 5
- Anotace
- Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L'Homme révolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?