Knihobot

Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky

Hodnocení knihy

Více o knize

Pojednání z roku 1960 patří k zásadním dílům německé filosofie 20. století a významně přispívá k otázce povahy humanitních věd. „Metoda“ v názvu naznačuje, že dílo vzniklo v kontextu 50. a 60. let, kdy se projevovalo poválečné okouzlení technologií a víra v pokrok, což se odrazilo v novopozitivistických teoriích vědy. Gadamerova rozprava o metodě čerpá z odlišné tradice a rozšiřuje Heideggerovu myšlenku filosofické hermeneutiky. Prohlubuje úvahy o hermeneutické zkušenosti, dějinách a tradici, přenáší filologický výklad do oblasti filosofického myšlení. Nejvýznamnější přínos spočívá v spekulativním nároku, kdy na otázku rozumění odpovídá rozkrýváním jeho spekulativního rázu a vyvozuje důsledky pro hermeneutickou praxi. Zdůrazňuje nezbytnost časového odstupu, popisuje hermeneutický kruh a hájí produktivitu před-rozumění. Proti formalismu a představě svobody jako osvobození od tradice obhajuje rozumění jako výsledek dialekticko-spekulativní součinnosti. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k hloubce filosofie, jejímž středem je jazyk a hra s ním, která se týká pravdivosti obsahů, jež nás oslovují.

Nákup knihy

Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky, Hans-Georg Gadamer

Jazyk
Rok vydání
2019
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

4,2
Velmi dobrá
3201 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Jazyk
česky
Vydavatel
Triáda
Rok vydání
2019
Vazba
pevná
Počet stran
416
ISBN10
808725662X
ISBN13
9788087256626
Série
Původní název
Wahrheit und Methode
Hodnocení
4,15 z 5
Anotace
Pojednání z roku 1960 patří k zásadním dílům německé filosofie 20. století a významně přispívá k otázce povahy humanitních věd. „Metoda“ v názvu naznačuje, že dílo vzniklo v kontextu 50. a 60. let, kdy se projevovalo poválečné okouzlení technologií a víra v pokrok, což se odrazilo v novopozitivistických teoriích vědy. Gadamerova rozprava o metodě čerpá z odlišné tradice a rozšiřuje Heideggerovu myšlenku filosofické hermeneutiky. Prohlubuje úvahy o hermeneutické zkušenosti, dějinách a tradici, přenáší filologický výklad do oblasti filosofického myšlení. Nejvýznamnější přínos spočívá v spekulativním nároku, kdy na otázku rozumění odpovídá rozkrýváním jeho spekulativního rázu a vyvozuje důsledky pro hermeneutickou praxi. Zdůrazňuje nezbytnost časového odstupu, popisuje hermeneutický kruh a hájí produktivitu před-rozumění. Proti formalismu a představě svobody jako osvobození od tradice obhajuje rozumění jako výsledek dialekticko-spekulativní součinnosti. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k hloubce filosofie, jejímž středem je jazyk a hra s ním, která se týká pravdivosti obsahů, jež nás oslovují.