Vita Nuova

Druhá část trilogie nese podtitul Kartinky a časově předchází Svatbám v domě. Hrabal zde znovu oživuje svá přátelství s dalšími umělci, především surrealisty. Vzpomíná na sedánky u piva, filozofické rozmluvy i happeningy s Vladimírem Boudníkem a dalšími výtvarníky. Častokrát se tyto estétské srazy konaly v jeho libeňském bytě, kde pánové rozebírali své umělecké i osobní životy v čele s tím milostným. Tato svobodomyslnost a volnost jsou ukončeny příchodem ženy Elišky, která celý děj knihy vypráví a sleduje vlastníma očima. Vstupem do bytu Na hrázi narušuje prostor do té doby výhradně určen mužům a jejich fantazírování. Střetnutí obou světů je dáno do kontrastu prostřednictvím Boudníkových uměleckých artefaktů a kýčovitými výšivkami a dečkami Hrabalovy budoucí manželky. V této fázi své tvorby Hrabal zcela upouští od číslování kapitol a do extrémní polohy se jeho dílo dostává také díky značnému omezení interpunkce. Dějově se kniha odehrává v letech 1957-59, kdy se schyluje k Hrabalově sňatku s Eliškou a odchodu ze sběrných surovin.