Prevítem snadno a rychle

Jste už zkušení rodiče a myslíte si, že víte, co vaše batole potřebuje: jíst, spát, pochovat, vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním přírůstkem do rodiny a domníváte se, že váš mateřský (otcovský) instinkt vám říká, co si vaše miminko myslí a přeje. Jste na omylu. Batolata nejsou roztomilá a bezbranná. Batolata jsou cílevědomá stvoření, kterým je to vaše žvatlání k smíchu, ale neprozradí se ani náznakem, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám však otevře oči, ať chcete nebo ne. Teprve díky ní pochopíte, že každé dítě je od narození především prevít, a že je potřeba být stále ve střehu a nepodléhat jeho lstivě roztomilým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si pak, že jsme vás nevarovali. Ukázka: DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ Dnes ráno daleko úspěšnější ničivý zásah. Na pohovce v obýváku se vyvalovala kočka a já se pomalu jako červ sunul ke stolku. Na něm skleněná váza s kytkami. Když jsem dospěl ke stolu, popadl jsem ho za jednu nohu a začal jím zuřivě třást. Chvíli ta operace trvala, ale nakonec se váza centimetřík po centimetříku začala sunout po stole, až konečně sletěla. Ozval se krajně uspokojivý třesk rozbíjeného skla a po koberci se rozlilo jezero vody. Pak se mi podařilo dostat se v rekordním čase na druhou stranu pokoje, a tam jsem rychle popadl chrastítko ve tvaru lízátka. Ona mi ho vnucuje už aspoň pět měsíců, a tak jsem si řekl, že teď přišla ta pravá chvíle ho vyzkoušet. Strčil jsem ho do pusy a začal jsem žvýkat. Načasoval jsem to jen tak tak. Sotva jsem stačil zaujmout postavení, už tu byla Ona. Když uviděla rozbitou vázu, byla fakt zběsilá, a nerozhodně se koukala z kočky na mě a zase zpátky. S potěšením můžu ohlásit, že dospěla k tomu správnému závěru. Kočka dostala pěkně natřískáno, nakonec se Jí vytrhla a vystřelila kočičí dírou do další ukřivděné postní noci bez večeře. Hihihi.