Filosofie utěšitelka

Nejčtenější Boëthiovo dílo: Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie), rozdělená do 5 knih. Dílo je útěšným dialogem mezi zkoušeným Boëthiem a zosobněnou Filosofií; autor je sepsal ve vězení před svou popravou. Prozaický text proložil 39 zpěvy v rozličných metrech, které čerpají motivy z přírodní lyriky nebo z antické mytologie a slouží jako příměry probíraných jevů. Boëthius se zde představuje jako výborný znalec antické vzdělanosti a přiklání se k novoplatónismu. Celé dílo je rozčleněno do pěti knih. Kniha I představuje úvod, v němž k Boëthiovi přichází Filosofie, aby jej vyléčila v jeho strádání, a ukazuje mu, že svět neovládá Štěstena, nýbrž boží prozřetelnost, ač si to lidská mysl, zkalená nesprávnými názory, často nehodlá připustit. V knize II, kterou představuje stoická diatriba, Filosofie ukazuje Boëthiovi, že lidské štěstí nelze hledat v nahodilostech, v bohatství, hodnostech, moci a slávě; i nepříznivý osud bývá lidem prospěšný; svornost a láska jsou pevné základy blaha. Ve III. knize Filosofie nabízí ještě hlubší a účinnější léčbu, kterou čerpá především z novoplatónské nauky. Všichni lidé touží po blahu, avšak hledají je v pomíjejících statcích tohoto světa, v bohatství, hodnostech, moci a slávě a tělesných rozkoších; ve skutečnosti je však mohou nalézt pouze v nejvyšším dobru, jímž je Bůh. V knize IV se ukazuje, že navzdory zdání ti, kdo vlastní toto skutečné a nejvyšší dobro, mají bohatství a moc, zatímco zlí jsou bezmocní a budou zavrženi. Každá příhoda, milá i nemilá, je v posledku dobrá, neboť člověka může dovést ke zdroji jeho štěstí, k nejvyššímu dobru, k Bohu. Pátá kniha konečně ukazuje, že i náhoda se řídí zákony, a jakým způsobem je možné zároveň zachovat existenci božího předzvědění a prozřetelnosti na straně jedné a lidské svobody na straně druhé na základě toho, že člověk vnímá události z hlediska času, v němž žije, kdežto Bůh z hlediska věčnosti, v níž pojímá vesmír a dějiny v jejich jednotě. Velmi stručný závěr pak nabádá čtenáře, aby žili ctnostně, a tak dosáhli svého štěstí, totiž nejvyššího dobra, jímž je Bůh.