Knihobot

1913

Tato série se ponoří do klíčového roku, který předznamenal počátek naší moderní éry. Zkoumá bouřlivou směsici umělecké inovace, společenských změn a kulturního rozkvětu na pozadí světa na pokraji propasti. Každý díl oživuje minulost prostřednictvím živých anekdot a mistrovského vykreslení postav, zachycuje ducha doby a předznamenává nadcházející bouře.

1913 : co jsem ještě chtěl vyprávět
1913 : léto jednoho století

Doporučené pořadí čtení

  1. 1
    4,0(3653)Ohodnotit

    Panoráma jediného roku, kterým začíná naše přítomnost. 1913: rok, kdy se zdá, že vše je možné. Doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty. Kniha se dočkala mezinárodního prodejního úspěchu, překladů do mnoha jazyků a vřelého kritického přijetí. 2. rozšířené vydání

    1913 : léto jednoho století
  2. 2

    Návrat do léta jednoho století. Z knihy 1913. Léto jednoho století se ihned po vydání stal mezinárodní hit. Florianu Illiesovi se v krátkých prozaických črtách podařilo zachytit atmosféru odcházejícího devatenáctého století i záblesky toho nadcházejícího. Fascinující dobové výjevy z předválečné Prahy, Vídně či Berlína měly jedinou vadu — skončily. Ke stejnému závěru dospěl naštěstí také Florian Illies, který proto neustal v pročesávání archivů, knihoven a galerií, a připravil obdobně hypnotické a vtahující pokračování. Opět se tak můžeme ponořit do životů spisovatelů, umělců a novinářů, kteří cítí konec jedné epochy, avšak nemohou tušit, co má přijít po ní.

    1913 : co jsem ještě chtěl vyprávět