Bitvu o Stalingrad líčí autor tak, jak ji viděl z bunkru velitelů, ze zákopů obránců, z posic elitních střelců a automatčíků i s míst přechodu přes Volhu a pod. Na základě osobních zkušeností vypráví plasticky nejen o hrůzách této bitvy bitev, ale i o heroismu stalingradských obránců, kteří všem náporům nepřítele odolali a posléze přešli sami k vítězné ofensivě. Vedle hlavních velitelů vykreslil autor také několik skvělých typů prostých vojáků, ztělesňujících nejlepší vlastnosti národů Sovět. svazu.
Stalingrad Série
Tato epická sága se ponoří do srdce nejbrutálnější bitvy druhé světové války, s neochvějným realismem vykresluje válečné hrůzy a lidské utrpení. Série sleduje osudy vojáků a civilistů, kteří se ocitli v pasti historických událostí, a zkoumá jejich boj o přežití, důstojnost a smysl v prostředí naprosté destrukce. Nabízí hluboký vhled do psychologických dopadů války a nezdolného ducha lidského vzdoru.
Doporučené pořadí čtení
Románová kronika, která vznikla v roce 1960, ale směla vyjít až o dvacet let později, zachycuje v široce rozvětveném příběhu klíčové události druhé světové války v sovětském Rusku. Nemilosrdně kritický pohlíží na způsob, jak se Stalinův vládnoucí režim vypořádal s průběhem a dopadem války, a nevyhýbá se ani jeho srovnání s nacismem. Na pozadí "velkých dějin" líčí osudy několika desítek postav úzce či volněji spjatých s rodinou Alexandry Vladimirovny Šapošnikovové. Šíří záběru i stylem vyprávění si dílo vysloužilo označení Vojna a mír 20. století.
Gli Adelphi - 430: Vita e destino
- 750 stránek
- 27 hodin čtení
«Il libro segue con ottocentesca, tolstojana generosità molteplici destini individuali spostandosi da Stalingrado (città doppia: simbolo di difesa e libertà contro la violenza nazista e insieme luogo-emblema dell’Urss staliniana; solo nella “casa di Grekov” si vive secondo onore e senza gerarchie) ai lager sovietici e ai mattatoi nazisti, da Mosca (le stanze del potere, le celle della Lubjanka) alla provincia russa. E raccontando la “crudele verità” della guerra, le storie intrecciate di eroi e traditori, automi di partito ed esseri pensanti, delatori, burocrati, intriganti, carnefici, martiri, personaggi fittizi e reali, inframmezzando la narrazione con numerosi dialoghi (di ascendenza, questi, dostoevskiana), Grossman continua a interrogarsi sull’essenza di sistemi che uccidono la realtà – di conseguenza anche gli uomini – falsificandola, sostituendola con l’Idea. Al posticcio e menzognero “bene” di Stato lo scrittore può opporre soltanto, per quanto ardua e apparentemente impossibile in tempi disumani, la bontà individuale, rivendicando – sommessamente, ma con tenacia – l’irripetibilità del singolo destino umano. Giacché “Ciò che è vivo non ha copie ... E dove la violenza cerca di cancellare varietà e differenze, la vita si spegne”». Serena Vitale