Elfriede Jelinek Knihy

Elfriede Jelinek (nar. 1946) je přední rakouská spisovatelka, jejíž dílo se vyznačuje společensky kritickým a jazykově hravým patosem. Obdržela řadu prestižních ocenění jako např. Cenu Georga Büchnera, Cenu Franze Kafky, Nestroyovu cenu a v roce 2004 Nobelovu cenu za literaturu. Patří k nejhranějším autorům německy mluvícího divadla a byla časopisem Theater heute několikrát zvolena dramatičkou roku. Nakladatelství Brkola vydalo v roce 2008 první komplet jejích divadelních her (Sbohem, Sportštyk a Totenauberg) a nyní na ně navazuje další trojicí knížek, které obsahují hry – Královna duchů, Smrt a dívka, Poutník, Bambiland, Babylon, Obchodníkovy smlouvy, Rechnitz a O zvířatech. Za podpory EU (Programme Culture 2007–2013) přeložily Barbora Schnelle, Zuzana Augustová a Jitka Jílková.

Jednotlivé části trilogie nesou názvy podle děl skladatele Franze Schuberta - Královna duchů, Smrt a dívka, Poutník. Královna duchů je rozsáhlým monologem slavné mrtvé herečky, ve kterém uvažuje o válce minulé, přítomné i budoucí a jejím dopadu na lidstvo. Střední část Smrt a dívka je jistým druhem mezihry - dialogem mezi lovcem a Sněhurkou, který vedou na téma Pravda, Dobro a Krása. Závěrečná část - dramolet Poutník - je monologem otce, který sám sebe považuje za oběť. Starý, duševně nemocný muž putuje, dokud nepadne a většina toho, co říká, je nesrozumitelná. Poutník reflektuje ve své předlouhé promluvě poslední období vlastního života.

Trilogie Sbohem je aktuální reakcí na politickou kariéru pravicového populisty Jörga Haidera.

Provokativní kritická hra o ženském údělu a marném boji za tzv. rovnoprávnost rozvádí další osud hrdinky Nory ze stejnojmenné Ibsenovy hry, jejíž děj autorka přesunula do období krize ve 20. letech 20 století.

Texty Bambiland a Babel vznikaly jako odraz reálných skutečností a jejich mediálního obrazu. Bambiland psala Jelinek v roce 2003 současně s probíhající válkou v Iráku. Hra získala název Bambiland podle Disneylandu a podle srnčí figurky Bambiho z Lesního příběhu Felixe Saltena. Divadelní text Babel (2005) se skládá ze třech monologů, nesoucích názvy Irm říká, Margit říká a Petr říká. Všechny tři monology vznikly mimo jiné jako reakce na otřesné zacházení s vězni po 11. září v americké věznici Guantánamo na Kubě. V obou divadelních textech se autorka rozhodla ztvárnit nezobrazitelné: drastické a kruté fyzické trýznění a utrpení, jež například antické divadlo odsouvalo za scénu a pouze o něm slovně referovalo.

V románu Vyvrhelové vypráví nositelka Nobelovy ceny o čtyřech mladých lidech, kteří chtějí vystoupit ze stínu starší generace postižené válkou, konvencemi, budováním kapitalismu. Anna, Rainer, Sophie a Hans sice vypadají nevinně a naivně, ale přitom přepadávají lidi na ulici, okrádají je a terorizují členy vlastní rodiny. Vyvrhelové jsou jednou z nejosobitějších výpovědí Elfriede Jelinekové o Rakousku, generačním vzdoru, psychickém trýznění, útisku i působení dějin na člověka.

Zbrusu nový text nositelky Nobelovy ceny pojednává o útlacích společnosti, o tom, jak se člověk cítí nesvůj ve vlastním těle. Próza začíná líčením dnešního světa (bankovní skandály, únosy dětí atd.), ale stále zřetelněji se vrací k životu Elfriede Jelinekové včetně komplikovaného vztahu k matce, otcově internaci na psychiatrii, až po sebeironické zostuzení Jelinekové jako autorky, co „skuhrá stále stejnou písničku“. Jde o jedno z nejosobitějších a nejintimnějších děl rakouské spisovate

Tři divadelní hry současné rakouské spisovatelky (Klára S., 1981; Nemoc aneb moderní ženy, 1987; On není jako on, 1998), dramatičky a čerstvé držitelky Nobelovy ceny za literaturu 2004.