Elfriede Jelinek Knihy

Trilogie Sbohem je aktuální reakcí na politickou kariéru pravicového populisty Jörga Haidera.

Provokativní kritická hra o ženském údělu a marném boji za tzv. rovnoprávnost rozvádí další osud hrdinky Nory ze stejnojmenné Ibsenovy hry, jejíž děj autorka přesunula do období krize ve 20. letech 20 století.

Texty Bambiland a Babel vznikaly jako odraz reálných skutečností a jejich mediálního obrazu. Bambiland psala Jelinek v roce 2003 současně s probíhající válkou v Iráku. Hra získala název Bambiland podle Disneylandu a podle srnčí figurky Bambiho z Lesního příběhu Felixe Saltena. Divadelní text Babel (2005) se skládá ze třech monologů, nesoucích názvy Irm říká, Margit říká a Petr říká. Všechny tři monology vznikly mimo jiné jako reakce na otřesné zacházení s vězni po 11. září v americké věznici Guantánamo na Kubě. V obou divadelních textech se autorka rozhodla ztvárnit nezobrazitelné: drastické a kruté fyzické trýznění a utrpení, jež například antické divadlo odsouvalo za scénu a pouze o něm slovně referovalo.

V románu Vyvrhelové vypráví nositelka Nobelovy ceny o čtyřech mladých lidech, kteří chtějí vystoupit ze stínu starší generace postižené válkou, konvencemi, budováním kapitalismu. Anna, Rainer, Sophie a Hans sice vypadají nevinně a naivně, ale přitom přepadávají lidi na ulici, okrádají je a terorizují členy vlastní rodiny. Vyvrhelové jsou jednou z nejosobitějších výpovědí Elfriede Jelinekové o Rakousku, generačním vzdoru, psychickém trýznění, útisku i působení dějin na člověka.

Tři divadelní hry současné rakouské spisovatelky (Klára S., 1981; Nemoc aneb moderní ženy, 1987; On není jako on, 1998), dramatičky a čerstvé držitelky Nobelovy ceny za literaturu 2004.

Ve hře Totenauberg Jelinek pomyslně „rekonstruuje“ setkání filozofa Martina Heideggera s jeho bývalou milenkou, politoložkou Hannah Arendt a kriticky ověřuje jejich názory v konfrontaci s prostředím alpské horské turistiky.

Zbrusu nový text nositelky Nobelovy ceny pojednává o útlacích společnosti, o tom, jak se člověk cítí nesvůj ve vlastním těle. Próza začíná líčením dnešního světa (bankovní skandály, únosy dětí atd.), ale stále zřetelněji se vrací k životu Elfriede Jelinekové včetně komplikovaného vztahu k matce, otcově internaci na psychiatrii, až po sebeironické zostuzení Jelinekové jako autorky, co „skuhrá stále stejnou písničku“. Jde o jedno z nejosobitějších a nejintimnějších děl rakouské spisovate

Kniha jedné z nejpozoruhodnějších současných rakouských autorek a nositelky Nobelovy ceny za literaturu líčí boj pragmatické Brigity a romantické, naivní Pauly o vyvoleného muže. Dědička nesmiřitelných postojů Thomase Bernharda s konečnou platností boří představu o idyličnosti rakouské literatury.

Jde o příběh profesorky konzervatoře, žijící dvojím životem. Za upjatou maskou klavírní pedagožky se skrývá zvrhlost a sexuální perveze. Ve vztahu autoritativní matky a dcery se objevují i autobiografické rysy.