Starý režim a Revoluce
- 306 stránek
- 11 hodin čtení
Ve svých historických studiích o Velké francouzské revoluci zkoumá kořeny revoluce a uvádí ji do souvislosti s dalším vývojem Francie.
Alexis de Tocqueville byl francouzský politický myslitel a historik, jehož dílo se zabývalo vlivem rostoucí sociální rovnosti na jednotlivce a stát v západních společnostech. Prostřednictvím svých klíčových prací analyzoval dynamiku demokracie a dopady společenských změn na politické systémy. Jeho detailní pozorování a pronikavé postřehy z cest po Spojených státech jsou dodnes považovány za základní kámen sociologie a politické vědy. Tocqueville se ve své tvorbě věnoval otázkám svobody, rovnosti a povaze demokratických režimů.
Ve svých historických studiích o Velké francouzské revoluci zkoumá kořeny revoluce a uvádí ji do souvislosti s dalším vývojem Francie.
Politologická studie věnovaná dějinám republikového zřízení v Americe vychází z obecného předpokladu, že společenský pohyb v historickém čase směřuje k demokracii a svobodě.
Alexis de Tocqueville ve svém proslaveném díle Demokracie v Americe (I. díl 1835, II. díl 1840) jako první pochopil rozporuplnou povahu rovnosti a demokracie, její tendenci "požírat samu sebe" standardizací podmínek i smýšlení až k jakési tyranii většinové průměrnosti, která limituje jedinečnost i kulturu a vede ke konformitě většiny. Předpovídal příchod tržního blahobytu, průmyslové oligarchie, zaopatřovacího pečovatelského státu i nesmyslného byrokratického plánování a směřování k centralizaci. Vystihl všechny podstatné hodnoty západní civilizace, především svár mezi svobodou a rovností i společenský význam náboženské víry, bez níž se ztrácí autorita a jejíž absence nakonec ohrožuje i samu politickou svobodu. Toto Tocquevillovo dílo, stejně prosté a srozumitelné svou esejistickou formou jako hluboké svým chápáním povahy člověka, společnosti a dějin, dodnes platí jako vzor analytické práce.... celý text
Alexis de Tocqueville ve svém proslaveném díle "Demokracie v Americe" jako první pochopil rozporuplnou povahu rovnosti a demokracie, její tendenci „požírat samu sebe“ standardizací podmínek i smýšlení až k jakési tyranii většinové průměrnosti, která limituje jedinečnost i kulturu a vede ke konformitě většiny. Předpovídal příchod tržního blahobytu, průmyslové oligarchie, zaopatřovacího pečovatelského státu i nesmyslného byrokratického plánování a směřování k centralizaci. Vystihl všechny podstatné hodnoty západní civilizace, především svár mezi svobodou a rovností i společenský význam náboženské víry, bez níž se ztrácí autorita a jejíž absence nakonec ohrožuje i samu politickou svobodu. Toto Tocquevillovo dílo, stejně prosté a srozumitelné svou esejistickou formou jako hluboké svým chápáním povahy člověka, společnosti a dějin, dodnes platí jako vzor analytické práce.