Zygmunt Bauman Knihy

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, vyvraždění deseti milionů Evropanů v nacistických koncentračních táborech, se zaměřuje na možnosti prevence budoucích genocid. Autor chápe holocaust jako „židovskou tragédii“, ale zdůrazňuje jeho specifické rysy, které ho odlišují od jiných genocid. Holocaust se odehrál v moderní, racionalizované společnosti na vrcholu lidské kultury, což z něj činí problém této civilizace. Je chápán nejen jako historická událost, ale jako výpověď o degeneraci lidské racionality a jejím využití k destruktivním cílům. Bauman zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu a dokládá tragickou dialektiku „výjimečnosti a normality“. Autor ukazuje, jak se osvícenský racionalismus v polovině 20. století dostal do konfliktu s morálkou a nenašel východisko. Kniha, vydaná v roce 1989, je považována za přelomovou a autor se stal uznávaným sociologem. V roce 1990 získala Cenu města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo a byla přeložena do mnoha jazyků. Pro české vydání napsal autor zvláštní předmluvu.

Výjimečná kniha názorů na vztah umění a vědy z per našich předních exaktních a společenských vědců a lékařů. Řešitelé projektu Registru uměleckých výstupů (RUV), který se snaží zrovnoprávnit financování vysokých uměleckých škol a škol s uměleckými programy s ostatními univerzitami a vysokými školami, vyzvali k tomuto úkolu na šedesát českých a slovenských vědeckých osobností, z nichž svými texty přispěly bezmála tři desítky. S velkými díky jsme uvítali především účast doyena světové sociologie profesora Zygmunta Baumana, který se o projekt živě zajímá.

Světově proslulý sociolog Zygmunt Bauman zkoumá v této knize spolu s Carlem Bordonim sociální a politické rozměry současné krize státu. Zmatek následující po finanční krizi z let 2007-2008 výrazně prohloubil společenské změny, podle Baumana a Bordoniho však kořeny potíží, kterým západní společnost v současnosti čelí, vycházejí z mnohem hlubší série změn a přechodů, jež lze vysledovat do minulosti a nesou s sebou dlouhodobé následky.

Datované postřehy a aktuální úvahy jednoho z nejvnímavějších sociálních myslitelů dneška zaznamenané od podzimu r 2010 do jara 2011 nejsou ani tak osobní reflexí, ale spíše pokusem o zachycení příznaků naší doby v jejich pohybu – možná v době, kdy jsou teprve sotva patrné, ale rozhodně před tím, než dozrají v nějakou běžnou, až příliš důvěrně známou formu, která je tak banální, že už jí ani nevěnujeme pozornost. Některé se nám nadlouho usadí v každodenním životě, jiné se rozplynou a vytratí dřív, než si jich stačíme všimnout, zaznamenat je a blíže prozkoumat: v našem rychlém, proměnlivém a kaleidoskopickém světě můžeme jen sotva předvídat, kam zamíří, a předem odhadnout, které z nich nabydou na objemu a na významu a které od začátku nemají naději na úspěch.

V této knize je svoboda analyzována spíše jako sociální vztah nežli jako idea nebo postulát. Při pohledu z tohoto hlediska nám svoboda odhaluje svoji relativní tvář, jež může pro každého z nás vypadat jinak. Kam až lidská paměť sahá, znamenala svoboda vždy privilegium, z něhož se svobodní těšili buďto díky síle nebo naopak kvůli slabosti. Protože je svoboda základním námětem mnohých společenských věd, budou informace obsažené v této knize, jež je nikoliv nepodstatným příspěvkem k teoretickému výzkumu současné společnosti, přínosem pro učitele i studenty značně široké škály společenskovědních disciplín.

Zygmunt Bauman ve své práci zkoumá charakter současné společnosti a rozvíjí myšlenky z předchozích děl. K označením, jimiž sociální teoretici charakterizují současnost, přidává termín tekutá modernita. Modernizaci chápe jako proces „zkapalňování“, kdy v těžké modernitě byly tradiční pevné struktury nahrazeny novými formami, zatímco v tekuté modernitě se tyto struktury rozpouštějí. Omezení individuální svobody výběru a jednání se rozvolňují, a životní vzorce se stávají diferencovanějšími. Zatímco dříve vedlo roztavení pevných struktur k novému řádu, nyní se rozpadly i síly, které by mohly politicky nastolit otázku řádu a systému. Tyto síly se přesunuly od „systému“ k společnosti a od politiky k „politice života“, což znamená, že se zaměřují na mikro úroveň společenského soužití. Tekutá modernita je individualizovanou verzí modernity. Bauman zkoumá změny, které přináší nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, a dělí je do pěti částí, v nichž analyzuje proměny základních moderních konceptů, jako jsou úsilí o emancipaci, individualizace, pokrok, oddělení času a prostoru a národní stát.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

Úvodní poznámky nástinu osvětlují možnosti volby jeho koncepce. Následují kapitoly jak o výměru a společenské funkci sociologie, tak o zásadách její marxistické koncepce, o společnosti, jejích vztazích a struktuře, společenské ideologii, skupině neobvykle široce pojaté, osobnosti a její struktuře a závěrem o různých druzích empirických metod. M. Jodl v Encyklopedickém heslu kriticky hodnotí stavbu, pojetí a některé poznatky nástinu.

Kniha rozhovorů o umění života, vědě, životě umění a dalších otázkách. Se Zygmuntem Baumanem hovořili Roman Kubicki a Anna Zeidler-Janiszewska, uspořádal a ediční poznámku napsal Miloslav Petříček. Vyšla u příležitosti udělení ceny nadace VIZE 97 za rok 2006.

Na počátku jednadvacátého století žijeme znovu v době strachu. Ať už jde o strach z válečných konfliktů, teroristických útoků nebo z přírodních, ekologických katastrof. Žijeme ve stavu neustálé úzkosti z nebezpečí, která mohou kdykoli a neohlášeně zasáhnout. Strachem nazýváme naši nejistotu - tváří v tvář rizikům, jež charakterizují naši tekutou moderní dobu, naši nevědomost o tom, co přesně hrozba představuje, a naši neschopnost určit, co lze a co nelze udělat, abychom jí čelili. Přitom modernita měla být podle Zygmunta Baumana, jednoho z předních sociálních myslitelů naší doby, takovým obdobím v dějinách lidstva, kdy obavy, které v minulosti pronikaly do společenského života, se již měly jevit jako nadbytečné. Lidé měli převzít nad svými životy kontrolu, držet je pevně v rukou a nést za ně odpovědnost. Baumanova kniha Tekutý strach přináší výčet moderních tekutých strachů, pokouší se odhalit jejich společné zdroje, analyzovat překážky, hromadící se na cestě k jejich identifikaci, a zkoumat způsoby, jak je vyřadit z provozu nebo je zneškodnit. Prostřednictvím svého popisu obav a úzkostí, které nás dnes tíží, Bauman rovněž upozorňuje na problémy, jimž budeme muset čelit a řešit je po většinu tohoto století, pokud chceme, aby na jeho konci pociťovali naši bližní větší jistotu, než dnes cítíme my.

Kniha zpracovává jeden z klíčových konceptů, s nimiž přišel slavný sociolog Zygmunt Bauman. Podle něj ideu tekuté modernity charakterizuje individualismus, narůstající pocit nejistoty a privatizace ambivalence. Jde o chaotické pokračování moderny, kdy jedinec může volně přejít z jedné sociální pozice do jiné. Typickým rysem tekuté modernity je nomádství, člověk proplouvající světem jako turista, měnící místa, zaměstnání, partnery, hodnoty, politickou a sexuální orientaci, aniž by vytvářel a participoval na tradičních sítích vztahů a zodpovědností. Ty jsou nahrazeny osobní, zcela individuální volbou. Zkoumání změn, které znamenají nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, rozděluje Bauman do pěti částí, ve kterých podrobně analyzuje proměny základních moderních konceptů: 1. úsilí o emancipaci, 2. myšlenku individualizace – představu, že je na jedinci, aby se sám stal tím, kým chce být, 3. představu pokroku a práce jako prostředku, jak ovládnout budoucnost, 4. oddělení času a prostoru, 5. národní stát. Zygmunt Bauman (1925–2017) byl polsko-britský sociolog a filozof, jeden z nejvýznamnějších teoretiků společenských věd. Zabýval se otázkami modernity, holokaustu, postmoderního konzumerismu apod.

Vedlejší škody, sousloví známé především z vojenské terminologie, užívá sociolog Zygmunt Bauman, když se zamýšlí nad narůstající sociální nerovností a marginalizací lidského utrpení, jež dosahují stále větších rozměrů. Chudoba je běžně vnímána jako problém neschopnosti vydělat peníze a je v zásadě kriminalizována. Nejnižší vrstva společnosti je v postavení, kdy by se jí ostatní nejraději zbavili. Takovéto chápání chudoby zakrývá sociální kořeny nerovnosti, které spočívají v kombinaci konzumní životní filozofie propagované a vštěpované spotřebitelsky orientovanou ekonomikou a úbytkem životních šancí dostupných chudým. V našem současném, tekutém a moderním světě jsou chudí vedlejší škodou společnosti orientované na zisk. Jsou to cizinci uvnitř, kteří jsou zbaveni práv, jimž se těší ostatní členové společenského řádu. Vydáním knihy Vedlejší škody s podtitulem Sociální nerovnosti v globálním věku navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach a Morální slepota).

Objevná pojednání Zygmunta Baumana o tekuté modernitě proměnila naše uvažování o současném světě. V této rozsahem nevelké knize autor zkoumá zdroje endemické nejistoty, která utváří naše životy dnes, a zároveň čtenáři předkládá stručný a přístupný úvod do svého velmi originálního náhledu na život v naší „tekuté“ moderní době, který ve větším rozsahu propracoval již ve svých předchozích knihách.

V současnosti jsou i ty nejmenší detaily našich běžných životů sledovány a stopovány bedlivěji než kdy dříve a lidé často dobrovolně napomáhají této kontrole. Od Londýna a New Yorku po Nové Dillí, Šanghaj a Rio de Janairo jsou běžné kamery ve veřejných prostorech. Na letištích se po 11. září rozříšily tělesné a biometrické skenery. Google a vydavatelé kreditních karet neustále zaznamenávají naše návyky, zájmy a preference, na něž reagují marketingovou strategií ušitou na míru konkrétnímu zákazníkovi, a to s naší aktivní, ba horlivou účastí. Analýza dohledu v podání Davida Lyona se v této knize setkává s tekutým moderním světem, který tak pronikavým způsobem rozebral Zygmunt Bauman. Očekává nás bezútěšná budoucnost neustálého monitorování, nebo ještě existují prostory svobody a naděje? Jak naplníme svou zodpovědnost za lidi kolem nás, kteří se často ztrácejí v rozborech dat a v kategorizacích? Tato kniha, která se zabývá otázkami moci, technologie a morálky, nabízí brilantní analýzu toho, co dnes znamená sledovat a být sledován.

Autoři pomocí precizní definice „tekutého zla“ diagnostikují aktuální geopolitickou situaci v Evropě, charakterizovanou vratkostí, nejistotou a politickým populismem. Kniha popisuje fenomén zla, které je všudypřítomné a nesmrtelné, avšak v současné podobě se liší od minulosti. „Tekuté zlo“ je obtížně uchopitelné a neustále proměnlivé, což ho činí zrádnějším a nebezpečnějším než „pevné zlo“ minulosti, které bylo koncentrované a snadno detekovatelné. Základním prostředkem „tekutého zla“ není hrubá síla, ale metoda svádění a ústupu. Toto zlo se dokáže převlékat a vystupovat jako přítel, například v podobě populistických politiků slibujících rychlá řešení nebo sledovacích zařízení, která si lidé dobrovolně implementují. Autoři analyzují problémy současné Evropy, zejména v zemích bývalého Východního bloku, a poukazují na politickou nestabilitu a rostoucí sociální rozdíly. Zkoumají také, proč se nenaplnila Fukuyamova vize o „konci dějin“ a konečném vítězství demokracie, místo toho dochází k prohlubujícímu se rozkolu mezi Západem a Východem a vzrůstajícímu populismu. Text se odkazuje na ekonomické teorie, filozofické směry a významná díla z literatury, hudby a kinematografie.

Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Moderní společnost opustila své sociální základy a stabilní řád transformovala na měkkou a pružnou formu, domnívajíc se, že tím dosáhne maximální otevřenosti. Tato společnost však nedokáže trvale udržet tvar, její podoby jsou krátkodobé a cíle méně angažované. Lidé se opírají o minimum jistot a stále méně spoléhají na solidaritu a odpovědnost jednotlivce. Zygmunt Bauman, autor teorie o „tekutosti“ světa, ve své knize navazuje na svou známou publikaci o tekuté modernitě. Jako kritik globalizace poukazuje na její negativní dopady na lidskou společnost. I když se vymezuje vůči individualismu, činí tak z pohledu sociologa, který v flexibilitě jednotlivce a neomezených možnostech vidí i narůstající populismus a technokratické pojetí života. Jednotlivec se přestává socializovat a svou roli nespatřuje v prospěchu komunitního celku, ale v ekonomických uskupeních zaměřených na zisk, bez ohledu na solidaritu a negativní důsledky v oblastech jako ekologie či kultura. Baumanovy myšlenky nejsou dogmatické; snaží se upozorňovat na problémy, které si společnost vytváří, a vyvolávat diskusi o nich.

Známý sociolog Zygmunt Bauman (1925 – 2017) se ve své poslední knize věnuje tématu uprchlické krize. Na pozadí současné situace analyzuje původ a dopady morání paniky, ukazuje, jak politici zneužívají strachu obyvatel a dochází k závěru, že bychom se místo stavění zdí měli pokusit spíše o budování mostů. Obsah: 1 Migrační panika a její (zne)užití 2 Plovoucí nejistota v pátrání po kotvě 3 O vládě silných mužů (a žen) 4 Společné přelidnění 5 Nepříjemný, otravný, nechtěný: nepřípustný 6 Antropologické vs. současné kořeny nenávisti

Náš tekutý moderní svět, podobně jako všechny tekutiny, se neustále mění a nedokáže si dlouho udržet svůj tvar. Mění se móda, naše touhy, obavy a skutečnosti, které nás ovlivňují. Podmínky, v nichž žijeme a plánujeme budoucnost, se také neustále vyvíjejí. Příležitosti k štěstí a hrozby bídy k nám přicházejí a odcházejí příliš rychle, než abychom mohli reagovat. Jako obyvatelé tohoto světa se snažíme přizpůsobit, být flexibilní a připraveni na změny. Přesto nás zaplavuje příliv informací, který nás může zahltit. Běžné aspekty každodenního života se často ukrývají za zdáním důvěrné známosti a je třeba je vytrhnout z rutiny, aby se ukázaly jejich mimořádné aspekty. Zygmunt Bauman se v těchto 44 dopisech snaží o tento proces: každý dopis vypráví příběh z běžného života, ale odhaluje nečekané a fascinující detaily, které bychom jinak přehlédli. Tyto dopisy, psané pro čtenáře italského časopisu v letech 2008 až 2009, jsou poutavé, objevné a znepokojivé, a nabízejí analytický pohled na náš moderní tekutý svět.

Kniha je příspěvkem k rozvinuté debatě o globalizaci a pokouší se ukázat, že globalizace se týká mnohem hlubších souvislostí než těch, které se jeví na povrchu. Odhalením sociálních kořenů se autor snaží rozptýlit mlhu zahalující tento termín.

Kniha je netradiční učebnicí, v níž se autoři věnují různým stránkám všedního života, dilematům a volbám, s nimiž se vyrovnáváme, přičemž nemáme ani čas, ani příležitost je do hloubky promyslet. Dotisk 1. vydání vyšel pak v roce 1997

Kniha patrně nejvýznamnější osobnosti současné sociologie navazuje na autorovo předchozí dílo Tekutá modernita. Bauman tematizuje problém lidské identity a proměnu pohledu na osobnost v souvislosti s pokračujícím trendem individualizace a rozšiřování privátní sféry. Tento proces by mohl ohrožovat samou podstatu moderní society a Bauman se snaží analyzovat takové jevy, jako je kontrast mezi lokálním řádem a globálním chaosem, stanovení hranic kontroly a bezpečnosti při reklamování stále větší svobody na jednotlivce, základní možnost dohody v době kultu jedinečnosti a odlišnosti.... celý text

Hlavní postavou této knihy je člověk naší „tekuté moderní“ doby – člověk bez pout, bez pevných a trvalých vazeb, které by mu daly možnost přestat opakovaně usilovat o sebedefinování a sebeprosazení.Tento člověk, obyvatel tekuté moderní společnosti, navazuje vztahy takřka na potkání. Nikdo mu ale nedokáže zaručit, že tato pouta vydrží.Navíc má potřebu vázat se volně, aby se zase, změní-li se okolnosti, mohl co nejrychleji a nejsnáze odvázat – což se v tekuté moderní společnosti bude dít zas a znovu.Zvláštní křehkost lidských pout, pocit nejistoty, kterou tato nestálost vyvolává, a rozporuplná touha navazovat stále nové vztahy, ale raději nikterak pevné, jsou hlavními tématy této významné nové knihy Zygmunta Baumana, jednoho z nejoriginálnějších a nejvlivnějších sociologů dneška.Zaujme nejen studenty a badatele v oboru sociologie a společenských a humanitních věd obecně, ale osloví každého, kdo se zajímá o proměnlivou povahu lidských vztahů.

Nová kniha Zygmunta Baumana – jednoho z nejpůvodnějších a nejvlivnějších sociologů dneška – není katalog umění života ani návod, jak si ho osvojit: za konstrukci životního plánu, za způsob, jakým je život veden, i za jeho výsledek je zodpovědný výhradně a pouze jedinec. Je to znamenitý popis podmínek, za nichž si vybíráme své životní plány, překážek, jež tento výběr mohou omezovat, a vzájemné souhry plánů, náhod a povahy, které ovlivňují jejich realizaci. V neposlední řadě to je také studie způsobů, jimiž naše společnost – tekutá moderní, individualizovaná společnost konzumentů – ovlivňuje (ale neurčuje) způsob, jakým si budujeme a komentujeme své životní cesty.

Autor, světově proslulý svou knihou o vztahu modernity a holocaustu, se v pěti esejích zabývá sociálním smyslem a podstatou sporu o postmodernitu, proměnami životního stylu a osobnostních vzorců chování, velkoměstským životem, způsoby zacházení s tělem a především současnými a budoucími osudy mravnosti. Baumanovy eseje jsou první publikací vydanou v češtině, která se zabývá sociologickými aspekty života v postmoderní společnosti srozumitelně, vtipně a čtivě. Přeložil Miloslav Petrusek.

Kniha není učebnicí sociologie, nýbrž poznámkami, určenými čtenářům, kteří chtějí ze sociologického hlediska přemýšlet o svém životě, které zajímá, co utváří jejich plány a ideály a čím je podmíněna jejich realizace; čtenářům, kteří chtějí racionálně jednat a myslet, kteří chtějí vědět, na čem jejich myšlení a činnost závisí, a tak se vyvarovat nejrůznějších mýtů a iluzí. /z předmluvy/

A fatally ill woman is suffocated in her hospital bed. Her last visitor, Madeleine Reed, is accused of the crime. There are no witnesses. Madeleine cannot recall committing the murder and has no motive.

Pianist and author Keith Jacobsen tells the story of his lifelong passion for the piano as performer and teacher from early childhood in post-war Liverpool to the present day.

The last interview of one of the greatest social thinkers of our time--

Modernity was supposed to be the period in human history when the fears that pervaded social life in the past could be left behind and human beings could at last take control of their lives and tame the uncontrolled forces of the social and natural worlds. And yet, at the dawn of the twenty-first century, we live again in a time of fear.

With the advent of liquid modernity, the society of producers is transformed into a society of consumers. In this new consumer society, individuals become simultaneously the promoters of commodities and the commodities they promote. They are, at one and the same time, the merchandise and the marketer, the goods and the travelling salespeople.

Intends to liberate us from the thinking that renders us hopeless in the face of our own domineering governments and threats from unknown forces abroad. This work shows us we can give up belief in a hierarchical arrangement of states and powers. It challenges members of the 'knowledge class' to overcome their estrangement from the rest of society.

We have long since lost our faith in the idea that human beings could achieve human happiness in some future ideal state a state that Thomas More, writing five centuries ago, tied to a topos, a fixed place, a land, an island, a sovereign state under a wise and benevolent ruler.

The passage from 'solid' to 'liquid' modernity has created a new and unprecedented setting for individual life pursuits, confronting individuals with a series of challenges never before encountered.

The breadth and depth of Zygmunt Bauman’s engagement with social theory and the history of social thought has perhaps been underestimated, in part because many of his early writings were in Polish and never translated into English, and in part because many important pieces appeared in edited volumes and journals that are not readily available. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the theme of theory and society and also makes available previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A consistent theme of Bauman’s work was his sustained engagement with humanism, and this provides a unifying thread in the pieces brought together in this volume. Here Bauman reflects on some of the core concepts of sociology, examines the work of a wide range of social theorists, from Durkheim and Gramsci to Agnes Heller and C. Wright Mills, and addresses an array of key ideas and issues including inequality, identity and social change. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. This is the third and final volume in a series of books that make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time. It will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

This topical new book by Zygmunt Bauman explores the notion of identity in the modern world. As we grapple with the insecurity and uncertainty of liquid modernity, Bauman argues that our socio-political, cultural, professional, religious and sexual identities are undergoing a process of continual transformation.

Zygmunt Bauman is one of the most original and influential social thinkers of our time. * In this new book Bauman argues that, in our contemporary liquid- modern world, culture seeks no longer to enlighten the people but to seduce them.

Management has been one of the driving forces of the last century, indeed an idea and a language that colonized most other institutions, areas of human activity and walks of life, even those that had until recently been regarded as completely unmanageable, such as art, academia and creativity.

Alan Harris, an old school Oxford Don, very comfortable in his academic world leads an outwardly contented life, until the body of one of his students, Simon, is discovered in the river - his empty punt moored nearby.

"Previously unpublished writings on culture and art by one of the most influential social thinkers of our time"--

Zygmunt Bauman was one of the great social thinkers of our inventor of the idea of liquid modernity, he transformed our way of thinking about the social conditions shaping our lives today.  His own life was shaped by the great social forces that scarred the second half of the twentieth century – war, communism, antisemitism, forced migration.  His work bears the traces of an outsider who knew all too well the enormous impact that social and political forces can have on personal lives. Bauman never wrote a full biography, but he wrote extended letters to his daughters in which he recounted the details of his life – his childhood and schooling; his experiences during the war and its aftermath; his forced emigration from Poland in 1968 and his subsequent life in exile, first in Israel and then in the UK, where he eventually settled at the University of Leeds.  This book makes available for the first time these fragments of a life recounted, woven into a compelling autobiographical narrative that is laced with the broader reflections of a master thinker on some of the great issues of our identity, antisemitism and totalitarianism.

A victim of the Nazis, then the communists. Twice a refugee, yet always remaining a committed socialist. In countless ways, Zygmunt Bauman lived the political upheavals of the twentieth and twenty-first centuries. He was an actor within them. Bauman’s own lived history informed his politics, which found expression in varying degrees in his sociology, as he wrote extensively on socialism, democracy, bureaucracy, morality, Europe and the Jewish experience. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the themes of history and politics by drawing upon previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. The second volume in a series of books that will make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time, History and Politics will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

Education and Intercultural Identity offers a dialogue between influential authors Zygmunt Bauman and Agostino Portera that reflects on and discusses contemporary events and issues relating to the crisis of global normativity, education and intercultural identity.

Komunita sa v našich predstavách vždy spája s príjemnými pocitmi. Prináša obraz ideálneho spoločenského usporiadania, strateného raja, ktorý túžime znovu nájsť. Sľubuje bezpečie a vzájomné porozumenie, pevný bod v skutočnom svete "tekutej modernity", ktorý je premenlivý a plný neistoty. Zygmunt Bauman skúma, ako nám dnes v sociológii široko používaný koncept komunity môže pomôcť pri hľadaní odpovedí a vysvetlení aktuálnych spoločenských problémov.

Sicherheit und Freiheit zählen zu den Grundbedürfnissen des Menschen. Gemeinschaft – schon das Wort konnotiert Wärme. Sie bietet Schutz, beschneidet aber zugleich unsere Individualität und unsere Freiheit. Man muß immer wieder versuchen, diese beiden gleichermaßen kostbaren Werte auszubalancieren, störungsfrei in Einklang kommen sie nie. In Gemeinschaften greift Zygmunt Bauman die Möglichkeiten und Gefahren auf, die sich aus diesem Dilemma ergeben. Mit essayistischer Brillanz diskutiert er einen Begriff, der in den Debatten über die Zukunft von Umwelt und Gesellschaft eine zentrale Stellung einnimmt.

Baumans Buch ist ein überzeugendes Plädoyer für eine tolerante Ambivalenz und damit ein wichtiger Beitrag zur aktuellen Diskussion um Fremdenfeindlichkeit, Rassismus und Nationalismus. Der Anspruch der Moderne, den Menschen Klarheit, Transparenz und Ordnung zu bringen, war von vornherein zum Scheitern verurteilt. Denn mit ihm wurde die grundsätzliche Ambivalenz der Welt und die Zufälligkeit unserer Existenz, unserer Gesellschaft und Kultur geleugnet. »Freiheit, Gleichheit, Brüderlichkeit« war der Schlachtruf der Moderne. »Freiheit, Verschiedenheit, Toleranz« ist die Waffenstillstandsformel der Postmoderne. Und wenn Toleranz in Solidarität umgewandelt wird, kann sich Waffenstillstand sogar in Frieden verwandeln.

In einem berührenden und überzeugenden Essay plädiert der berühmte Philosoph für Orte der Begegnung, um die Verunsicherung der modernen Menschen und ihre Fremdenangst abzubauen. Der Raum für Begegnungen kann nur die Stadt sein, wo sich seit jeher die Menschen als Fremde begegnen und miteinander umgehen lernen.

Smantellata gran parte dei limiti spazio-temporali che delimitavano le potenzialità delle nostre azioni, non possiamo più ripararci dalla ragnatela della dipendenza globale. È questa la situazione in cui, volenti o nolenti, portiamo avanti oggigiorno la nostra storia comune. Anche se molto – forse tutto o quasi tutto – in questa storia in divenire dipende dalle scelte umane, le condizioni in cui tali scelte vengono fatte non sono a loro volta soggette a scelta. Si può essere ‘favorevoli’ o ‘contrari’ rispetto alla nostra interdipendenza planetaria, ma sarebbe come dire di essere a favore o a sfavore della prossima eclissi solare o lunare. Acconsentire od opporsi, però, alla forma squilibrata che la globalizzazione della condizione umana ha assunto fino a questo momento, questo sì che può fare una grande differenza.

La mondialisation est-elle un bien ou un mal ? Quelles en seront les conséquences ? Pour Zygmunt Bauman, il y aura d'un côté une élite minoritaire qui en tirera les bénéfices, de l'autre une masse de plus en glus nombreuse d'exclus, poussés à la violence et au repli identitaire. Cet essai donne ainsi un sens et une cohérence aux phénomènes préoccupants qui agitent le monde actuel : affaiblissement de l'État-nation, primat du marché sur le politique, rôle des nouveaux médias, obsessions sécuritaires, régression sociale, etc. En dénonçant ces non-dit, il dévoile la profonde crise des valeurs humanistes que nous traversons.

Zygmunt Bauman, der im Januar 2017 starb, war einer der wichtigsten Soziologen und Denker des 20. Jahrhunderts, der unter anderem den Begriff der flüchtigen Moderne geprägt hat. Gelesen auf allen Kontinenten der Welt, war der als »Kopf der Globalisierungsgegner« und »Prophet der Postmoderne « bezeichnete Gelehrte eine Ausnahmeerscheinung in der Welt der Geisteswissenschaften. In seinem Werk ist – wie auch in diesem Gesprächsband – Politisches und Persönliches nicht zu trennen: Weshalb wir die Fähigkeit zu lieben verlernen oder Mühe mit moralischen Urteilen haben, sind Fragen, deren gesellschaftliche wie individuelle Aspekte Zygmunt Bauman gleichermaßen gründlich auslotet. Intellekt und Engagement, Macht und Identität, Religion und Fundamentalismus, Glück und Moral, Utopie und Geschichte sind einige der Themen, die ihn zeit seines Lebens beschäftigten.

"W świecie nowoczesnym sztuka powieści oferowała ujście dla kłopotów i zgryzot, opisanych przez Freuda w dziele zatytułowanym "Kultura jako źródło cierpień" dla "niedopasowań" typowych dla społeczeństwa, które oferuje swym członkom los bezpieczny w zamian za zgodę na przykrywanie ich wolności. Bóle, rozterki, zgryzoty typowe dla ponowoczesnego świata legną się natomiast w spoleczeństwie, które oferuje ekspansję wolności osobistej w zamian za kurczenie się zakresu bezpieczeństwa jednostkowego losu. Zgryzoty ponowoczesne rodzą się z wolności, nie z ucisku."

Die kulturelle Logik der globalen Modernisierung hat etwas vom Orwell'schen »Big Brother« - nicht im Sinne der Gleichschaltung von Menschen, sondern in der Anmaßung, zu bestimmen, wer gebraucht wird, wer dazugehört und in einem Staat leben darf und wer nicht. Ortlose Migranten, Flüchtlinge und für »überflüssig« gehaltene Menschen - Exklusion geht mit der Modernisierung und Globalisierung einher. Wenn die gesamte Welt von der ökonomischen Rationalität erfasst ist, existiert kein Ort mehr, der die wirtschaftliche »Freisetzung« oder kulturelle »Entwurzelung« von Menschen auffangen kann. Die Konsequenzen des sogenannten Fortschritts werden weltweit spürbar. Auf lokaler Ebene manifestiert sich dann die Notwendigkeit, Lösungen für global produzierte Probleme zu finden – ein Projekt ohne große Erfolgschancen, so scheint es.

Przenikliwa i gorzka wiwisekcja warunków ludzkiej egzystencji w epoce zglobalizowanego kapitalizmu. Autor podejmuje zagadnienia \ludzkich odpadów\ szczególnie bezrobotnych i uchodźców, \zarządzania strachem\ jako nowej formy sprawowania władzy politycznej, oraz niezbywalności utopii w jej dawnym kształcie wizjonerskiego projektu. Na szczególną uwagę zasługują błyskotliwe analizy problemu uchodźców we współczesnym świecie i dwuznacznej roli organizacji humanitarnych, a także szerzącej się w Polsce i na świecie mody na strzeżone osiedla i jej negatywnych skutków społecznych.

Comment vivre ensemble dans un village global sans contrat social défini?

Am besten hilft man den Armen aus ihrem Elend heraus so eine geläufige Annahme, wenn man die Reichen immer reicher werden lässt. Die Reichen kurbeln die Wirtschaft an. Geht es der Wirtschaft gut, geht es uns allen gut. Somit kommt letztendlich der Reichtum Weniger uns allen zugute. Zygmunt Bauman nimmt diese Annahme genau in den Blick und dekonstruiert sie Stück für Stück. Unsere tägliche Erfahrung, zahlreiche Untersuchungen und nicht zuletzt die reine Logik wiederlegen diese Annahme. Eine derartige Diskrepanz zwischen Tatsachen und gängiger Meinung lassen ihn innehalten und fragen: Warum sind diese Ansichten so weit verbreitet? Warum widersetzen sie sich so hartnäckig den bereits vorliegenden und rapide zunehmenden Nachweisen, die das Gegenteil belegen? In diesem essayistischen Buch beantwortet einer der weltweit führenden Soziologen und Philosophen diese Frage. Bauman nimmt die stillschweigenden Annahmen und unreflektierten Überzeugungen kritisch unter die Lupen und weist nach, dass sie falsch, trügerisch und irreführend sind.

Życie nowoczesne, czyli obsesyjne przerabianie wszystkiego na nowe, lepsze wersje, jest nie do pomyślenia bez utopii. A jednak wraz z XX wiekiem coś się w myśleniu utopijnym skończyło. Każda reklama nowego kosmetyku czy nowej recepty na odchudzanie maluje obraz utopijnego szczęścia! Nadzieje na lepsze życie wiążemy nie ze zmianą świata, ale własnego ciała, najbliższego jego otoczenia i zawartości utkanej przez nas 'sieci' znajomości i kontaktów... Wizja socjalistyczna jest bodaj jedyną, która odważa się wykraczać poza horyzont codziennej rutyny. Jest jedyną niemal szansą dotarcia do źródeł społecznie wytwarzanych niedomagań, bolączek i etycznej ułomności ludzkiego współbytowania...

To piec pasjonujacych rozmow w ktorych Bauman opowiada o mlodosci spedzonej w Polsce i o powojennej polskiej socjologii prezentuje swoich intelektualnych mistrzow i powinowatych objasnia kluczowe watki swojej mysli spolecznej i wypowiada sie na temat jej przyszlosci Wyjasnia jak to jest byc jednoczesnie socjalista i liberalem i dlaczego wierzy ze swiat moze i powinien byc zmieniany

Christian je bohatý realitní makléř, jenž vlastní porsche a žije v honosné vile. Když se mu konečně podaří uzavřít výnosný obchod, na kterém delší dobu pracoval, vůbec se necítí tak, jak doufal. Začne se sám sebe ptát: jsou peníze, ambice a úspěch opravdovým klíčem ke štěstí? Začne sledovat tajemné anonymní vzkazy, které mu někdo neznámý zanechává. Ty jej zavedou do nedaleké přírodní rezervace, v níž postupně objevuje nečekaná znamení osudu, a jeho putování tak získává spirituální rozměr. Na této dobrodružné pouti jej doprovází Joshua, rezavý kocour, který ho za žádnou cenu nechce opustit. Ztracen v pokojné přírodě plné skrytých krás se Christian setká s bývalým manažerem, jenž nalezl útěchu v samotě, s tajemnou jeptiškou, mladíkem žijícím mezi zvířaty a dalšími postavami duchovního i světského založení, jež ho postupně přivádějí k zamyšlení nad dokonalostí, o niž se celý svůj dosavadní život pokoušel, ale které ve skutečnosti nikdy nedosáhl. Tato nečekaná pouť mu pomůže pochopit skutečný smysl života a štěstí.

In einer Welt, die von Äußerlichkeiten und Schnelllebigkeit beherrscht wird – einer „Liquid World“ – bleibt es ein unumstößliches Bedürfnis des Menschen, geliebt zu werden. Der 1985 geborene Leoncini entwickelt für seine Generation eine Lebensphilosophie, die sich gegen den scheinbar einvernehmlichen Abgesang auf die Liebesfähigkeit junger Menschen stellt. Ganz im Gegenteil sieht er die Liebe als einzige Antwort auf das unablässige Schützenfeuer der Aggression und Unverbindlichkeit aus dem Internet. Entlang der Ideengeschichte von Psychologie und Soziologie entsteht eine klare und kraftvolle Botschaft: ein Appell für Empathie und Heilung in einer von Profit und Technologie getriebenen Zeit. »Thomas Leoncini versteht es, die Herzen junger Menschen zu berühren. Er ermutigt sie, auf die Weisheit ihrer Seele zu vertrauen und durch Einsatz und Engagement zu einer menschenwürdigeren und hoffnungsvolleren Gesellschaft beizutragen.« Anselm Grün

Der Holocaust wurde inmitten der modernen Gesellschaft konzipiert und durchgeführt, in einer hochentwickelten Zivilisation und im Umfeld außergewöhnlicher kultureller Leistungen; er muss daher als Problem dieser Gesellschaft, Zivilisation und Kultur betrachtet werden.

Zygmunt Bauman (1925–2017) gilt als einer der bedeutendsten Soziologen der Gegenwart, sein Werk wurde vielfach ausgezeichnet. Die Verwerfungen des 20. Jahrhunderts – Krieg, Antisemitismus, Flucht und Emigration – prägten sein Leben. Fragmente meines Lebens verbindet Briefe an seine Töchter und andere Texte mit autobiografischem Charakter zu einer fesselnden Erzählung über Baumans Leben, die erstmals auch tiefe Einblicke in das Privatleben des großen Soziologen gewährt. »Das erste Leben ist vergänglich. Das zweite – das erzählte – bleibt; und diese Form des Seins ist eine Eintrittskarte in die Ewigkeit. Im ersten kannst du nichts korrigieren; im zweiten – alles.«

Leben bedeutet mit der Ungewissheit umzugehen. Unsicherheit und Ungewissheit prägen den Alltag vieler Menschen. Ohne stabile gesellschaftliche Formen und Institutionen fehlt ihnen ein Bezugsrahmen sowohl für ihr Handeln als auch für langfristige Lebenspläne. Sie sehen sich gezwungen, ihr Leben aus einer endlosen Abfolge von kurzfristigen Projekten und Episoden zusammenzuflicken. Konzepte wie »Karriere« oder »Fortschritt« können nur noch von wenigen aktiv verfolgt werden, und »in Sicherheit zu leben« bedeutet vielerorts, bewacht zu werden und abgeschottet zu sein von den Wirren der globalen Megacitys, von Armut und dem »menschlichen Abfall«. Der renommierte Soziologe Zygmunt Bauman erkundet in diesem Band die endemische Unsicherheit, die unser heutiges Leben formt. In »flüchtigen Zeiten« wird dem Individuum ein sehr hohes Maß an Flexibilität und Anpassungsfähigkeit abverlangt und die permanente Bereitschaft, Taktiken zu ändern, Verpflichtungen und Loyalitäten ohne Bedauern fallenzulassen und Gelegenheiten je nach kurzfristiger Verfügbarkeit zu ergreifen.

Die Postmoderne stellt sowohl Fluch als auch Chance für die moralische Person dar und wirft die Frage auf, welches ihrer Gesichter als bleibendes Ebenbild hervorgeht. Im Garten Eden existierte Moral nicht, und erst durch den Baum der Erkenntnis wurden Adam und Eva moralische Wesen, die zwischen Gut und Böse wählen mussten. Diese Ambivalenz birgt immer das Risiko des Scheiterns. Historisch lassen sich drei Strategien erkennen, um mit dieser Ambivalenz umzugehen: Erstens die vormoderne Epoche, die durch religiöse Systeme Erleichterung durch Reue und Erlösung versprach. Zweitens die Moderne, die eine Welt ohne falsche Entscheidungen forderte und Verantwortung durch Regeln und ethische Gesetzgebung ersetzte. Drittens die Postmoderne, in der das ethische Monopol des Staates gebrochen ist und individuelle Wahlfreiheit herrscht. Diese Situation verstärkt die Verantwortung des Einzelnen, da die Idee eines einheitlichen Regelsystems aufgegeben wurde. Eine Untersuchung der postmodernen Moral erfordert auch eine Analyse des postmodernen Lebens und seiner Strategien. Bauman beleuchtet in seinen Essays die fragmentarische Existenz des modernen Menschen und thematisiert Aspekte wie Gemeinschaft, das Bild des Fremden, Gewalt und postmoderne Ängste. Zygmunt Bauman ist emeritierter Professor für Soziologie an der Universität Leeds.

Głos światowej sławy socjologa na temat najwazniejszych problemów współczesnego świata. Książka inspirująca i kontrowersyjna, tchnąca rzadko dziś spotykanym optymizmem i wiarą w mozliwość urzeczywistnienia się wartości i ideałów.

Štúdia o spoločenskej genéze a funkcii sociológie.