Zygmunt Bauman Knihy

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. I když v předmluvě autor definuje holocaust v širším měřítku jako genocidu jinověrců ve 20. století, speciálně nacistické vyvražďování neněmeckých menšin, vlastní kniha se zabývá výlučně kořeny a průběhem holocaustu šesti milionů Židů za 2. světové války. Holocaust podle autora umožnily jednak kázeň a poslušnost byrokratů, tedy katanů, kteří plnili rozkazy "shora", jednak postupné zbavování obětí občanských svobod a nakonec i lidské důstojnosti. Závěr studie tvoří úvahy o tom, jak zabránit podobným jevům a autorova kritika současné ideologie některých izraelských politiků, kteří své protipalestinské konání obhajují právě židovským holocaustem z let 1933-1945.

Výjimečná kniha názorů na vztah umění a vědy z per našich předních exaktních a společenských vědců a lékařů. Řešitelé projektu Registru uměleckých výstupů (RUV), který se snaží zrovnoprávnit financování vysokých uměleckých škol a škol s uměleckými programy s ostatními univerzitami a vysokými školami, vyzvali k tomuto úkolu na šedesát českých a slovenských vědeckých osobností, z nichž svými texty přispěly bezmála tři desítky. S velkými díky jsme uvítali především účast doyena světové sociologie profesora Zygmunta Baumana, který se o projekt živě zajímá.

Světově proslulý sociolog Zygmunt Bauman zkoumá v této knize spolu s Carlem Bordonim sociální a politické rozměry současné krize státu. Zmatek následující po finanční krizi z let 2007-2008 výrazně prohloubil společenské změny, podle Baumana a Bordoniho však kořeny potíží, kterým západní společnost v současnosti čelí, vycházejí z mnohem hlubší série změn a přechodů, jež lze vysledovat do minulosti a nesou s sebou dlouhodobé následky.

Datované postřehy a aktuální úvahy jednoho z nejvnímavějších sociálních myslitelů dneška zaznamenané od podzimu r 2010 do jara 2011 nejsou ani tak osobní reflexí, ale spíše pokusem o zachycení příznaků naší doby v jejich pohybu – možná v době, kdy jsou teprve sotva patrné, ale rozhodně před tím, než dozrají v nějakou běžnou, až příliš důvěrně známou formu, která je tak banální, že už jí ani nevěnujeme pozornost. Některé se nám nadlouho usadí v každodenním životě, jiné se rozplynou a vytratí dřív, než si jich stačíme všimnout, zaznamenat je a blíže prozkoumat: v našem rychlém, proměnlivém a kaleidoskopickém světě můžeme jen sotva předvídat, kam zamíří, a předem odhadnout, které z nich nabydou na objemu a na významu a které od začátku nemají naději na úspěch.

V této knize je svoboda analyzována spíše jako sociální vztah nežli jako idea nebo postulát. Při pohledu z tohoto hlediska nám svoboda odhaluje svoji relativní tvář, jež může pro každého z nás vypadat jinak. Kam až lidská paměť sahá, znamenala svoboda vždy privilegium, z něhož se svobodní těšili buďto díky síle nebo naopak kvůli slabosti. Protože je svoboda základním námětem mnohých společenských věd, budou informace obsažené v této knize, jež je nikoliv nepodstatným příspěvkem k teoretickému výzkumu současné společnosti, přínosem pro učitele i studenty značně široké škály společenskovědních disciplín.

Zygmunt Bauman ve své práci zkoumá charakter současné společnosti a rozvíjí myšlenky z předchozích děl. K označením, jimiž sociální teoretici charakterizují současnost, přidává termín tekutá modernita. Modernizaci chápe jako proces „zkapalňování“, kdy v těžké modernitě byly tradiční pevné struktury nahrazeny novými formami, zatímco v tekuté modernitě se tyto struktury rozpouštějí. Omezení individuální svobody výběru a jednání se rozvolňují, a životní vzorce se stávají diferencovanějšími. Zatímco dříve vedlo roztavení pevných struktur k novému řádu, nyní se rozpadly i síly, které by mohly politicky nastolit otázku řádu a systému. Tyto síly se přesunuly od „systému“ k společnosti a od politiky k „politice života“, což znamená, že se zaměřují na mikro úroveň společenského soužití. Tekutá modernita je individualizovanou verzí modernity. Bauman zkoumá změny, které přináší nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, a dělí je do pěti částí, v nichž analyzuje proměny základních moderních konceptů, jako jsou úsilí o emancipaci, individualizace, pokrok, oddělení času a prostoru a národní stát.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

Objevná pojednání Zygmunta Baumana o tekuté modernitě proměnila naše uvažování o současném světě. V této rozsahem nevelké knize autor zkoumá zdroje endemické nejistoty, která utváří naše životy dnes, a zároveň čtenáři předkládá stručný a přístupný úvod do svého velmi originálního náhledu na život v naší „tekuté“ moderní době, který ve větším rozsahu propracoval již ve svých předchozích knihách.

Úvodní poznámky nástinu osvětlují možnosti volby jeho koncepce. Následují kapitoly jak o výměru a společenské funkci sociologie, tak o zásadách její marxistické koncepce, o společnosti, jejích vztazích a struktuře, společenské ideologii, skupině neobvykle široce pojaté, osobnosti a její struktuře a závěrem o různých druzích empirických metod. M. Jodl v Encyklopedickém heslu kriticky hodnotí stavbu, pojetí a některé poznatky nástinu.