Slavoj Žižek Pořadí knih

Antologie překladů věnovaná novému historismu, kulturnímu materialismu a kulturním studiím – tedy směrům humanitněvědného myšlení, v jejichž rámci se střetávají literární a kulturní teorie, text a jeho kontext, praktické a teoretické aspekty myšlení, konání a řeči nebo oblast umění a ne-umění – uvedené směry nemapuje v celé šíři, ale vybírá klíčové texty jejich protagonistů, a to v rámci hledisek z podtitulu antologie: cirkulace, reprezentace, ideologie. Obsahuje jak výrazně teoreticky zaměřené práce, tak studie věnované konkrétním historickým otázkám. Všechna témata doprovázejí osvětlující úvodní texty a celou knihu uvádí studie přibližující základní pojmy a jejich vývoj v kontextu domácí literárněteoretické tradice. Publikaci připravil 6členný tým překladatelů a autorů z ÚČL AV ČR, Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a Katedry genderových studií FHS UK. Koncepci antologie vypracovali Richard Müller, zabývající se literární komunikací a její medialitou i materialitou, a Josef Šebek, věnující se zprostředkováním mezi textem a sociálním kontextem.

V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.

Kam jsme došli a jak se máme nyní zachovat? O jaký druh společnosti stojí za to usilovat? Proč je obtížné představit si alternativní společenské a politické uspořádání? Kde máme hledat základ pro naději? Na tyto a mnohé další otázky se Slavoj Žižek snaží odpovědět v této nadčasové knize založené na rozhovorech, které podtrhují Žižekovu nezkrotnost. Žižek se věnuje takovým tématům, jako je Arabské jaro, globální finanční krize, vzestup Číny, populismus v Latinské Americe nebo Severní Korea. Kamkoli rozhovor zamíří, Žižekova energická mysl osvětluje nečekané horizonty. Analyzuje nejen aktuální složité situace, ale také zkoumá možnosti změny. Tyto originální a strhující rozhovory nabízejí úvod do studia jednoho z nejvýznamnějších myslitelů naší doby.

V této knize se slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek zabývá komplexním rozborem násilí ve všech jeho aspektech a hledá jeho příčiny. Zkoumá podstatu násilí, které může mít formu individuálních zločinů, teroristických útoků, fundamentalismu, či válečných konfliktů. Klade si otázku, zda naše fascinace těmito viditelnými projevy násilí a naše hysterické reakce na ně nebrání tomu, abychom viděli jeho skutečnou podstatu. Žižek se zamýšlí nad tím, zda oslavování nenásilí a tolerance není paradoxně tím, co násilí udržuje při životě. Podle něj je důležité odstoupit od přímého pohledu na „subjektivní“ násilí, jež je snadno identifikovatelné a vnímáno jako narušení „normálního“ stavu. Místo toho bychom měli rozpoznat širší kontext, který tyto jevy vyvolává. Žižekova teorie se opírá o triádu násilí, kde „subjektivní“ násilí představuje pouze viditelnou část. Dále rozlišuje dvě formy „objektivního“ násilí: „symbolické“ násilí, které se projevuje v jazyce, a „systémové“ násilí, jež má katastrofické důsledky pro fungování našich ekonomických a politických systémů.

Výbor z textů čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga uspořádal slovinský filozof Slavoj Žižek. Jedná se o statě, které Mao napsal do doby, než se v Číně na jeho podnět rozběhla Kulturní revoluce. Texty, věnované existenci rozporů ve všech věcech nebo texty výlučně politické, dokládají dvojí parametr Maova uvažování - na jedné straně je to filozofická analýza, inspirovaná čínskou duchovní tradicí, na druhé pak sklon k pouhému opakování banálních pravd. Výbor doprovází rozsáhlá předmluva Slavoje Žižka. Interpretací některých pasáží Maových textů Žižek mimo jiné usiluje dokázat, že když Mao odmítl negaci negace jako jeden z principů dialektiky a rozpoutal Kulturní revoluci, významně tak napomohl pozdější restauraci kapitalismu v Číně.

Socialismus selhal, kapitalismus krachuje – aktuální ekonomická krize naznačuje, že její konec je v nedohlednu. Abychom odpověděli na otázku, co nás čeká, musíme začít znovu myslet a pochopit naši situaci. I když se domníváme, že žijeme v postideologické době, jsme ve skutečnosti hluboce uvězněni v ideologiích. Liberalismus se sice prezentuje jako antiutopický, ale skutečnou utopickou érou byla 90. léta, kdy jsme věřili, že jsme dospěli k ideálnímu socioekonomickému uspořádání. Slavoj Žižek, významný filozof a kulturní kritik, demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které formuje naši krizi a naše vnímání jejích důsledků. Odhaluje iluze a mýty, které nás obklopují, a ukazuje, jak jsme se stali slepými vůči jejich vlivu. Kapitalismus se stal neoddělitelnou součástí našich životů, což nás činí neschopnými kriticky posuzovat jeho realitu. Tato ideologická zaslepenost se netýká jen pravicových liberálů, ale i levicových myšlenkových proudů, které sní o „humanizaci“ kapitalismu, což je sen podobný již zapomenutému „socialismu s lidskou tváří“. Žižkova analýza současné situace se zaměřuje na myšlenkové kořeny dominantních ideologií a klade zásadní otázku: Co bude dál? Jeho radikální odpověď může mnohé překvapit, šokovat či inspirovat.

Výbor krátkých textů významného slovinského filozofa interpretuje politickou problematiku optikou dominantních ideologických paradigmat dvacátého století.

První český překlad knihy slovinského filosofa Slavoje Žižka Mluvil tu někdo o totalitarismu? Kniha si neklade za cíl podat další systematický výklad dějin pojmu totalitarismus. Spíše se pokouší sledovat dialektický pohyb od jednoho partikulárního obsahu obecného pojmu k jinému, pohyb, který je konstitutivní pro to, co Hegel nazýval konkrétní obecno. ISBN 80-903452-8-X (chybné)

Slavoj Žižek je snad nejobjevnější a nejprovokativnější filosof současnosti. Jeho knihy vyvolávají pozornost po celém světě – nejen filosofů, nýbrž široké veřejnosti. Má pověst akademické ,pop-star.‘ Tato kniha představuje jeho stěžejní filosofickou práci, ve které vášnivě obhajuje karteziánský subjekt proti všem, kteří ho již odsoudili – heideggeriáni, dekonstruktivisté, habermasovci, ,culture studies‘, ,New age.‘ Při své obhajobě aktualizuje sv. Pavla, Hegela, Marxe, Lenina a Lacana a s bravurní lehkostí využívá pop-kulturu i obscénní vtipy. Jeho psaní je nabité energií a explozivní. Odhaluje, že po konci ,karteziánského paradigmatu‘ nepřichází slibované osvobození, ale nové formy spoutání vznikající v postmoderní, liberální společnosti. Žižek se snaží ukázat, jak se dostat z mrtvého bodu, na němž se ocitla dnešní filosofie i politika.

Knížka se skládá z rozhovoru se Slavojem Žižkem a z jeho dosud nezveřejněného textu „K materialistické teologii“, v němž Žižek načrtává obrysy nové ontologie.