Darja Podlipská Knihy

Povídky a komedie tohoto svazku vznikly v letech 1857-1865, většina vyšla poprvé teprve roku 1935. První skupina (Smrt Pazuchinova, Ženich, Jášenka, Stíny a dva úryvky z Knihy o umírajících) vypráví ještě o lidech rozkládajícího se starého světa. Ale v "Tichém útočišti" a cyklu "Charaktery" se Ščedrin definitivně rozloučil se zbytky liberalismu a splynul s revolučními demokraty Černyševského. Tři závěrečné satiry o Hlupákově a kapounech monumentalisují základní typy poreformních společenských činitelů: vládnoucí Sídoryče a utlačené Ivánušky. I když ezopovským jazykem (v jinotajích vynucených censurou), přesto s neoslabenou silou tu Ščedrin otevřeně pozdvihoval hlas jménem milionových mas utlačeného lidu, dával geniální satiře nová křídla, aby ve vytrvalém boji proti Hlupákovu proklestil cestu vpřed, k štěstí a blahobytu pracujících.

Povídky velkého ruského satirika a žalobce nevolnických zlořádů, pokračovatele Gribojedova a Gogola, vzniklé v letech 1857-1863, zachycují dobu těsně předcházející a následující po zrušení nevolnictví roku 1861. Cyklus Nevinných povídek kreslí společnost krutogorských byrokratů (Krutogorsk=Vjatka, dnešní Kirov), v jejichž zatuchlém světě se již objevují znepokojivé zprávy o reformách (Příjezd revisora, Ráno u Chreptugina, Hegemoniev, Zubatov, Povídka pro mládež, Naše přátelské starosti). 4 z povídek líčí otřesné výjevy z nevolnic. života (Míša a Váňa, Vesnické zátiší, Vánoční povídka, Převeselé živobytí). - V Satirách v próze pokračuje Saltykov v líčení "světa smrdutých a špinavých výparů, světa klevet a tučných pirohů". Vznikly většinou po roce 1861 a podávají obraz toho, jak se dlouho očekávané reformy osvědčily v praxi. Jsou zde vykresleni "vyvrhelové nevolnictví, kteří se ze všech sil snaží, aby obnovili nevolnické právo ke svému užitku ve formě méně zbojnické, ale rozhodně ještě zlodějštější".