Jan Kolář Pořadí knih

Osm rozhovorů emeritního šéfredaktora Divadelních novin Jana Koláře s nepřehlédnutelnými osobnostmi našeho divadelnictví vznikalo v průběhu let 2010 až 2021. Co jméno, to pojem. Arnošt Goldflam, Jan Klusák, Pavel Kohout, Milan Lasica, Jaroslav Malina, Bolek Polívka, Petr Skoumal a Jiří Suchý – jejich cesty životem a uměním jsou zároveň výpovědí o cestách české a slovenské kultury i společnosti posledních let. Tři zpovídaní již bohužel nejsou mezi námi, ale všechny rozhovory jsou stále aktuální, některé dokonce možná nadčasové.

Problematika drog a toxikomanie představuje jeden z největších nevyřešených (a zřejmě i nevyřešitelných) problémů lidstva. Toto téma se v českém prostředí setkalo s raketovým vzestupem zájmu zejména po sametové revoluci. Problém sám ale vzklíčil už v dobách komunistické diktatury. Z ideologických důvodů byl ovšem po dlouhou dobubagatelizován, zakrýván nebo přisuzován „dekadentnímu Západu“ a na něj napojeným domácím „živlům“. Seriózní debaty o drogách probíhaly v normalizačním období takřka výhradně na stránkách odborných publikací a tiskovin, kam oko běžného občana nedohlédlo. Do veřejného prostoru začalo téma toxikomanie bez starých ideologických šablon masivně pronikat až v druhé polovině 80. let v souvislosti s uvolňováním poměrů po nástupu M. S. Gorbačova do čela komunistů v Sovětském svazu. Bez ohledu na „přání a stížnosti“ komunistického establishmentu se v Československu vytvořila subkultura mladých toxikomanů, která měla své hodnoty, hierarchie, symboly a také své problémy. V 80. letech čítala několik desítek tisíc lidí, a připočteme-li k ní také několik set tisíc starších osob, které neordinovaně nadužívaly léky ovlivňující psychiku, shledáme, o jak zásadní problém se v socialistickém Československu jednalo. Autor nás právě touto knihou přesvědčí, že problém toxikomanie zdaleka není otázkou postsametového otevření hranic, ale má kořeny podstatně starší. Kniha mapuje, jak to všechno u nás začalo. K jakým látkám měli českoslovenští toxikomané přístup, k jakému jednání je jejich závislost dováděla a jak na to reagovala československá odborná veřejnost, rozhodovací orgány, ale i kultura a média.

Třetí díl řady K.u.K. Kriegsmarine je věnovaný torpédoborcům Rakouska-Uherska. Autorovi se v něm zatím daří plnit si svůj sen, kterým je postupně obsáhnout veškeré námořní síly podunajské monarchie do knižní podoby. Také tento třetí díl vydává v nakladatelství Mare-Czech v rámci edice VLNA. Původně chtěl autor v tomto svazku zpracovat jak torpédoborce, tak torpédovky. Pro velké množství fotografického materiálu však bude torpédovkám věnován samostatný svazek. Ostatně jak jejich množstvím, tak vytížením po celou dobu války si samostatné pojednání rozhodně zaslouží. Trochu navíc je do tohoto dílu zahrnuta i minonoska Chamäleon. Podobně jako i v předchozích dílech je úvodní kapitola věnována popisu jedné z mnoha operací námořnictva. Akcí, při které byly torpédoborce velmi aktivní a také utržily poměrně značné ztráty byl útok na přístav Drač na konci roku 1915.

Druhé vydání prvního dílu pětidílného projektu „K.u.K. Kriegsmarine“. Tento svazek je věnovaný bitevním lodím Rakouska-Uherska. V úvodu je velmi stručně popsán zrod celého námořnictva podunajské monarchie a jeho osudy za Velké války. Hlavní místo je věnováno fotografiím a pohlednicím zobrazujícím 17 kapitálních jednotek a život na jejich palubách. Oproti prvnímu vydání (vlastním nákladem Knihovnicka.cz, 2011) je obrazová část knihy výrazně rozšířena.

Popis a fotografie Rakousko - Uherského námořnictva , křižníků .

Studie se zaměřuje na to, jak lektoři realizují skupinová reflektivní sezení v rámci osobnostně sociálního rozvoje. Výsledky jsou prezentovány v devíti tematických kapitolách. První kapitola se věnuje kontextu pojmu osobnostně sociální rozvoj, který je široce a různorodě aplikován, často v neslučitelných kontextech. Následující kapitola identifikuje dva základní pilíře, na nichž jsou založeny výchovně vzdělávací programy – zkušenostně reflektivní učení a skupinová práce. Empirická část textu představuje metodologický postup šetření založený na smíšeném designu. Analytické kapitoly postupně prezentují výsledky výzkumu. Čtvrtá kapitola představuje základní model vedení skupiny, který zachycuje klíčové kategorie a jejich vztahy. Pátá, šestá a sedmá kapitola se zaměřují na tři hlavní cíle, které lektoři sledují během sezení, a konkrétní činnosti, jimiž se snaží těchto cílů dosáhnout. Vrchol práce představuje osmá kapitola, kde jsou identifikované činnosti zasazeny do komunikační struktury skupinových reflektivních sezení. Text uzavírá devátá kapitola shrnující a diskutující klíčová výzkumná zjištění.

Že rozhovor nemusí být jen informativní, o tom nás přesvědčuje kniha Jana Koláře. Jeho původně novinová interview nejsou vázána na nějakou časovou událost, do značné míry jsou bilanční a představují vlastně jakési medailony výrazných individualit českého uměleckého světa. **Je v nich přece jenom snad zachyceno cosi "nadčasového": životaběh zpovídaného umělce, atmosféra doby, výklady, jistěže osobní, tvorby, postojů a reakcí na události kulturní a společenské. **Kniha přináší rozhovory, mapující umělecké osudy takových osobností, jako jsou Petr Nárožný, Ladislav Smoček, Jan Schmid, Jiří Krejčík, Miloš Forman, Zdeněk Svěrák, Pavel Kohout, Jiří Suchý, Ludvík Kundera, Jan Švank-majer, Věra Chytilová a Jiří Menzel.

Jak se rostliny orientují v čase během dne a roku. Hodiny a kalendáře jsme zvyklí pokládat za vymoženosti lidské civilizace. Ovšem ostatní živé organizmy se obejdou bez nich, a přesto dokážou určovat čas během dne i roční období. Příroda totiž vybavila jejich těla "biologickými hodinami" a "kalendářem". U zvířat s jejich pokročilou tělesnou stavbou a nervovou soustavou nás tyto schopnosti ani tolik nepřekvapí. Je ale pozoruhodné, že stejně spolehlivě se orientují v čase také rostliny, které jsou oproti živočichům zdánlivě mnohem primitivnější. Výzkum denní a roční "časomíry" rostlin přinesl mnoho fascinujících i prakticky využitelných výsledků a v posledních letech se intenzivně rozvíjí. Což je dobře, protože bez něj by bylo naše porozumění světu rostlin zoufale neúplné. Začtěte se tedy do příběhů dávných i současných objevů a seznamte se s tímto zajímavým oborem biologie.