Tématem Hrabalovy slavné novely je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto,že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě. Na sklonku života v šumavských lesích nakonec pochopí, že přizpůsobivost není vždy cestou ke šťastnému životu. V roce 2004 dotisk se stejným ISBN.
Rozhovor mezi Václavem Havlem a novinářem Karlem Hvížďalou představuje Havlův subjektivní pohled na jeho život a politickou kariéru. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, přičemž první se zaměřuje na Havlovo dětství a jeho vztah k buržoaznímu prostředí, které ho obklopovalo. Havel se cítí být ovlivněn sociálními rozdíly a jeho umělecká tvorba je silně ovlivněna Kafkou. Komunismus jej postavil do role kritika, nikoli tvůrce politiky. V dalších kapitolách Havel reflektuje své divadelní aktivity, vzpomíná na 60. léta a na Pražské jaro, které vnímá jako proces sebeosvobozování společnosti. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do odboje a v 70. letech se stal jedním z iniciátorů Charty 77. Havel kritizuje politiku détente a popisuje své vězení, kde psal Dopisy Olze. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad azylovou politikou západních demokracií a hodnotí svůj život jako paradoxní. Havel se cítí být rozpolcenou osobností, jeho odpovědi jsou srozumitelné a filozofické, přičemž kniha poskytuje nový pohled na nedávnou historii. Chronologické uspořádání kapitol přispívá k přehlednosti a hloubce jeho úvah.
Kniha povídek, v nichž autor vypráví příběhy své i příběhy lidí, které potkává. Jeho „zlatá řemesla“ jsou buď klukovské sny stát se malířem (Malířská povídka) nebo strojvůdcem (Řidičská povídka), či skutečná zaměstnání, ke kterým je autor přiveden nucenou ztrátou svého řemesla spisovatelského (Archeologická, Posílkářská a Zeměměřičská povídka). V Pašerácké povídce se pašují knihy a myšlenky. Všechno, co Klíma vypráví, ho inspiruje ke vzpomínkám na příběhy minulé, k úvahám o smyslu věcí i dějů a zejména o pošetilosti „člověka inženýrského věku“, který rve přírodě jedno tajemství za druhým, a spěje tak k svému zániku.... celý text
Václav Havel was born in Prague on October 5, 1936, but faced limited educational opportunities due to his "bourgeois" background. He studied at the Economics Faculty of the Czech Technical University from 1955 to 1957, then began working in theater after compulsory military service. Havel joined Prague's Theater on the Balustrade in 1960, where his plays gained international acclaim. From 1962 to 1966, he studied dramaturgy at the Academy of Performing Arts in Prague and became involved in the Prague Spring reforms, which ended with the Warsaw Pact invasion in August 1968. Opposing the invasion and subsequent hard-line Communist policies, Havel's work was banned in Czechoslovakia in 1969. In 1977, he co-founded the Charter 77 human rights initiative, facing house arrest in 1978-79 and multiple incarcerations for his beliefs. In November 1989, he emerged as a leader of Civic Forum, the movement that helped end Communist rule, and was elected president of Czechoslovakia on December 9, 1989. He was re-elected on July 5, 1990, but resigned on July 20, 1992, as the country approached dissolution. On January 26, 1993, he became the first president of the Czech Republic. Havel's plays, essays, and speeches have been globally performed and translated, earning him numerous international awards.
