Paul Robert Wilson Knihy

Tématem svérázného vyprávění je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první poloviny 20. století. Od 20. až do 50. let tohoto století prožívá svůj příběh jednoduchý, od mládí podnikavý a snaživý muž, který své úspěchy i neúspěchy připisuje shodám okolností, ale využívá jich k překonávání svých handicapů. Opovržení ze strany druhých ho nepřivádí k zatrpklosti a pomstychtivosti. Touží po uznání a po rodině, obojí má však v životě jen krátce - není uznán ani jako árijec, ani jako otec, odbojář či milionář, vždy zůstává pro své okolí podivínem. Samota mu nakonec umožní zbavit se touhy po majetku a dojít ke svérázné, prosté životní filozofii.

Rozhovor mezi Václavem Havlem a novinářem Karlem Hvížďalou představuje Havlův subjektivní pohled na jeho život a politickou kariéru. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, přičemž první se zaměřuje na Havlovo dětství a jeho vztah k buržoaznímu prostředí, které ho obklopovalo. Havel se cítí být ovlivněn sociálními rozdíly a jeho umělecká tvorba je silně ovlivněna Kafkou. Komunismus jej postavil do role kritika, nikoli tvůrce politiky. V dalších kapitolách Havel reflektuje své divadelní aktivity, vzpomíná na 60. léta a na Pražské jaro, které vnímá jako proces sebeosvobozování společnosti. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do odboje a v 70. letech se stal jedním z iniciátorů Charty 77. Havel kritizuje politiku détente a popisuje své vězení, kde psal Dopisy Olze. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad azylovou politikou západních demokracií a hodnotí svůj život jako paradoxní. Havel se cítí být rozpolcenou osobností, jeho odpovědi jsou srozumitelné a filozofické, přičemž kniha poskytuje nový pohled na nedávnou historii. Chronologické uspořádání kapitol přispívá k přehlednosti a hloubce jeho úvah.

Kniha povídek, v nichž autor vypráví příběhy své i příběhy lidí, které potkává. Jeho „zlatá řemesla“ jsou buď klukovské sny stát se malířem (Malířská povídka) nebo strojvůdcem (Řidičská povídka), či skutečná zaměstnání, ke kterým je autor přiveden nucenou ztrátou svého řemesla spisovatelského (Archeologická, Posílkářská a Zeměměřičská povídka). V Pašerácké povídce se pašují knihy a myšlenky. Všechno, co Klíma vypráví, ho inspiruje ke vzpomínkám na příběhy minulé, k úvahám o smyslu věcí i dějů a zejména o pošetilosti „člověka inženýrského věku“, který rve přírodě jedno tajemství za druhým, a spěje tak k svému zániku.... celý text