Kariéra obrněnce Stonewall * Německo-francouzská válka na moři * Lodní děla proti Alexandrii * Pula: akce ponorky Curie * Loď, která zničila Halifax * Surcouf a jeho zmizení * Zkáza force Z * a jiné námořní příběhy.
Pondělí 14. listopadu 1960 byl den pro mnoho lidí zcela obyčejný, ale pro víc než dvě stovky cestujících vlaků č. 608 z Liberce do Pardubic a č. 653 z Pardubic do Hradce Králové osudový. Stanice Stéblová se stala pro 118 lidí stanicí konečnou a ti co přežili si do dalšího života odnesli mnoho fyzických i duševních šrámů. Kniha podává na základě dobových materiálů, výpovědí očitých svědků a vzpomínek některých aktérů, výpověď o příčinách, které vedly k druhému největšímu železničnímu neštěstí v Evropě. Lidé, kteří srážku zavinili sice byli odsouzeni, ale dodnes nejsou některé okamžiky neštěstí zcela objasněny.
Válečné námořnictvo Rakouska-Uherska také u nás dodnes budí značný zájem, vždyť na lodích Jeho Veličenstva císaře do r. 1918 sloužilo mnoho českých námořníků. Jejich více či méně vzdálení potomci dodnes schraňují vzácné památky po prapra- dědečcích, kteří kdysi, často teprve jako kluci, námořnické uniformy oblékali, a z knih o c. a k. maríně, které u nás za první republiky a po r. 1989 vyšly (Škába) a vycházejí (Novák aj.), se dozvídají, jak námořnický život za Rakouska-Uherska vypadal a jak válečné lodě pod červeno-bílou vlajkou bojovaly na Jadranu za Velké války. O lodích, na nichž i čeští námořníci sloužili, se toho dost ví, jenže na internetu o nich lze najít většinou jen opsané základní informace technicko-taktické povahy, takže zvídavější příznivci námořní historie musí pro podrobnější údaje do zahraničních knih a časopisů. Obsáhlá publikace Milana Jelínka „Válečné lodě Rakouska-Uherska 1880-1918“ jim však jistě pomůže také, neboť přináší nejen obvyklá data, ale hlavně pojednání, jak tyto lodě - od bitevníků přes křižníky a torpédoborce až po torpédovky a ponorky - vznikaly a vypadaly, k čemuž slouží i řada schémat, fotografií a kreseb. V publikaci je vskutku obrovské množství informací a je o čem číst. Kdo si potřebuje doplnit svoji „rakousko-uherskou knihovnu“ o cennou akvizici s námořní faktografii, tuto publikaci nemůže pominout.
Druhý, závěrečný díl (1916–1918) rozsáhlého, strhujícího vyprávění o životě, bojích i umírání příslušníků německého Císařského námořnictva za Světové války se opět věnuje všem nejvýznamnějším událostem na Severním moři, mnoha akcím u-bootů a mj. dlouho pobudeme v bitvě u Skagerraku v r. 1916; ale tentokrát nás kniha zavede i na palubu Jeho Veličenstva Pomocného křižníku WOLF, jenž na své bojové misi dorazí až k Austrálii, a odtud se úspěšně vrátí do německého Kielu, a prožijeme i revoluční hnutí v Císařském námořnictvu, jež vyvrcholí vzpourou, tak zásadní pro další vývoj německého státu. A opět budeme přítomni na jednáních císaře Viléma II. s admirály, poznáme život v německém zázemí… a samozřejmě prožijme i osudové chvíle hlavních postav našeho vyprávění – námořníka Jana Waldena a jeho kamarádů. A opět: Pro ty přátele historie námořního vojenství, kterým nestačí jen suchá faktografie a tabulkové přehledy, nýbrž se chtějí dovědět mnohé i o živoucí podstatě námořního válčení v letech 1914–1918, je tato kniha vítaným přínosem. Věříme, že až ji dočtete, budete se k ní znovu a znovu vracet.
Politické příčiny rusko-japonské války. Zábor Port Arturu a jeho opevňování Ruskem po r. 1898. Port Artur jako základna ruské Tichooceánské eskadry - podrobný popis města a pevnosti, výčet výzbroje.
Další ruské ztráty na moři. Nájezdy japonských barážních parníků na přístavní průliv do Port Arturu. 1. Tichooceánská eskadra za adm. Makarova. Černé dny japonského Spojeného loďstva. Ruské a japonské armádní síly (složení, kvalita, zbraně). Vylodění japonské 3. armády na Liao-tungu. Bitva u Ťin-čou. Vylodění japonské 2. armády a její postup Kuan-tungem k Port Arturu.
První díl (1914–1915) tohoto rozsáhlého, strhujícího vyprávění o mužích německého Císařského námořnictva za světové války nás spolu s protagonisty děje zavede z paluby nákladního parníku LESBOS do námořnických kasáren ve Wilhelmshavenu a odtud na německé válečné lodě, které se chystají vyplout na Severní moře, do války s Královským námořnictvem Velké Británie. Poznáme službu na německých křižnících i ponorkách, prožijeme bitvy u Helgolandu a na Dogger-Banku, ostřelování anglických pobřežních měst i potopení tří pancéřových křižníků na Broad Fourteens, účastníme se řady akcí u-bootů…, ale také poznáme život v německém zázemí či nahlédneme na jednání císaře Viléma II. s admirály… Pro ty přátele historie námořního vojenství, kterým nestačí jen suchá faktografie a tabulkové přehledy, nýbrž se chtějí dovědět mnohé i o živoucí podstatě námořního válčení v letech 1914–1918, je toto dílo vítaným přínosem.
Kniha je zatím nejpodrobnějším tuzemským vylíčením událostí na Jadranu za Velké války. Autor si v knize důsledně všímá velmi zajímavých, přesto však bohužel už zapomínaných kapitol historiografie námořního vojenství, jež jsou většinou přinejmenším stejně zajímavé jako ty pozdější.
V této ojedinělé publicistické práci se zaměřujeme na vojenské námořnictvo spojenců během potlačení povstání v Číně v letech 1889–1901. Kniha stručně popisuje příčiny vzniku povstání a podrobně se věnuje přípravám mocností na zásah na západním pobřeží Žlutého moře. Důraz je kladen na záchrannou expedici adm. Seymoura k vyslanecké čtvrti v Pekingu, která čelila hrozbě vyhlazení. Popisujeme dobytí pevnostního systému Ta-ku, osvobození Tiencinu a konečné dobytí Pekingu spojenci, včetně porážky „boxerů“. Téma povstání „boxerů“ dosud nebylo v české literatuře dostatečně zpracováno, což zvyšuje zájem o tuto publikaci. Další část se věnuje Tsingtao, německé vojensko-námořní základně, která vznikla v roce 1897. Kniha sleduje vojenský zábor, vývoj základny, její opevnění a posádku, včetně osudu rakousko-uherského křižníku KAISERIN ELISABEH. Popisujeme také, jak Japonsko, považující se za hegemona v oblasti, využilo začátku velké války v Evropě k útoku na Tsingtao v roce 1914. Práce se zaměřuje na boje v obranném pásmu základny, včetně prvních leteckých akcí a námořního ostřelování, a končí analýzou událostí po kapitulaci a politickými důsledky pádu této německé základny. Text je doplněn vyobrazeními a mapkami, což činí publikaci cenným zdrojem pro zájemce o vojenskou historii počátku 20. století.
V dějinách námořního vojenství 19. století se stala mnohem významnější střetnutí, než byl boj u Helgolandu v r. 1864, přesto tato událost budí dodnes pozornost nejen proto, že dvě rakouské fregaty dokázaly úspěšně bojovat s dánskou přesilou, ale i např. proto, že se tu v rolích dominantních námořních jednotek naposledy utkaly neobrněné lodě. Kolosální námořní srážka 20. července 1866 u ostrova Vis/Lissa, v níž bojovala loďstva Itálie a Rakouska o získání převahy nad Jadranem, byla zase poslední námořní bitvou paroplachetníků a prvním soubojem širokomořských pancéřníků; nicméně přestože i tady Rakušané bojovali výtečně, na výsledku rakousko-italské války, paralely války prusko-rakouské, bitva už nic nezměnila – Rakousko obě prohrálo... I když přešlo už hodně času, jsou dodnes obě události interesantní, a to nejen z hlediska líčení bojových scén, ale i třeba proto, že do vývoje lodního konstruktérství, taktiky námořního boje a námořní strategie ve druhé polovině 19. století vnesla bitva u Visu dalekosáhlé konsekvence. I o tom si můžete číst v této práci, u nás ojedinělé.
Třetí díl o dějinách války mezi Ruskem a Japonskem. Zánik eskadry, pád pevnosti.
Esej francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (1949) promlouvá do našich soudobých českých sporů o kulturu. Postihuje problematiku nacionalismu a etnicity i jevu, který se nazývá postmodernou. Proti pokusu o absolutizaci kultury autor hájí kritický rozum schopný rozlišovat hodnoty.
Námořní historie 19. století je českému čtenáři málo známa, přestože v západních zemích vzbuzuje značný zájem. V této době dominovala mořím Velká Británie, zatímco ambiciózní Francie se snažila držet krok. Rusko, ač silné, zaostávalo, ale po roce 1861 se vojensko-námořní potenciál Itálie rychle zvyšoval, následovaný Německem a Japonskem. Zájem českých fanoušků se však soustředil na c. a k. Válečné námořnictvo Rakouska-Uherska, kde sloužilo mnoho českých mladíků. K přiblížení maritimní historie 19. století českému publiku přispívá rozvoj námořních sil habsburské monarchie po roce 1866. Autor Milan Jelínek připravil jedinečnou knihu, která se zaměřuje na vývoj vojensko-námořní techniky, politické aspekty, technologické možnosti loděnic a personální otázky rakousko-uherských námořních sil. Zároveň se věnuje vzmachu námořního vojenství Itálie a pokroku lodí, zbraní, konstrukčních materiálů a pohonných systémů ve válečných námořnictvech Velké Británie, Francie a Ruska. Ti, kteří hledají hluboký vhled do námořního vojenství na Jadranu v letech 1857–1897, budou jistě spokojeni.
Sbírka obsahuje povídky málo poučené současným stavem SF. Vesměs jde o konfrontaci lidí a mimozemského života, často s příchutí dänikenismu, ať již jde o povídku Plžové slunce popisující zkoumání záhadných fosilních otisků, o osud ztroskotaného létajícího talíře v triptychu Gricovy píšťaly, Peníze a Ztracenec či o pokusy ovlivnit vývoj lidstva v povídce Zavři oči a utíkej.
Válečné lodě v dějinách 01
Co se s válečnými loděmi dělo od vynálezu parního stroje, jakými změnami prošly lodní artilerie, pancéřové soustavy, pohonné systémy či lodní konstrukce, o tom můžete do podrobností číst u nás v soudobě ojedinělé knize, kterou právě držíte v rukou.
Autoři podávají stručný přehled příčin a vývoje událostí na Středním východě od r. 1917 až do ledna 1974. V širších souvislostech osvětlují kořeny středovýchodního konfliktu, průběh ozbrojených střetnutí v letech 1956, 1967 a 1973 a odhalují skutečnou podstatu a charakter arabsko-izraelského sporu. Výklad je doplněn portréty hlavních protagonistů, výňatky ze světového tisku, hodnotícími izraelskou politiku, významnými dokumenty mezinárodního charakteru a chronologickým přehledem událostí.
Kdo se zajímá nejen o příběhy válečných lodí, ale i o jejich „anatomii“, bude asi spokojen s podrobností, s jakou jsme se snažili popsat konstrukce všech německých bitevních, přesněji - podle německého pojmosloví - velkých křižníků, činných v l. 1914–1918, byť služební doby některých byly velmi krátké a těch ostatních jen několikaleté. Ano, máme na mysli VON DER TANN; MOLTKE a GOEBEN; SEYDLITZ; DERFFLINGER, LÜTZOW a HINDENBURG, ale věnovali jsme se i jejich přímému předchůdci, BLÜCHERU, jenž sice zůstal pancéřový, ale měl ambice stát se křižníkem bitevním… Bylo opět velmi zajímavé probírat se popisy jejich lodních trupů (s detaily), výzbroje (s detaily), pohonných soustav (s detaily), ubytovacích prostor atd. atd., přidali jsme i velké množství plánků, schémat a fotografií, lépe větších, aby vynikala mohutnost celků, a drobnosti byly názorné… Lodě jsme popisovali jednotlivě, jednu po druhé respektive typ po typu, podle chronologie jejich výstaveb, a každá kapitola má podkapitoly věnované jednak vznikání projektových variant lodí, jednak jednotlivým lodním celkům a částím: trupu, pancířům, dělostřelectvu a jeho příslušenství, lodním turbínám a kotlům, kormidlovacím soustavám a „anti-rolling“ systémům…
O německé opevněné námořní základně Tsingtau, která vznikla na místě v r. 1897 anektovaného čínského přístavu Čching-tao na poloostrově Šan-tung ve východní Číně, u nás samostatná knižní práce nikdy nevznikla, ba ani tu nevyšel překlad některé novější dokumentárně-publicistické práce zahraniční. NÁMOŘNÍ ŽURNÁL HISTOTRICKÝ tuto mezeru opět zaplňuje, a to poměrně rozsáhlou „zprávou“ Milana Jelínka o vzestupu a pádu základny a města, které Němci do r. 1914 dokázali přeměnit v živou, příjemnou a prosperující enklávu, vojensky chráněnou. Obsáhlá publikace v první části přináší výčet politických důvodů záboru města a okolí, vyprávění o rozvoji Tsingtau, hlavně však si zevrubně všímá jejího obranného sektoru a skýtá podrobné informace i jeho fortifikaci a výzbroji, její druhá, obsáhlejší část je dramatickým podáním jejího dobývání Japonci a Brity v září až listopadu 1914. Unikátně je tu vylíčena i činnost japonské 2. bojové eskadry, jejíž bitevní lodě ostřelovaly základnu z moře, kniha si všímá i počátků vojenského letectví, jež spadají do období obrany Tsingtau… Kdo potřebuje doplnit svůj domácí vojenský archív o zajímavý a dlouho u nás postrádaný knižní titul, má nyní konečně příležitost si o Tsingtau číst podrobnosti.
Autor se zaměřuje na to, jak byly konstrukčně uspořádány německé ponorky všech tříd a typů, nasazené v letech 1914-1918, věnuje se jejich technicko-taktickým parametrům a připojil i řadu technických nákresů aj. vyobrazení. Apendixem hlavního textu je podrobné seznámení s ruskými ponorkami při jejich prvním nasazení tohoto bojového prostředku, a to ve střetnutí carského Ruska s císařským Japonskem na počátku 20. století. Vydání první.
Začal jsem uvažovat o emigraci. Měl jsem nabídku z Paříže, kde jsem už působil, a také ze Štrasburku, kde slavistika měla dobrou pozici. Nakonec přišla nabídka z Istanbulu. Žena však nechtěla odejít, a ani já jsem vlastně emigraci nechtěl. Rozhodl jsem se pro další zápas. V březnu 1970, kdy se normalizace rozjela naplno, jsem se jako bývalý prorektor brněnské univerzity a významný bohemista nechtěl vzdát. V pamětech zahrnujících léta od maturity v květnu 1942 do podzimu 1970 najde čtenář řadu situací — od zatčení během totálního nasazení v Rakousku v květnu 1944 po odborné působení v cizině a aktivní účast v akademickém životě v Brně na konci 60. let. Využívám své jazykové znalosti a diskutoval jsem s Rakušany různých názorů, vyjednával jsem v nacistickém vězení a na univerzitě v Greifswaldu jsem se pře s východoněmeckými kolegy. V Paříži jsem debatoval s Francouzi i českými exulanty. Jako prorektor jsem prosazoval nové studijní plány a aktivně se zapojil do založení Svazu vědeckých pracovníků. Během normalizace jsem se rozhodl říkat pravdu do očí normalizátorům. Paměti obsahují stručné zápisky z odborných setkání a jsou dobrým svědectvím o akademickém životě v 50. a 60. letech. Celkově jsou pak svědectvím o bohatém životě českého intelektuála, který aktivně působil i po roce 1989.
