Mirko Rokyta Pořadí knih (chronologicky)

Podtitul: Dvě století Riemannovy hypotézy. Každý pouhým uchem rozezná podle zvuku housle od klarinetu, málokdo však tuší, že za to mohou prvočísla. Prvočísla, fascinující stavební kameny veškeré matematiky, vyluzují tajemnou hudbu, o které toho stále ještě víme jen velmi málo. V roce 1859 zaslal Bernhard Riemann Berlínské akademii věd desetistránkový článek, který navěky změnil tvář matematiky. Šlo o jednu specickou záhadu týkající se prvočísel. V srdci díla se skvěla převratná myšlenka, kterou však Riemann tak úplně nedotáhl do konce – neposkytl úplný důkaz jednoho ze svých tvrzení. Vznikla „Riemannova hypotéza“, otázka, na kterou nikdo nebyl schopen dát odpověď do dnešních dnů. Záhada přežila celé století bez úhony a daří se jí i nadále. Ne nadarmo je považována za svatý grál světové matematiky. Za vyřešení Riemannovy hypotézy je přislíbena cena jednoho milionu amerických dolarů. Mezi matematiky ale převládá názor, že jakýkoli jiný způsob, jak tuto částku vydělat, bude nejspíš nepoměrně snazší. Marcus du Sautoy popisuje fascinující příběh honby za zdoláním Riemannovy hypotézy, historii jednoho vědeckého dobrodružství s téměř detektivními prvky.

Dramatická historie řešení největšího matematického problému. Kniha líčí téměř 350 let úsilí matematiků celého světa o nalezení důkazu Velké Fermatovy věty, kterou vyslovil francouzský matematik 17. stol. Pierre de Fermat. Na okraji překladu Diofantovy Aritmetiky si poznamenal, že rovnice xn + yn = zn nemá pro n větší než 2 řešení v množině přirozených čísel a že zná důkaz tohoto tvrzení, ale nevešel by se mu na okraj knihy. Velká Fermatova věta vypráví strhující příběh tohoto tvrzení, který se prolíná celými dějinami moderní matematiky a dotýká se všech oblastí teorie čísel. Sama věta je pro matematiku poměrně bezvýznamná, nicméně matematikové jsou podobni horolezcům, kteří zdolávají horské velikány jen proto, protože tam jsou. Fermatovu větu dokázal britský matematik Andrew Wiles až v roce 1994. 3. vydání

Vznik, složení, a hlavně texty a notové záznamy písniček hudební skupiny Asonance, tak jak je zapsali Jan Laštovička a Miro Rokyta. Nechybí ani popis netradičních hudebních nástrojů, které se používají v irské hudbě, jako je např,: Bodhrán, což je tradiční irský buben

Vznik, složení, a hlavně texty a notové záznamy písniček hudební skupiny Asonance, tak jak je zapsali Jan Laštovička a Miro Rokyta. Nechybí ani popis netradičních hudebních nástrojů, které se používají v irské hudbě, jako je např,: Bodhrán, což je tradiční irský buben