Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais Životopis
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik, jehož vliv sahá od hodinářství po revoluci. Jeho divadelní díla, zejména hry s Figarem, si získala největší uznání a dodnes jsou ceněna pro svou vtipnost a společenskou kritiku. Beaumarchaisova kariéra byla mnohostranná, zahrnovala role diplomata, špiona a obchodníka se zbraněmi, což odráží bouřlivou dobu, ve které žil. Jeho angažmá v podpoře americké nezávislosti a jeho účast na počátcích francouzské revoluce podtrhují jeho aktivní roli v politickém dění své doby.
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích (americké a francouzské).
Dětství a mladá léta Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně.
Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751 - 1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížškými měšťany tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour.
Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru - stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta (rozená Aubertin). O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato - 22. listopadu 1756 - provdala znovu - za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti (na tyfus) užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais.
V letech 1759 - 1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak vedoucím lovčím.