Jaroslav Kvapil Knihy

Jaroslav Kvapil podává posmrtně přehled literárního díla své ženy, herečky. Obsahuje její povídky, úvahy, zápisky, dopisy a take autograf herečky

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.

Taras Bulba, titulní hrdina nejznámější Gogolovy novely, a jeho dva synové Ostap a Andrej jsou příslušníci záporožského kozáctva. Stateční, velkorysí, živelně veselí a oddaní svému lidu. Láska k ženě ale vše dokáže zamotat... Po sedmdesáti letech vychází známá Gogolova novela v novém, živelném a strhujícím překladu Libora Dvořáka a grafické úpravě Pavla Růta.

Zlatohlavá pampeliška, nejhojnější květina jarních luk, je jakoby zosobněním sluneční záře. Bývá jí všude plno, dukátky jejích květů vytvářejí zlatožluté mozaiky v zelených kobercích trávy, často se z nich vijí věnečky. Rychle odkvétá a její bílé pápěří pak poletuje ve větru sem tam. Květinový osud předznamenává i osud hlavní hrdinky pohádkové knížky Jaroslava Kvapila princezny Pampelišky. Jak se prostě jmenuje, tak se i prostě chová, a než by se vdala za nechtěného cizího prince, raději uteče ze zámku. Se svým milým Honzou se vydá do světa a spolu prožívají krásné dny plné lásky, spolu čelí i různým protivenstvím. Řád přírody je však mocnější než jejich cit a neúprosně odnáší Pampelišku k jejím květinovým družkám. Příběh plný poezie a krásného jazyka slavil velké úspěchy již jako divadelní hra ve verších, uvedená poprvé roku 1897 v Národním divadle a od té doby nesčetněkrát, rovněž i v televizním zpracování. Jeho knižní podobě dodaly na přitažlivosti poetické kresby významné ilustrátorky Linky Procházkové.

Verše i prosa z let 1888–1899. Sbírka sestává z oddílů Kouř z Ithaky, Podél cesty a Ráj srdce, přičemž představuje intimní hymny a chvíle touhy, uprchlé přeludy a serenády bezhvězdných nocí.

Divadelní hry věnované památce jeho ženy Hany Kvapilové, pro niž vznikaly. Přítmí (1894) Bludička (1895) Zajatý Eros (1896) Princezna Pampeliška (1896) Rusalka (1899) Oblaka (1903) Sirotek (1906

Báseň, kterou se starý tvůrce ohlíží za svým životem, v němž byl pěvcem, trpitelem i bojovníkem – „nebyls tu zbůhdarma, byť jenom vlna v proudu, / nikdy však stojatá, žabincem zarostlá tůně.“ Soukromý tisk u příležitosti 80. narozenin autora. 2. vydání.

Touhy, pozdravy a tryzny. Lyrik jemného výrazu a přemýšlivého slova zpívá radost z dosaženého vítězství.

Přízraky (originální název Gengangere, česky také Strašidla) je divadelní hra světově proslulého norského autora Henrika Ibsena z roku 1881. Je den před desátým výročím úmrtí kapitána a komořího Alvinga. Druhého dne se chystá slavnostní otevření Dětského domova kapitána Alvinga,jehož zakladatelkou je vdova Alvingová. Ta je o to šťastnější, protože se jí po letech vrací z ciziny syn Osvald. Na večeři přijde také rodinný přítel pastor Manders, který vše okolo domova formálně zařizuje a pomáhá paní Alvingové. Ještě před večeří se začnou otevírat staré rány. Všichni okolo paní Alvingové se celou dobu domnívali, že komoří Alving byl řádný manžel, který žil spořádaným životem i přes své bujné mládí. Paní Alvingová se pastoru Mandersovi svěří s manželovou zhýralou minulostí a na důkaz odhalí původ své schovanky Reginy. Regina je oficiálně dcerou truhláře Engstranda, ten ale ví, že Regina je nemanželskou dcerou kapitána Alvinga. Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, což paní Alvingovou přinutí zbavit Osvalda ideálů o otci, které v něm sama dopisy živila. [spoiler] Šokovaná Regina odchází „využít svého mládí“ bez ohledu na možné důsledky. Osvald se matce svěří, že je těžce nemocný a pro všechny případy má morfium. Hra končí Osvaldovým záchvatem, po kterém se z něj stane apatická troska, „živá mrtvola“. Jeho matka se odhodlává pomoci Osvaldovi zemřít.

Jak už napovídá název, jedná se o pohádku, ale úplně "čistá" pohádka to není. Autor ji vypráví ze svého pohledu jako něco, co zažil a ke konci nám sděluje, že takové princezny Pampelišky, hloupé Honzy, lidi z Kocourkova, pyšného prince, smutného otce a starostlivou matku přece najde ve svém okolí. V pohádce nepoužil ani jednu nadpřirozenou postavu. Mluví sice k dětem, ale vypráví "skutečný" příběh. Je o Pampelišce a Honzovi, kteří se společně vydají do světa poté, co Pampeliška uteče z domu, protože ji její otec - pan král chce provdat. Do světa se vypraví zjara a domů se vrací až na podzim, kdy pampelišky odkvétají a takový je nakonec i Pampeliščin osud - vítr ji odnese někam do nebe. I když je Honza silák, zjistí, že všechna jeho síla je teď Pampelišce málo platná.

Kniha smutku a vítězství – básně z let 1901 až 1903. Verše tematizují smrt a koloběh života, vzpomínky a rozkoše okamžiků, neklid a usmíření, oslavu mladosti a mystické prožitky duše.

Povídání o princezně Pampelišce, která místo toho, aby se provdala za bohatého prince z Hispánie se vydá s "hloupým Honzou" do světa, kde spolu prožívají krásné dny plné lásky. Příroda je mocnější než jejich cit a neúprosně odnáší Pampelišku k jejím květinovým družkám.

Přízraky (originální název Gengangere, česky také Strašidla) je divadelní hra světově proslulého norského autora Henrika Ibsena z roku 1881. Je den před desátým výročím úmrtí kapitána a komořího Alvinga. Druhého dne se chystá slavnostní otevření Dětského domova kapitána Alvinga,jehož zakladatelkou je vdova Alvingová. Ta je o to šťastnější, protože se jí po letech vrací z ciziny syn Osvald. Na večeři přijde také rodinný přítel pastor Manders, který vše okolo domova formálně zařizuje a pomáhá paní Alvingové. Ještě před večeří se začnou otevírat staré rány. Všichni okolo paní Alvingové se celou dobu domnívali, že komoří Alving byl řádný manžel, který žil spořádaným životem i přes své bujné mládí. Paní Alvingová se pastoru Mandersovi svěří s manželovou zhýralou minulostí a na důkaz odhalí původ své schovanky Reginy. Regina je oficiálně dcerou truhláře Engstranda, ten ale ví, že Regina je nemanželskou dcerou kapitána Alvinga. Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, což paní Alvingovou přinutí zbavit Osvalda ideálů o otci, které v něm sama dopisy živila. [spoiler] Šokovaná Regina odchází „využít svého mládí“ bez ohledu na možné důsledky. Osvald se matce svěří, že je těžce nemocný a pro všechny případy má morfium. Hra končí Osvaldovým záchvatem, po kterém se z něj stane apatická troska, „živá mrtvola“. Jeho matka se odhodlává pomoci Osvaldovi zemřít.