Oldřich Hlavsa Knihy

Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.

Jaroslav Čermák má v českém malířství 19.století vyjímečné místo. Na rozdíl od mnohých současníků měl již v mládí, v prostředí domova příležitost systematicky se vzdělávat v kresbě a malbě; studia na pražské Akademii a u Louise Gallaita v Belgii byla jen logickým pokračováním této cesty. Přes orientaci především na francouzskou malbu, přes četné cesty do Belgie, Holandska a Francie, zůstává Čermák malířem českým, věrným tematice z české historie, zejména z doby husitské, jíž v době svého uměleckého dozrávání věnuje mnoho intenzivního zájmu.

Kniha forografií Paříže a jejích obyvatel 60. let XX. století. Doplněno cestopisnými a historickými črtami.

Kniha navazuje na publikaci Typographia – písmo, ilustrace, kniha, liší se však od ní jak náplní, tak vnitřní koncepcí. Vychází ze zhodnocení písem, ilustrací a knih klasické éry knihtisku, aby mohla analyzovat současnou situaci písma a tisku ve vztahu ke knize dneška a zítřka předevšímz hlediska změn vyvolaných nahrazováním knihtisku fotosazbou. Jádrem knihy jsou ukázky písem, konfrontující klasické latinkové abecedy s novými abecedami, které vznikly pro potřebu fotosazby. Použití písem je ukázáno v návrzích typografického řešení grafických úprav knih a tisků, včetně ilustrací v různých typech publikací, s důrazem na volbu a rozvržení písma a ilustrace. Textová část pojednává též o problematice vztahu fotosazby k písmu, knize a ilustraci a o grafické úpravě publikací různého charakteru. Určeno čtenářům se SŠ i VŠ vzděláním z oboru polygrafie, typografie, užité grafiky, výtvarného umění, knižní kultury a pro pracovníky nakladatelství a tiskáren.

Kniha navazuje na publikace Typographia a Typographia 2, s nimiž vytváří uzavřený celek, liší se však od nich jak koncepcí, tak uváděnými novinkami z oblasti písma i typografie. Shrnuje poznatky a zkušenosti moderní polygrafie ve vztahu k fotosazbě, přináší ukázky nových abeced pro fotosazbua hodnotí je z hlediska další práce s touto polygrafickou technikou. Ukázky typografického řešení úprav knih a tisků jsou zaměřeny na známá díla naší i světové literatury. Určeno čtenářům se SŠ i VŠ vzděláním z oboru polygrafie, tyografie, užité grafiky, výtvarného umění a knižní kultury.

Publikace poprvé souhrnně představuje obsáhlou grafickou tvorbu autora, jehož dílo je klíčové pro český grafický design druhé poloviny 20. století. Oldřich Hlavsa (1909–1995) se ve své práci zaměřil na typografické řešení knihy a jeho počet upravených titulů blížící se dvěma tisícům výrazně ovlivnil pohled na konstrukci a funkci knihy. Jako pokračovatel české avantgardy přetváří konstrukční a funkční aspekty typografie. Jeho čtyři publikace o písmu, ilustraci a knize se nesmazatelně zapsaly do dějin grafického designu. Mezi nimi je i Typografická písma latinková z roku 1957, která později vyšla i v angličtině. Hlavsa byl aktivním členem mezinárodních institucí a porot v oblasti knižní kultury a typografie, jehož práce byla oceněna mnoha domácími i mezinárodními cenami, včetně prestižní Gutenbergovy ceny města Lipska v roce 1991. Monografie zahrnuje studie Barbory Toman Tylové, Jana Rouse a Ivy Knoblochové, a obrazová část představuje klíčové momenty Hlavsova díla, doplněná bibliografií a výborem z jeho teoretických statí a korespondence s významnými osobnostmi grafického designu 20. století. Publikaci vydala Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze s podporou města Prahy a dalších institucí.

Ze serie "Knihovnička Odeonu". Monografické pojednání o slavném malíři Rembrandtovi. Spolu s ukázkami jeho stěžejních děl.

Bohumil Hrabal místo úvodu své knížky napsal: Nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přiat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí.

Kniha má 47 reprodukcí, z toho 38 barevných. Citáty z Leonardových textů vybrala a přeložila Jarmila Krčálová, která také sestavila obrazovou část

Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“ V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.

Volně koncipovaný soubor próz o životě, lidech i zvířatech, o autorově mládí, jeho literárních vzorech a láskách... 22-055-86

Cestopisné fejetony z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou jsou nabity kulturně historickými podněty, narážkami, suverénní hrou s ironií a jazykovým humorem. Čapek zde nenuceně přechází od věcí trvalých k okamžitým dojmům, střídá detaily a žánrové obrázky, konfrontuje nejslavnější památky s momentkami z ulice. Mistrně kombinuje názory poučeného cestovatele s výkladem jakoby naivním. Výsledkem je jeden z nejosobitějších pohledů na Itálii. Doporučená školní četba.

Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka. Babička by neměla chybět ani ve vaší knihovně.

Výbor z prozaické tvorby spisovatele Františka Langera.

Sonety o Praze.Celostránkové zinkografie Miroslav Troup+ jeho podpis v tiráži.Vytištěno na ručním papíře,číslováno.Volné dvojlisty v deskách + ochranné pouzdro. Bibliofilie přináší verše z Dalimilovy kroniky, z Kollárovy Slávy dcery, básně V. Šolce, J. Vrchlického, J.V. Sládka, Fr. Hrubína, V. Nezvala, J. Nohy, M. Floriana a K. Bednáře

Velmi dobrá studie staví proti čítankově zjednodušenému pojetí malířova díla věcně položené zhodnocení. Stopuje Mánesovu tvorbu od počátků v jejím pozvolném směřování ke slohové čistotě a charakterizuje její mistrovství malýchforem, které se projevuje v příspěvcích ke druhémurokoku, ve figurálních pracích i v krajinomalbě. Autorka též nově objevuje pozoruhodné kvality Mánesových málo známých kreseb a neuhýbá ani před zastavením u těch posledních,jež jsou "doklady toho, jak málo stačí kráse, aby se zvrátila ve svůj opak".

Výbor z poezie 12 básníků španělské avantgardy (G. Diego, P. Salínas, F. García Lorca, J. Guillén, R. Alberti, D. Alonso, V. Aleixandre, L. Cernuda, M. Altolaguirre, E. Prados, Ernestina de Champourcin, M. Hernándes) doplněný o úvodní studii Jana Hlouška, který celý výbor uspořádal. Překladybásní pořídili Pavel Šrut, Miloslav Uličný a Jan Hloušek. Kniha je doplněna i o medailonky zveřejněných básníků.

Uspořádala a doslov napsala Jaroslava Janáčková. Edičně připravil Alexandr Stich. 1. vydání v tomto souboru.

Ilustrované vydání Erbenovy Kytice, v edici Slunovrat, ilustroval Karel Souček. K vydání připravil a ediční poznámkou opatřil Rudolf Skřeček 1. vydání v nakl. Československý spisovatel. 22-065-77

V tomto průřezu tradičním čínským myšlením přicházejí ke slovu taoističtí mistři a jimi inspirovaná poezie, která je tu zachycena až do tří čtvrtin prvního tisíciletí našeho letopočtu. Po uvedení do znakové symboliky Knihy proměn vyslovují dávnou moudrost filosofové Lao-c’, Čuang-c’ a jejich pokračovatelé. Za ně byly zařazeny verše i krátké prozaické práce. O každém období, mysliteli i básníkovi informuje stručný průvodní komentář.

Monografická studie zkoumá význam Václava Špály v českém moderním malířství, jeho pochopení a rozvinutí výbojů evropského malířství. Zabývá se jeho cestou k malířskému projevu formulovanému na výši dobových problémů azakotvenému vdomácí tradici. Rekapituluje účin vlivů na Špálovo dílo, zvláště impresionismu, expresionismu, kubismu a orfismu v širších souvislostech evropského a českého vývoje, který se projevil v rozkyvu od realistickypojímaných obrazů až poabstraktně založené stylizace. Rozbor jednotlivých obrazů doprovází řada barevných reprodukcí děl vesměs ze sbírek Národní galerie.

Sborník textů, fotografií a kreseb, které uspořádal Jiří Suchý.