Jiří Hanuš Knihy

Druhý svazek rozsáhlého díla o řecké mytologii představují syntézu autorova bádání v tomto oboru.

Předkládaná kniha obsahuje 250 dopisů, které Jan Zahradníček napsal z vězení své ženě Marii. Vypovídají o zápase víry s beznadějí, vůle s rezignací, mísí se v nich prožitky, dojmy, sny, nálady. Dočítáme se o zoufalství člověka, který byl násilně vzdálen od svých blízkých, mezi řádky tušíme drama básníka, který musí své básně potajmu zaznamenávat nebo uchovávat v paměti. Je to však v prvé řadě příběh lásky, již nedokázalo oslabit ani devět let odloučení. To vše činí z těchto dopisů jedinečný celek, který se bezpochyby zařadí mezi nejobdivovanější korespondenční soubory v dějinách českého písemnictví.

Svět na 151 mapových stranách s trojrozměrným zobrazením terénu. Pestrobarevné obrazové strany zachycují pozoruhodný svět přírodních útvarů, rostlin, zvířat i lidí. Poutavě psané profily všech nezávislých států obsahují i základní statistické informace. Plný rejstřík obsahuje více než 80 000 zeměpisných názvů. Obsah: 1. Příběh planety Země 2. Svět na mapách 3. Státy světa 4. Místopisný přehled

Kniha není vyprávěním pouze muzikologickým, ale plnokrevným svědectvím moudrého muže neomylného citu, mimořádně vnímavého, jenž užívá života a k okolnímu světu přistupuje se snahou porozumět všem zdánlivým či skutečným paradoxům uplynulého století. Na otázky Jiřího Hanuše o Leoši Janáčkovi, o české hudbě a o rodící se české identitě odpovídá Miloš Štědroň poutavě a stěží napodobitelným způsobem. Jeho myšlenky mají spád, jsou řazeny v rychlém sledu za sebou, jako by byly zachyceny bezděčně při soukromém rozhovoru. Tím je překlenut prostor mezi odborným jazykem a jazykem běžného života.

Kniha popisuje činnost tzv. Skryté církve v Československu za dob komunismu. Zaměřuje se na Felixe M. Davídka, který jako jeden z prvních založil tajné skryté společenství, jež nazval Koinótes.

Holanďan Ian Buruma patří mezi autory, kteří se zabývají zásadními náboženskými a kulturními problémy dneška. Jeho kniha Vražda v Amsterodamu s podtitulem Smrt Thea van Gogha a meze smířlivosti (česky vyšla v nakl. Academia, Praha 2010), vyvolala prudkou diskusi v západní Evropě i ve Spojených státech, kde autor působí jako univerzitní profesor. V tomto svazku edice Quaestiones quodlibetales naleznete tuzemskou debatu nad Burumovou knihou, kterou tvoří kromě rozboru samotného díla také širší komentáře k problémům náboženské tolerance, k teorii multikulturalismu a k sociálně-náboženským změnám evropských společností na počátku 21. století.

Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin.

Dva svazky rozsáhlého díla o řecké mytologii představují syntézu autorova bádání v tomto oboru.

Reprezentativní publikace představuje více než třicet příspěvků od předních českých historiků (J. Malíř, P. Marek, M. Myška, C. Nečas, J. Pešek aj.) z univerzit, muzeí, archivů a pracovišť akademie věd na téma sociálního a profesního vývoje obyvatelstva v 19. století. Kompaktní dílo staví na prolínání zemského faktoru, velkých sociálních a kulturních dějin a na typologické biografii zajímavých osobností, vše v kontextu vývoje celé střední Evropy. Do sborníku byly např. zařazeny texty na téma „šlechtic“, „rabín“, „advokát“, „vinař“, „potulný divadelní umělec“, „četník“ nebo „prostitutka“.

Autoři této průkopnické práce pojímají antiklerikalismus jako součást modernizačních evropských procesů, provázejících budování evropských národních států a jejich politických institucí. Antiklerikalismus je v jejich očích součástí „ambivalence moderny“, která se vyznačuje střetem identit a proměnou životních orientací a mentalit. Autoři vymezují termín antiklerikalismus v kontextu duchovních a náboženských dějin 19. a 20. století, s důrazem na jeho dobové proměny v multinárodní a multikonfesní habsburské monarchii od roku 1867, resp. v období první republiky. Antiklerikalismus získával podobu kulturního boje, jenž se uplatňoval především v otázce školské a manželské politiky, resp. v otázce rituálů – smrti a pohřbívání. Vedle perspektivy celozemské, české a moravské, nazírané prostřednictvím zákonů a zákonných opatření, resp. prostřednictvím střetů mezi politickými programy jednotlivých stran, autoři zvolili i perspektivu mikrohistorickou (Brno, Kladno, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Polná, Žarošice, Lidečko, Mikulovice u Pardubic), jež ozřejmuje, jak se antiklerikální nálady a postoje uplatňovaly během každodenního náboženského, politického a společenského života.

Sborník reprezentuje současný náhled na evropskou a severoamerickou historiografii 20. století, která prošla bouřlivým vývojem: Jde o období prohlubující se profesionalizace historie, dobu dominance sociálních a hospodářských přístupů a současně i čas výrazného ovlivnění historické vědy různými ideologiemi, ba autoritativními nedemokratickými režimy. Ústřední otázkou národních škol i jednotlivých osobností jsou proto nejen způsoby a metody historikovy práce, ale též problém základní svobody nutné pro každou vědeckou činnost i specifika jednotlivých zemí, která se značně lišila svými společenskými řády. Podobně jako v předcházejícím svazku se autoři zaměřili na známé i méně známé osobnosti a pokusili se o srovnání v rámci západní, střední a východní Evropy a zčásti i evropského a neevropského historiografického vývoje.

Další svazek edice Munice, v pořadí osmý, má široký tematický rozptyl. Zamýšlí se nad člověkem zasazeným do struktur času a prostoru, konfrontuje ho s proměňujícími se hodnotami, společenskými institucemi, náboženstvím, přírodou i chápáním budoucnosti. Důrazem na kulturněhistorické souvislosti nabízí současné fragmentarizované západní společnosti jednotný rámec.

Katastrofický román. Sabotáž a následný sesuv půdy na jedné z největších přehrad na řece Kolumbii způsobí obrovskou záplavovou vlnu. Ta ničí vše, co jí stojí v cestě. Rychle se blíží nejen k atomové elektrárně, umístěné níže po proudu řeky, ale také k hustě obydlenému Portlandu.

Sborník z konference pořádané Centrem pro studium demokracie a kultury ve spolupráci se Senátem PČR v listopadu 2016, která se věnovala dnes tolik diskutovanému tématu hodnot. Základní ideou setkání bylo představit hodnoty zejména v jejich vazbě na instituce, které je chrání, udržují a předávají dál. Kniha proto obsahuje příspěvky věnované jak veřejnému a politickému rozměru hodnot, tak i jednotlivým nositelům hodnot, jakými jsou například rodina, skautské hnutí, univerzita nebo zahraniční diaspora. Stranou nezůstala ani otázka po vztahu mezi hodnotami a křesťanskou etikou a spiritualitou.

Reprezentativní publikace mapuje hlavní obrysy vývoje i aktuální stav brněnské filozofické fakulty, která vždy patřila k předním českým vysokoškolským institucím a osobnosti s ní spjaté spoluurčovaly ráz celého regionu. Autoři se zaměřili jednak na politický a hospodářský vývoj fakulty a její vědecký přínos, jednak na vztah učitelů a žáků a na proměny vztahů mezi fakultou a dalšími společenskými subjekty. Dějiny fakulty jsou prezentovány též jako historie určitého genia loci, který souvisí s fakultním areálem a intetektuálním brněnským prostředím.

V pořadí již třetí díl reprezentativních publikací věnovaných fenoménu Moravy a vývoji sociálních i profesních typů v moderní době. Po souborech mapujících 19. století a první polovinu 20. století je autorským kolektivem pod vedením profesora Jiřího Malíře analyzována epocha osvícenství a její moravská specifika. Před čtenářskýma očima defilují osobnosti, které se různým způsobem orientují vzhledem k trendům doby – modernizaci, rostoucímu státnímu vlivu a germanizaci, společenstevním a kulturním změnám. Přínosem kolektivní monografie však nemá být pouze pohled na zajímavé osoby a jejich svět, ale především metodicky inovativní přístup k tématu, který by zachytil problematický a ambivalentní vztah starého a nového řádu na sklonku 18. století.

Soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Dvanáct biblických příběhů vyložených v této knize spojuje motiv povolání a obrácení. Rozmanité zkušenosti s Božím povoláním či oslovením v příbězích Abrahama, Jákoba, Mojžíše, svatého Pavla, Marie Magdalény a dalších biblických postav přivedly autory jednotlivých příspěvků k rozboru a výkladu různých aspektů obrácení. Ve svém celku tak publikace podává plastický obraz zkušenosti obrácení, jak o ní pojednávají knihy Starého a Nového zákona, a umožňuje této zkušenosti porozumět. Kniha je určena všem zájemcům o biblistiku, teologii a kulturní dějiny.

První svazek edice Quaestiones quodlibetales obsahuje studii německého filosofa a historika Ernsta-Wolfganga Böcken­fördeho o sekularizaci politického a společenského řádu v Evropě a diskusi nad touto studií, k níž přijali pozvání čeští badatelé z oboru historie, teologie, práva, filosofie a sociologie. Publikace tak nabízí humanitně či sociálně­vědně zaměřenému čtenáři komplexní pohled na fenomén sekularizace a vybízí ho k přemýšlení o příčinách moderního "odkouzlení světa", o významu náboženství v dnešním světě, o vztazích jednotlivých náboženství vůči modernímu státu a sobě navzájem, o podstatě lidských práv a jejich dynamickém vývoji v 19. a 20. století i o funkcích moderního státu a jeho hranicích. Příspěvek Jaroslava Vokouna navíc zasazuje úvodní studii do širšího rámce Böckenfördeho politicko-teologických úvah o roli křesťanství v demokracii a přibližuje českému publiku osobitého myslitele, který dovede mimo jiné i díky své mnohaleté zkušenosti ústavního soudce SRN inspirativním způsobem reflektovat současné politické, sociální a etické výzvy, jimž čelí všichni odpovědní Evropané.

Religiózní, historické, kulturní, sociální a psychologické aspekty příklonu k náboženství. Sborník z mezioborového semináře nabízí rozličné úhly pohledu na problematiku konverzí a konvertitů. Část příspěvků je věnována historicko-teologickým reflexím o významných křesťanských osobnostech a jejich vlastní konverzi, popřípadě jejich náhledu na obrácení k víře (apoštol Pavel, Augustin, Caesarius z Heisterbachu, C. S. Lewis a Paul Tillich). Další studie se věnují otázce konverzí z hlediska psychologie, náboženské pedagogiky, sociologie a pastorální teologie. Součástí sborníku jsou i referáty, které zazněly na workshopech, a obsáhlá diskuse k filmu K. Zanussiho Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou. Publikace je určena studentům humanitních a sociálněvědních oborů, dále pak těm, kdo se aktivně věnují pastorační činnosti, a konečně také všem čtenářům se zájmem o rozumové uchopení náboženské zkušenosti.

Historická věda dnes nabízí nepřeberné množství nejen témat, ale i přístupů k nim. Vedle politických, hospodářských a sociálních dějin se pěstují dějiny kulturní, přičemž dochází k prolínání jednotlivých hledisek, k mnohasměrným mezioborovým kontaktům, k vytváření nových perspektiv. Publikace Dějiny kultury a civilizace Západu v 19. století chce reflektovat tuto přínosnou pluralitu témat a přístupů. Jejími autory jsou profesionální historikové, ale též filozofové, literární vědci, sociologové a teologové. Jejím předmětem jsou sice kulturní dějiny 19. století, ale věnuje se i otázkám, v nichž se stýká kultura s politikou a náboženstvím. V jejím titulu se sice objevuje slovo Západ, ale druhou část knihy vyplňují úvahy o „mimozápadním“ rozměru Západu. Před čtenářem tak plasticky vyvstává svět 19. století, svět Victora Huga, Karla Marxe, J. W. Goetha a Charlese Darwina, svět objevných vědeckých myšlenek i jejich společenského aplikování, svět imperiálních snah i národního vzmachu, svět restauračních i reformních společenských pokusů, svět materiální chudoby a současně i svět bohatství významných uměleckých projektů. Autoři: DAN DINER, PAVLA DOLEŽALOVÁ, JOSEF DOLISTA, JIŘÍ FIALA, MICHAEL GEORGE, JIŘÍ HANUŠ, PETR HORÁK, ERICH KOCK, STANISLAV KOMÁREK, LUBOŠ KROPÁČEK, ALAIN MEDAM, JIŘÍ MUNZAR, STEVE PALMQUIST, MILAN ŘEPA, JAROSLAV ŠABATA, MILES TAYLOR, DANIELA TINKOVÁ, RADOMÍR VLČEK

Soubor známých i méně známých, publikovaných i nepublikovaných článků, rozborů, esejí a prohlášení z let 1945 1989, které vzešly z křesťanského prostředí a jsou věnovány vztahu křesťanů k marxismu, socialismu a komunistickému režimu. Čítanka má ekumenický a reprezentativní charakter zachycuje postoje katolíků, evangelíků, československých husitů, pravoslavných a dalších církevních společenství a přitom vystihuje celé spektrum názorů, od jednoznačně kritických přes analyticky vstřícné až po jednoznačně pozitivní. V českém prostředí chce soubor přispět k poznání reakcí a rezistence křesťanství vzhledem k moderním ideologiím a režimům a k poznání jeho možností přinášet alternativní a současně životodárné koncepty. Jeho ambicí je též prozkoumat významné aspekty soudobých dějin po roce 1945.

Tento malý slovník představuje reprezentativní výběr klíčových osobností českého katolicismu ve 20. století. Formou stručných medailonů portrétuje aktivní duchovní a laiky, veličiny církevního, kulturního a politického života. Stranou nezůstali především ti, kteří se podíleli na uvědomělém a rozhodném odporu proti totalitním politickým režimům minulého století. Součástí publikace je i antologie textů, z nichž většina patří do zlaté kulturní pokladnice české novodobé kultury a která současně dokládá zájem křesťanů o časné i duchovní hodnoty. Slovník mohou při své práci využít všichni, kdo se zajímají o nejnovější národní historii a o její náboženský rozměr.

Sborník z konference pořádané v Olomouci ve dnech 27.–28. dubna 2006 s názvem Osobnost v církvi a politice – čeští a slovenští křesťané ve 20. století přináší více než pět desítek příspěvků o známých i polozapomenutých postavách, které se významným způsobem zapsaly do života české a slovenské společnosti. Svým rozsahem nevytváří ani tak kaleidoskop rozmanitých pohledů, jako spíše pohled, který usiluje o komplexní uchopení tématu. Jednotlivé texty se totiž zaměřují na politické, sociální a kulturní problémy, jimiž minulé století oplývá, a mapují proto i podhoubí, z něhož vyrůstají ideologické režimy a další výzvy, na něž museli křesťané hledat odpovědi a nové způsoby jednání. Reprezentativnost publikace dokládá výběr odborníků, kteří byli vyzváni, aby zpracovali jednotlivé portréty, její vyhraněný ekumenický charakter (postavy čtyř křesťanských tradic a lidé stojící na okraji církevních společenství) a v neposlední řadě i způsob zpracování. Čtenáři mají možnost získat nejen informace o vynikajících i kontroverzních osobnostech českého a slovenského křesťanstva, ale mohou se též ponořit do celé řady problémů, před nimiž stáli duchovní a laici v naší nedávné minulosti.

Šedesátá léta znamenala zemětřesení, které navždy proměnilo tvář moderní kultury. Jedním z jeho epicenter byl New York – a jednou z jeho vůdčích osobností byl Andy Warhol. V jeho studiu, legendární Factory, se pravidelně scházela společenská a kulturní smetánka té doby, od Lou Reeda a jeho Velvet Underground po Eddie Sedgwickovou či Boba Dylana. Kniha Popismus, již s Andym Warholem napsala jeho dlouholetá spolupracovnice a přítelkyně Pat Hackettová, je věrným a upřímným záznamem oné vzrušené doby a zároveň kaleidoskopem drbů, anekdotických historek i niterných zamyšlení, které ocení každý, koho zajímá pop-art, popkultura i šedesátá léta jako taková.

Kniha nabízí čtenáři exkurzi do Evropy předminulého století, do doby, kdy se rodila evropská modernita. Autoři rozborem politiky, kultury, náboženství i dalších fenoménů 19. století ukazují, jak mnoho z našeho uvažování je ovlivněno dobou, v níž se Evropa stala dominantním kontinentem. Tehdejší vývoj a ideje se staly základem pro budování institucí a organizací, které dosud ovlivňují náš každodenní život, naše představy a chování. Kniha je unikátní především tím, že ji sepsali společně profesor historie (Jiří Hanuš) a profesor politologie (Vít Hloušek). V dialogu historie a společenských věd se zde čtenáři nabízí nejen bohatý zdroj informací, ale i klíč k pochopení tehdejší doby a jejích stále aktuálních přesahů. Je určena nejen studentům obou oborů, ale každému, kdo se potřebuje orientovat v procesech a jevech, které spoluutvářely naši současnou politiku a společnost.

Ariana Neumann, narozená v sedmdesátých letech ve Venezuele, vypráví příběh své rodiny, zejména svého otce, úspěšného průmyslníka. V dětství pro ni byl symbolem síly, avšak trpěl nočními můrami a tajemstvím své minulosti. Otec nikdy neprozradil, co prožil, dokud Ariana nenalezla starý doklad s jeho fotografií a neznámým jménem. Toto odhalení ji vedlo k dalšímu pátrání, které začalo po jeho smrti v roce 2001, kdy zdědila krabici s válečnými dokumenty. Ariana objevila šokující pravdu o otcově osudu, jeho útěku z nacisty okupované Prahy pod falešnou identitou, čímž se vyhnul transportu do Berlína. Po dvou letech se vrátil do Prahy, kde se snažil obnovit rodinnou továrnu po tragédiích, které postihly jeho rodinu. Po únoru 1948 se opět ocitl v nebezpečné situaci a emigroval do Venezuely, kde se znovu oženil, avšak nikdy neprozradil své skutečné jméno ani minulost své rodiny. Tento hluboký příběh se zaměřuje na přežití, identitu, paměť a ztráty, a je doplněn obrazovým materiálem z otcovské pozůstalosti. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a Nadační fond obětem holokaustu.

Román, napsaný podle skutečných událostí, o prvním člověku, který byl americkým soudem osvobozen z důvodu rozdvojené osobnosti, přestože spáchal vážný zločin. Tento člověk měl osobnost roztříštěnou na dvacet čtyři tyranů. Jeden z nich byl zlodějíček Philip, další Kevin, zloděj a dealer drog. Jinou byla Adalana, osamělá lesbička, jež používala Billyho tělo ke znásilňování. Zato osmiletý David se staral o jeho neustálou bolest a utrpení. A byli v něm i další muži a ženy, jakož i Učitel, který je všechny svedl dohromady. V této knize vycházející ze skutečného případu se s každou z těchto tyranských osobností čtenář setká – vstoupí tak přímo do oka uragánu jedné rozpolcené mysli.

Roth zbavený pout není životopis – přestože obsahuje množství dosud neodhalených životopisných detailů a nepublikovaného materiálu –, ale zkoumání osobnosti velkého spisovatele skrze jeho dílo. Claudia Rothová Pierpontová, autorka a redaktorka prestižního časopisu New Yorker, zná Rotha déle než deset let. Její fundovaně postavená a poutavě napsaná kniha je plná Rothových vlastních postřehů, posbíraných během řady dlouhých rozhovorů, jež Roth jinak poskytuje zřídka. Čtenáři nahlédnou do zákulisí životního příběhu, který mnohým z nich změní pohled na tohoto velice kontroverzního a podnětného autora. Autorka líčí Rothovy rodiče a sourozence, jeho inspirační zdroje včetně zásadních vztahů s několika ženami, jeho kritiky, zachycuje jeho tvorbu v celé její šíři a vykresluje jeho přátelství s tak významnými spisovateli, jako byli Saul Below a John Updike. Předkládá čtenáři Rotha, jak pracuje i jak se baví. Roth zbavený pout je významné a vydařené dílo – vysoce čtivý příběh, který nám umožňuje sledovat složitou literární dráhu jednoho z nejvlivnějších autorů dvacátého a jednadvacátého století.

Druhé vydání úspěšné, již dlouho nedostupné publikace. Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství. Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti.

Kolektivní monografie trojice autorů brněnské Masarykovy univerzity L. Fasory, J. Hanuše a J. Malíře otevírá dosud badatelsky neprozkoumané téma – sekularizaci venkovského prostoru v rámci střední Evropy v 19. století. Jednotlivé příspěvky publikace rozebírají pojem sekularizace a možnosti jeho užití v různých humanitních oborech a přinášejí konkrétní výsledky výzkumu domácích i zahraničních historiků a sociologů. Čtenář se může seznámit s řadou inspirativních podnětů, které se týkají politizace českého a moravského venkova, vytváření konfliktních stranických linií, venkovského „konzervatismu“ se specifickým prožíváním času a prostoru, náboženské symboliky, sporů mezi školou, farou a obecním úřadem, případně problematiky antiklerikalismu. Sedmnáct dílčích příspěvků představuje reprezentativní soubor, jenž navazuje na otevření diskuse v podobě knihy Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914 (CDK, Brno 2007) a který bude mít pokračování ve zkoumání sekularizace dělnictva ve středoevropských městech.

Napoleonské války zásadně ovlivnily politickou mapu Evropy a hluboce zasáhly tehdejší společnost. Reflexe těchto událostí a jejich vliv na proměny společenských struktur se staly předmětem zájmu historiků a badatelů. Příspěvky v tomto svazku se zaměřují na vztah válek a formování moderních národů ve střední Evropě, zkoumají vliv na české národní obrození a jeho představitele, a analyzují francouzskou emigraci v českých zemích. Dále se zabývají odrazem historických událostí přelomu 18. a 19. století v historiografii a školních učebnicích různých období a režimů. Zvláštní pozornost je věnována ztvárnění napoleonských válek ve filmu, výtvarném umění a hudbě. Specifickou tematiku představují soudobé kroniky, zejména z selského prostředí, a lidové písně reflektující vojenské pohyby a významné válečné úspěchy či neúspěchy. Sborník zahrnuje příspěvky renomovaných domácích i zahraničních odborníků, včetně mladších badatelů. Vznikl ve spolupráci Muzea Brněnska a Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy na Masarykově univerzitě a je prvním svazkem nové ediční řady zaměřené na kulturu ve střední Evropě.

Beletrizovaný životopis legendárního vůdce Apačů Geronima, někteří bojovníci tohoto kmene dodnes tvrdí, že Geronimo se nikdy nikomu nevzdal, taková to byla legenda mezi bojovníky. Geronimo zemřel v roce 1909 ve věznici Fort Sill.

Sborník studií o pojetí náboženské a světské autority v dějinách a současnosti uvedených monoteistických náboženství. Jednotlivé příspěvky se věnují otázkám autority v zakladatelských nebo jiných významných textech, v raných i moderních dějinách a analyzují současné podoby chápání a uplatňování autority v těchto náboženstvích i v politických systémech z nich vycházejících. Úmyslem sborníku je poukázat na vztahy inspirace, analogie a závislosti, které mezi oblastmi náboženství a politiky v otázkách autority existovaly, nebo dosud existují. Autory studií jsou domácí odborníci z oborů religionistiky, teologie a politologie (L. Kropáček, P. Sláma, J. Vokoun, J. E. Sýkora, J. Mrázek, E. Mendelová, M. Čejka aj.).

Sborník příspěvků z konference pořádané Českou křesťanskou akademií, Centrem pro studium demokracie a kultury a Ústavem pro současné dějiny v roce 2000 v Emauzském klášteře v Praze. Autoři se snaží vystihnout důležité momenty církevních dějin na začátku 50. let (boj státu a komunistické strany proti církvi, perzekuce řádů, likvidace řeckokatolické církve, literatura oné doby apod.). Přispěvatelé: Karel Kaplan, Edita Mendelová, Václav Vaško, Jindřich Charouz, Zdeněk Boháč, Jiří Trávníček a další. Vyšlo ve spolupráci s ČKA.

Letnice dvacátého století: druhý vatikánský koncil a české země / Stanislav Balík, Jiří Hanuš ve spolupráci s Pavlem Hradilkem a Karlem Rechlíkem. Rozsáhlá monografie věnovaná tématu šíření koncilních myšlenek v české společnosti od 60. let 20. století až do roku 1989, založená na původním archivním výzkumu i na vzpomínkách pamětníků. Publikace přináší rozbor vztahu socialistického státu ke koncilu, analýzu souvislosti mezi společenským a církevním vývojem v letech politického a kulturního uvolnění, interpretaci teologických, institucionálních a kulturních podnětů souvisejících s „koncilní generací“ významných reprezentantů katolické církve. Kniha nepomíjí ani aspekt ekumenických vztahů, které koncil vyvolal v život, a klade důraz na liturgickou reformu i některé významné podněty církevního umění.

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od „roku zázraků“ 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku – a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř.

Soubor nejlepších Hemingwayových povídek, tak jak je autor sám sestavil roku 1938 a jak nejdříve vyšly pod názvem Pátá kolona a Prvních čtyřicet devět povídek. Hemingway sleduje proces životního nazrávání mladého člověka s prvními konfrontacemi iluzí a reality, s prvním setkáním s otázkami života a smrti, s prvními životními zklamáními a rozchody. Hemingwayův hrdina "ztracené generace" z prvé světové války je zbaven iluzí a nevěří již ani na lásku, či se dostává do středu neúprosného ringu světa, kde musí tvrdě hájit své místo. Příběhy zavádějí do Afriky pod zasněžené vrcholky Kilimandžára, do lesů v Michiganu, na italskou frontu, do poválečné Francie, do Španělska apod.

Historický román za 4. století z Římského prostředí. Román o nastupujícím křesťanství jako státní ideologie i o odporu proti němu, který je reprezontován hlavním hrdinou Julianem, posledním císařem, který se pokusil obrátit Řím k jeho starému panteonu. Čtvrté století představuje v dějinách římského impéria dobu pozvolného politického úpadku. Na trůnu se střídají duševně omezení krutovládci, zemí se šíří nové náboženství, křesťanství, které nemilosrdně potírá starou helénistickou víru, společnost je morálně i materiálně zkorumpovaná. A potom se dostane k moci poslední potomek flaviovské dynastie Julianus a pokusí se zvrátit chod dějin. Během své krátké vlády začne obnovovat tradiční kulty a staré chrámy, avšak jeho úsilí je marné. Když se dvacet let po jeho smrti pokouší řecký filozof Libanios podle císařových pamětí a deníkových zápisků rekonstruovat jeho život, je Julianus stále ještě považován za nepřítele říše a naděje na publikování Libaniova životopisu je pramalá. Vidalův román Julianus je skvělým obrazem politické moci, síly, která se stává zhoubou v rukou tyranů, ale jejíž degenerující vliv se nevyhýbá ani vládcům osvíceným, pokud je absolutní. Portrét Julianovy doby nese obecné rysy, z nichž mnohé nacházejí svůj odraz ještě v dnešním světě.... celý text

Kniha se zaobíra padesátými léty, kdy začína Elvisova hudební kariéra.

Čtvrtý díl úspěšné publikace představuje reprezentativní soubor studií významných sociálních typů a profesí. Na základě důkladných biografií zajímavých osobností se odráží poválečná doba, zejména padesátá a šedesátá léta, kdy probíhaly komunistické represe a pokusy o společenské reformy. Publikace se zaměřuje na politické, ekonomické a kulturní poměry a jejich proměny, které jsou stále živé ve vzpomínkách pamětníků. Čtenáři se setkávají s postavami politiků, rolníků, spisovatelů, vědců, dělníků, vojáků a dalších, kteří v tomto období procházeli zásadními životními změnami. Na svazku se podílejí přední historikové a archivní pracovníci. Mezi příklady osobností patří šlechtic Hugo Mensdorff-Pouilly, advokát Jan Kober, ústavní soudce Vladimír Čermák, živnostník Josef Novák, řeholnice Marie Vojtěcha Hasmandová a další. Dále jsou zde příběhy zbrojáka Františka Hamra, předsedy zemědělského družstva Petra Lexy, příslušníků Veřejné bezpečnosti, dělnice Antonie Kloboukové, učitele a jazzmana Gustava Broma. Publikace také zachycuje osudy básníka Jana Skácela, univerzitních studentů Jaroslava Mezníka a Renaty Svačinové, a příběhy romských elit Antonína a Bartoloměje Daniela.

Publikace z řady postkonferenčních sborníků nabízí komparativní pohled na roli Brna v rámci sítě měst rakousko-uherské monarchie, přičemž zahrnuje oblast politiky, hospodářství, kultury, migrací a sociálních vazeb. Současně publikace v této souvislosti poukazuje na obrovský kulturní význam Vídně pro celou tehdejší podunajskou říši.

Člověk - prostor - transcendence / Tato kniha nabízí zamyšlení nad vztahem mezi člověkem, prostorem a transcendencí. Z různých perspektiv a na odlišných příkladech ukazuje, jak člověk vnímá posvátné v rámci své zkušenosti specifického prostoru. Autoři jednotlivých příspěvků reprezentují rozličné obory – přírodovědu, teologii, religionistiku, historii, teorii umění, filmu a architektury – mnozí však překračují obvyklý diskurs své disciplíny a podávají také osobní pohled, založený na introspekci a reflektované existenciální zkušenosti. Čtenář je jakoby doprovázen na cestě po mnoha podivuhodných prostorech, od syrově krásné polární krajiny přes imaginativní svět pravoslavných ikon až třeba po moderní sakrální architekturu. V každém z těchto navštívených prostorů pak má příležitost uvažovat nad tím, jakým způsobem u člověka funguje ono sensorium, které mu umožňuje setkávat se s tím, co je zcela jiné, co jej přesahuje, co je pro něj to „poslední nepodmíněné“.

Pro mnoho lidí představuje Ernest Hemingway spíše mozaiku mýtů než člověka: vojáka, sportovce, lovce, expatriota a samozřejmě spisovatele. Ale pod těmito legendami stále uniká jeho skutečný život. Jak vypadal jako rozesmátý kluk či mladý voják? Co psal ve svých nejdůvěrnějších dopisech? Jak ho změnily jízdenky, které držel v ruce cestou z Francie do Španělska nebo napříč americkým Středozápadem, a co si na těchto cestách zapisoval, aby to z toho později vznikla povídka nebo román? Ernest Hemingway – Svědectví jednoho života zodpoví tyto i mnohé další otázky. Celý svazek, s předmluvou Hemingwayova syna Patricka a doslovem jeho vnuka Seana, připravil správce Hemingwayovy pozůstalosti, který též napsal úvod. Tato bohatě vypravená kniha, osvětlující autorův život ze všech možných stran, vypráví příběh jeho nesmírně úspěšné spisovatelské dráhy prostřednictvím předmětů, jichž se dotýkal, okamžiků, které prožil, myšlenek, jež se mu každý den honily hlavou.

Město je protnutím časoprostoru, přeplněné symboly, které odrážejí historii a paměť na státní, regionální i lokální úrovni. Jako místo setkávání lidí je jeho symbolika oživována významnými událostmi, městskými dny, tradičními jarmarky, uměleckými výstavami a pomníky slavným rodákům. Současnost přináší i kreativnější slavnosti, které však stále vycházejí z antropologických konstant. Publikace nabízí podněty z oblasti religionistiky, historie a uměleckohistorie, mapující symboliku městské kultury v historickém kontextu. Tři příspěvky se zaměřují na Brno a jeho symbolickou tvář, což odráží původ publikace jako výstupu z kurzu na Masarykově univerzitě. Čtenáři budou překvapeni množstvím symbolických předmětů a jednání, které lze nalézt v městských stavbách, institucích a lidských vztazích. Obsah zahrnuje příspěvky od různých autorů, které se věnují tématům jako anonymita, město Jeruzalém, velkomoravská hradiska, historie Brna a osudy výtvarných umělců za totality.

Sborník příspěvků z konference věnované revoluci ruské, která se konala na podzim v roce 2007 na půdě Filozofické fakulty MU v Brně a již zorganizovalo Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Historický ústav AV ČR, v.v.i. a Centrum pro studium demokracie a kultury. Ruská revoluce v roce 1917 představuje přelom evropských i světových dějin 20. století, jenž změnil politickou, hospodářskou i kulturní situaci v mnoha zemích. Rovněž představuje mezník, který ovlivnil značným způsobem i historiografii a vůbec přemýšlení o dějinách. Před čtenářem vyvstává celá řada významných témat – od Masarykova pohledu na Rusko a jeho vývoj v moderní době přes problematiku ruských Čechů, pohled na revoluci v dílech ruských emigrantů a dalších zahraničních i českých badatelů až po současné vědecké interpretace. Součástí korpusu jsou i dva politologické rozbory, které se pokoušejí začlenit ruskou revoluci do kontextu nedemokratických režimů i do souvislostí výuky.

Richard Dawkins byl v posledních třiceti letech výraznou osobností evoluční biologie. Jeho kniha Sobecký gen z roku 1976 se stala celosvětovým bestsellerem a jako zručný popularizátor vědy si Dawkins získal pozornost širší veřejnosti a médií. Tato pozornost postupem času rostla s tím, jak se rozvíjela odborná i mediální diskuse nad antropologickými a teologickými implikacemi Dawkinsových prací. Autor se vyprofiloval jako radikální ateista, který se s potěšením účastní disputací s věřícími. Jeho kniha Boží blud z roku 2006 shrnuje autorovy negativní názory na roli náboženství ve společnosti a argumenty ve prospěch ateismu. Publikace Dawkins pod mikroskopem přináší široké spektrum přírodovědných, filosofických a teologických komentářů k Božímu bludu od českých odborníků, a vytváří tak prostor pro kvalitní domácí diskusi nad dílem autora, kolem něhož se již řadu let odehrává další etapa sporu mezi vědou a vírou, a to zejména v Británii a Spojených.

Netradiční, zajímavou formou rozhovorů představuje historik Jiří Hanuš základy naší současnosti. Objasňuje srozumitelným způsobem význam pojmů revoluce, sekularizace, nacionalismus, antisemitismus a imperialismus, přičemž uvádí celou řadu konkrétních příkladů, především z evropských dějin 19. století. Stranou jeho pojetí nezůstávají ani charakteristiky myslitelů, kteří se výrazným způsobem zapsali do evropských i amerických politických, sociálních a kulturních dějin (Rouseau, Danton, Napoleon Bonaparte, Goethe, Marx, Freud, Disraeli, Darwin, Herzl). Líčí také příčiny rozporuplného vztahu církví a státu prostřednictvím výkladu kulturního boje a modernismu a v neposlední řadě portréty vynikajících dějepisců, kteří zásadním způsobem ovlivnili interpretaci nejen minulých dějů, ale i vlastní současnosti (Burke, Carlyle, Tocqueville, Ranke). Publikace je určena především studentům, kteří mají zájem o alternativní učebnice, ale rovněž všem milovníkům historie, historických problémů a hádanek.

Ukrajinské události, vnitřní vývoj Ruska a konečně i politika takzvaného Západu byly motivacemi setkání o vztahu Ruska a Západu (a vice versa) v dějinách i současnosti, setkání, z něhož vznikl tento soubor textů. Přispěvatele zajímaly různé věci: jak vypadala ruská diplomatická poselstva v raném novověku, jaká byla tvářnost ruské politiky a kultury v 19. a 20. století, nakolik se ovlivňovaly různé evropské společnosti navzájem. Jistý leitmotiv všech dílčích otázek vytváří výraz (ne)porozumění v podtitulu publikace. Vyjadřuje zásadní problém soudobých kulturních dějin. Do jaké míry můžeme mluvit o „překladu“ kultur, o jejich vzájemném sdílení, o pochopení či naopak nepochopení základních společenských struktur navázaných jak na národní státy, tak na širší kulturní okruhy? Jak rozuměl a rozumí Západ Rusku a Rusko Západu, co vytváří podmínky tohoto dorozumění a co ho naopak deformuje? Uvedené otázky jsou ovšem jednotlivými texty pouze nastíněny, otevírají však prostor, který si bude i v blízké budoucnosti vyžadovat velmi přesné a historicky i politologicky poučené odpovědi.

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autoři proti sobě staví obraz starých středověkých univerzit a mýtů kolem nich a reálné fungování dnešních vysokých škol. Připomínají, jak bylo chápáno univerzitní vzdělávání právě ve středověku nebo v 19. století a ptají se například na to, zda dnes vlivy z politiky a ekonomiky nepronikly na školy natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu i cíle.

Amerika 80 let - defilují zde psanci, muži zákona, farmáři, odhodlání vyrvat půdě co to jen půjde, bandité, vyrvat vše farmářům. Blue Russell je mechanikem a je donucen svým bratrem Clayem, který se dal na zločineckou dráhu, pomáhat otevírat sejfy, je stíhán pro vraždu, aby nakonec vyšlonajevo, že nic nespáchal a s pomocí šerifa Bassetta má možnost vše napravit.

Pohled do minulosti národnostních sporů v různých částech Evropy dostává po zkušenostech z nedávných etnických a náboženských konfliktů nový rozměr. Platí to i o moravském vyrovnání, resp. moravském paktu z roku 1905, který ve své době tím, že se v něm poprvé v praxi uplatnily některé principy napomáhající soužití národnostně smíšeného obyvatelstva, představoval významný pokus o národnostní smír v lůně mnohonárodnostní habsburské monarchie. Předkládaný sborník představuje první opravdu komplexní zpracování dané problematiky.

Kniha rozhovorů s prof. Češkou, historikem, který se zabýval dějinami starověku, překlady z latiny a textovou kritikou, uvádí čtenáře do světa vztahů mezi církví a římským státem. V chronologicky řazených kapitolách jsou vystiženy nejdůležitější události světských a církevních dějin od 2. do 5. století včetně pronásledování křesťanů, konstantinovského obratu a prvních tzv. ekumenických koncilů. Češka je autorem drtivé většiny textu, Hanuš mu pouze klade otázky.

Sekularizace je pojem, jímž se označuje postupné mizení náboženství z veřejného prostoru na základě určitých dějinných trendů, či záměrné odstraňování náboženství z tohoto prostoru. Historikové zkoumají sekularizaci v Evropě především třemi směry: v prvé řadě je zajímají velké revoluční události, nejvíce Francouzská revoluce, za druhé různé "kulturní boje", v nichž jsou významnými aktéry státy, jejich politické reprezentace, národní církve i instituce papežství; za třetí se věnují rozboru moderní doby a představám vědeckého uspořádání společnosti, rozvoji ideologie pokroku a plíživým "formám" sekularizace, při nichž mizí náboženské normy z norem právních.

Pod názvem Historická kniha mého srdce vychází soubor textů věnovaných osobnostem historického řemesla, které inspirují současnost svým dílem. K esejům byli přizváni lidé z různých vědních oborů a českého kulturního života, přičemž volba byla svobodná, ale podmínkou byl žánr a osobní vztah k vybrané knize. Cílem publikace je upozornit na základ našeho poznávání sebe sama a světa, kde hraje významnou roli zážitek z četby historických děl. I profesionální historik bývá často motivován vzpomínkami na čtení z mládí, k němuž se vrací, i když ho hodnotí kriticky. Hluboký zájem o historické myšlení a smysl pro imaginaci jsou společnými rysy autorů, mezi nimiž jsou historici, filozofové, teologové, literární vědci a autoři krásné literatury. Mezioborovost je zde chápána jako přihlášení se k historiografické inspiraci, která umožňuje porozumění současnosti. Publikace má osobnější charakter, což podporuje zvolený žánr eseje. Rehabilitace eseje je součástí více než dvacetileté strategie Centra pro studium demokracie a kultury, jež autorům poskytuje možnosti neotřelého vyjádření a umožňuje čtenářům nahlédnout do jejich myšlení a tvůrčího procesu.

Pod názvem Válka světů se skrývají eseje, úvahy a glosy, většinou publikované v časopise Kontexty, v Lidových novinách a na portálu Pravý břeh v letech 2013–2017. Autor se v nich věnuje literatuře, náboženství a politice, tedy svým koníčkům. V oblasti literární aktualizuje významné romány 19. a 20. století, v oblasti náboženské ironizuje nepochopení základních křesťanských hodnot, v oblasti politické obhajuje konzervativní a klasicky liberální pohled na člověka a svět. Život je podle něj slzavé údolí, do kterého však kanou i krůpěje Božího milosrdenství.

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Jednotlivé příspěvky sborníku se zamýšlejí nad romantismem z hlediska křesťanské teologie, dějin literatury a výtvarného umění. Sborník vychází z konference "Romantismus - přirozený svět dosvědčující i zastírající svého stvořitele", konané v r. 2010.

Rozhovory historika Jiřího Hanuše s Ivanem Štampachem. Jednotlivé tematické rozhovory tvoří kapitoly knihy. První je venována osobnému životu Ivana Štampacha, další čtyři kapitoly vztahům křesťanství s judaismem, islámem, náboženstvími původem z Dálného Východu a se současnou alternativní spiritualitou. Poslední kapitola řeší jak je křesťanství uskutečněno v církvi nebo nakolik jsou církve překážkou jeho života.

Publikace Pozvání ke studiu církevních dějin je určena těm, kteří se připravují na studium historie nebo těm, kteří si již získané znalosti chtějí doplnit o základní informace ze specifického oboru, který svou identitu hledá na pomezí teologie a historie. První část knihy je uvedením do základních metod historické práce a mimo jiné charakterizuje některé aspekty současného dějepisectví. Druhá část se pak věnuje otázkám, které tvoří páteř studia církevních dějin, obsahuje však i několik textů, které dokládají rozmanitost pohledů na minulé události. Pozvání ke studiu církevních dějin je tedy současně úvodem i čítankou, jež je zajímavá zejména ekumenickým přístupem a poutavým vypravěčským stylem.

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa.

V roce 1951, rok po vydání Marťanské kroniky, vychází sbírka Raye Bradburyho Ilustrovaný muž. Třebaže v pořadí druhá, jde o první autorovu sbírku, jež představila jeho triumfální vypravěčské umění v překvapivých podobách od hororu přes science fiction až po fantasy a poetickou vizi. Sbírka ve své původní podobě vychází v češtině poprvé – právě v té podobě, jak ji Ray Bradbury zamýšlel. Ilustrovaný muž je milníkem žánru science fiction a jednou z nejdůležitějších sbírek v historii americké povídky. Toto vydání respektuje obsahově první americké vydání; v britském vydání z roku 1952 i v některých novějších amerických vydáních byly některé povídky vypuštěny a bez vysvětlení nahrazovány jinými příběhy. Je zvláštní, že editoři téměř vždy vyškrtli povídku "Lampiony".

Reprezentativní sborník příspěvků ze dvou konferencí pořádaných Historickým ústavem FF MU, Historickým ústavem AV ČR a CDK. Publikace shrnuje vývoj poznání o fenoménu revoluce v západní i východní Evropě prostřednictvím rozboru děl významných autorů (E. Burke, J. Michelet, A. Tocqueville, F. Furet, M. Ozouf, L. Hunt a další), ale také prostřednictvím rozboru základních výkladových paradigmat (romantismus, pozitivismus, marxismus, „nová historie“ aj.). Autoři příspěvků jsou předními odborníky na danou problematiku (D. Tinková, R. Slabáková, J. Válka, R. Vlček, M. Hlavačka, F. Holeček, M. Řepa a další) a přinášejí do českého prostředí nové interpretační akcenty.

Další případ inspektora Morse, tentokrát dostane na starost dva roky starý případ ztraceného děvčete, který se ale postupem času jako obvykle pořádně zamotá.

„Chci vrátit politice smysl!“ S tímto heslem vstoupil do české politiky profesor Petr Fiala. Jeho cílem není jen obnova Občanské demokratické strany a její návrat mezi rozhodující politické síly v naší zemi. Jde mu o vytrvalý zápas o zachovaní našich svobod, o kvalitu demokracie, o dobré podmínky pro podnikání a volný trh, o omezení byrokracie, která ubijí všechny aktivní lidi. Usiluje o reformu Evropské unie, hájí národní zájmy, brání západní hodnoty a vzdělanost. Součástí tohoto promyšleného a komplexního programu je boj s chaosem, populismem, sociálním inženýrstvím a všemi novými ideologiemi. Rozhovory s Petrem Fialou připravil renomovaný historik profesor Jiří Hanuš na základě dialogů uveřejňovaných v průběhu minulých měsíců na stránkách portálu Pravý břeh. Představují pohled do dílny politika, který reprezentuje novou naději v českém a evropském veřejném prostoru a který svým dílem a činy představuje návrat k étosu Listopadu 1989. Jeho vzdělání, jasná koncepce, osobní přesvědčení a vytrvalost z něj činí lídra české pravice.

K letošním kulatým výročím, která vzbuzují pozornost celé naší veřejnosti, patří 600 let od upálení Jana Husa. V našich dějinách nenajdeme mnoho osobností, které by nám zanechaly tak naléhavé poselství názorové pevnosti a síly bránit svou pravdu bez ohledu na nepřátelství a odpor mocných tohoto světa a podstoupit za tuto pravdu i oběť nejvyšší. Institut Václava Klause vzpomíná na Jana Husa tímto sborníkem.

V Lidské skvrně otevíráte strhující příběh univerzitního profesora sraženého jediným drobným přeřeknutím z vrcholu životní dráhy do propasti ponížení a zostuzení. Drama člověka, jenž se v jednasedmdesáti letech vzepře všemu, co mravokárci považují za slušné a spořádané, se na čtenáře valí v mohutném proudu jazykově nesmírně bohatého vyprávění prokládaného komentáři, postřehy a paralelami. Rothovi se na osudech Colemana Silka daří naprosto přesvědčivě ilustrovat nejen paradoxy dnešní doby, ale celou komplexnost lidského údělu od antiky po dnešek a zhutnit své celoživotní zamýšlení nad smyslem či nesmyslností naší existence. Lidská skvrna je nesporně jedním z největších amerických románů dvacátého století.

Vrcholné dílo autorovo, v němž vytvořil typ průměrného měšťáka, jehož hlavním ideálem je dobré bydlo. V jeho osudech a myšlení zpodobil perem pravdy a satiry způsob života a názory dobře situovaných amerických občanů, kteří se "shodují v názoru, že dělnická třída se musí držet zkrátka, a chápou americkou demokracii jakožto systém, který neznamená rovnost majetku, zato však vyžaduje zdravou jednotu v myšlení, v oblékání, ve vyjadřování a v názorech na malířství a mravnost."

Mnoho let po událostech v Domu Páně nalákají mocní šéfové Tlusťocha, aby přijal místo v Nejlepší nemocnici, která mezi tím v hodnocení klesla na čtvrté místo ve Spojených státech. Tlusťoch přesvědčil svou starou partu doktorů, aby se k němu připojili a učili novou generaci stážistů a rezidentů. V moderním lékařském prostředí ovládaném počítači a zkorumpovaném penězi se doktoři Basch, Chuck, Prcek, Žíznivá čára Eddie a Hyper Hooper s pomocí humoru a ironie brání bezcitné nemocniční administrativě a nemilosrdné elektronické databázi a mají jediný cíl: vrátit do lékařské péče lidskost. Fascinující, srdceryvný a zároveň úsměvný příběh o tom, jak se americká lékařská péče i lékaři sami za posledních třicet let proměnili.

Satirická tradice v americké černošské literatuře je dlouhá snad stejně jako otroctví samo. V románu Zaprodanec si nemilosrdného humoru směřujícího do řad bělochů i černochů užijeme do sytosti. Hned na prvních stránkách sedí hlavní hrdina v zasedací síni Nejvyššího soudu USA, který projednává rozsudek, jenž nad ním vynesla americká justice: vězení za pokus o obnovení otroctví a zavedení rasové segregace v jedné škole v sousedství.

Název románu se týká slibu, který Rachel, matka rodiny Swartových, dala černošské služce Salome: stane se majitelkou domku, v němž na pozemku Swartových bydlí. Manžel umírající Rachel slíbí, že její slib splní. Slib však zůstává téměř 40 let nesplněn… Před námi se postupně odhalují osudy bělošské rodiny stejně jako dějiny Jihoafrické republiky od apartheidu přes nadějný nástup Nelsona Mandely až po současnost.

Třináctiletá Mia zmizí v době, kdy v sousedství hoří. Je to náhoda? Nebo spolu obě události souvisejí? Poslední, kdo dívku viděl, byla její nevlastní matka, kterou teď manžel obviňuje, že dceři nevěnovala pozornost. Sousedé se spojí a začnou po ztracené dívce pátrat, ale přesto se navzájem podezírají ze žhářství. Policie zaměří svou pozornost na nevlastní matku a onu kritickou hodinu, kdy dívka zmizela. Byl to zinscenovaný únos, nebo o něco zlověstnějšího? A je to, co si všichni původně mysleli o jednotlivých členech rodiny, pravda? Jenže předpoklady o narušeném vztahu nevlastní matky a nevlastní dcery nebyly nikdy mylnější. Thriller Nevlastní dcera se bude líbit především čtenářkám a čtenářům Liane Moriarty.

Tento román se vrací do Japonska těsně po druhé světové válce. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, který dal ve 30. letech svůj talent do služeb japonské militaristické propagandy, a svého nejlepšího žáka dokonce udal na policii jako ideologicky nespolehlivého. Ono se jako mnoho lidí své generace stává náhle společensky nežádoucí osobou a měl by se možná za své minulé činy „omluvit“ sebevraždou, avšak malířova fasáda dlouho nejeví žádné známky trhlin. Náš čtenář jistě ocení pohled do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád.

Několik studií věnovaných různým variantám křesťanského postoje k politice ve 20. století. V interdisciplinárním charakteru textů se setkává přístup politologický s výzkumnými postupy historickými, filozofickými a teologickými. Jednotlivé studie nabízejí detailní pohledy na důležité aspekty křesťanské politiky, z nichž některé patří již minulosti, zatímco jiné představují součásti moderní politiky. (oficiální text distributora)

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?

Peter Tarnopol, Rothovo alter ego, sepisuje v lesní samotě příběhy ze svého pohnutého života. V povídce „Rozverné mládí“, jež do jisté míry připomíná Rothovu novelu „Sbohem, město C.“, žertovnou formou vypráví o vášnivém vztahu s odvázanou sedmnáctiletou Sharon. A ve „Flirtu s katastrofou“ fiktivní hrdina v roli poručníka neodolá kouzlu půvabné vyženěné dcery. Pak se Tarnopol odváže ke svému „skutečnému příběhu“, v němž se potácí mezi „hororovým manželstvím“ s Maureen, ordinací psychoanalytika Spielvogela a náručí mladičké vdovy Susan, která rovněž není pilířem psychické vyrovnanosti, aby nakonec skončil už ve zmíněné lesní samotě. Roth v knize Žít jako muž vypověděl celý příběh svého nevydařeného manželství, ale způsobem sobě vlastním tak učinil se skvostným humorem, živým hovorovým jazykem a hravým přístupem k formě.

Americký milionář Henderson prodělává v tomto ironicky laděném románu hlubokou životní krizi. Hlas v jeho srdci, který se neustále dožaduje já chci, já chci a nikdy není spokojen, nakonec Hendersona dožene až mezi primitivní kmeny do nitra rovníkové Afriky, kde hrdina dospěje k poznání sebe sama a znovu najde chuť žít.

Středověký příběh o dramatickém vztahu dánské královské dvojice Gertrudy a Claudia končí tam, kde začíná slavný Shakespearův Hamlet. Princezna Gerutha (Gertruda) je v útlém věku provdána za drsného válečníka, pozdějšího dánského krále. Zanedbávána svým chotěm, není schopna se sblížit ani se synem Hamletem, křehkým dítětem, z něhož vyrůstá odtažitý mladík. Teprve vztah s královým bratrem Fengonem (Claudiem), kumpánem, který si umí podmanit ženu, přerůstá v lásku a nebezpečnou vášeň, vrcholící bratrovraždou. Fengon získává úskokem korunu i ruku své milenky. Na svatební oslavu přijíždí z wittenberských studií i třicetiletý princ Hamlet: půda je připravena pro děj světoznámé tragédie, sepsané géniem ze Stratfordu. Autor překvapil volbou historického tématu, neboť dosud byl znám jako analytik manželských i mimomaželských vztahů zakotvených ve 20. století. I v této středověké romanci se věnuje především vnitřním pohnutkám protagonistů, zmítajících se v sebezničujících citových bouřích. Obohatil náš tradiční pohled na známé hrdiny a přestože si jeho podání vyžádá od čtenářů značné soustředění, rozhodně je upoutá. Zdá se, že ani čtyři století po napsání dramatu všech dramat nevydal dosud Elsinor všechna svá tajemství.

V novele Milostné rozmluvy máme možnost naslouchat důvěrným rozmluvám autora s jeho anglickou milenkou ve spartánsky zařízeném ateliéru, kde se patrně odvíjejí něžné chvíle i s přítelkyněmi z Československa a Polska. Když však část rozhovorů vyslechne i spisovatelova manželka nastává zvrat, který P. Roth ironicky řeší budováním další fikce.