Originálním způsobem přepsaný román století, o němž se právem soudilo, že jej nelze adaptovat. V žádném případě nemá v úmyslu nahrazovat předlohu, umožňuje ale čtenářům, aby si jej pro sebe nově objevili.
Některé knihy by měl člověk prostě přečíst. Ví to, a přece ho odrazují. Už jen jejich tloušťka ho zbavuje odvahy. Muž bez vlastností Roberta Musila je takový románový kolos. Kdo si ale na tuhle knihu přece jen jednou troufne, brzy s překvapením zjistí, jak obohacujícím je zážitkem a co všechno dokáže objasnit.
Jsou lahůdky, o kterých se málo ví. Patří k nim rozhodně divadelní programy Národního divadla. Vycházejí už od začátku 90. let minulého století a nejsou jen na jedno použití. Pravidelně se v nich totiž, kromě informací o inscenaci hry, objevuje i její celý text. Zájemci tak mají často unikátní možnost číst hru, která není jinak v češtině k mání.
Mefisto, nejvýznamnější dílo Klause Manna, je silně otevřeným, zčásti autobiografickým protifašistickým románem, projevem bezradnosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí. Pojednává o významném německém herci Hendriku Höfgenovi (předlohou byl Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Krátce před smrtí se autor dozvěděl, že se Mefista nepodaří vydat – za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla kniha napsána. V roce 1981 natočil István Szabó stejnojmenný film s Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli. Film získal Oskara za nejlepší cizojazyčný film a pomohl vrátit Klause Manna do pozornosti evropského publika.
Hrdinou románu je bankovní ředitel,muž v nejlepších letech,který stojí na vrcholu bankéřské kariéry.Podnícen milostným vztahem se rozhodne uskutečnit svůj sen. Sen o idylickém životě ve světě přepychu a takřka dokonalou fintou za nechtěné pomoci lupičů vykrade vlastní banku.
Román rakouského spisovatele z druhé světové války. Napsal jej pod bezprostředním dojmem událostí a zachytil v něm svůj vlastní životní příběh. Zažil porážku Francie v r. 1940, jako dobrovolník cizineckého pluku poznal přímo.
Durianova kniha nám přibližuje osudy lumberjacků - lesních dělníků v Americe. Autor napsal tuto knihu na základě vlastních prožitků, protože nějakou dobu pracoval právě jako lumberjack. Děj se odehrává před první světovou válkou. Kniha je doplněna výběrem zajímavostí ze život a v USAv té době. Vyšlo v edici Karavana
V šestém svazku spisů velkého německého básníka, prozaika a novináře je otištěn zlomek románu Rabbi z Bacherachu, čerpající námět z židovských dějin (rukopis tohoto jediného Heinova románového díla byl zničen při požáru v Hamburku); dále sem byl pojat výňatek z článků "Francouzské poměry", jež básník psal ve francouzské emigraci v 30. letech min. stol. pro německý časopis "Allgemeine Zeitung" a v nichž se obráží Heinovo nadšení pro spravedlivé myšlenky francouzské revoluce, ale zároveň i jeho zamyšlení nad prováděním těchto myšlenek v praxi. Stať o Ludwigu Börnovi, Heinovu spolubojovníku a spoluvyhnanci, který se dostal s Heinem do ostré polemiky, vyvolané Börnovým krátkozrakým maloměšťáckým radikalismem, dokresluje profil Heina-publicisty. Závěr svazku tvoří rekonstruovaný zlomek "Pamětí", které psal básník za svého pobytu v Paříži a jež odkázal své ženě. Heinovi příbuzní, jimž se podařilo "Paměti" odkoupit, zničili toto cenné dílo, v němž byli pravdivě vykresleni, ze strachu, že by jeho vydáním byli po zásluze zostuzeni. - Obsáhlá studie H. Siebenscheina podává podrobný rozbor všech otištěných děl.
Jde o velký psychologický román, který je ukázkou Mannova stylistického mistrovství. Zároveň je to román pikareskní, neboť vypravuje příběh ze života tuláků a taškářů. Jeho hrdina je virtuózní hochštapler, skutečný umělec v oklamávaní lidí. Své výjimečné inteligence a nadání používá k tomu, aby si na společnosti „velkého světa“ vydobyl obdiv a aby ji rafinovaně zneužil ve svůj prospěch. Autor bravurně vykresluje Krullovu postavu, jeho složitý, měnivý a nevypočitatelný charakter i jeho dobrodružný život s jeho četnými milostnými příhodami a rozsáhlými společenskými styky. Podvod však pro Krulla není ani na chvíli pouze prostředkem, jak dosáhnout lehkého a bezpracného zisku. Krull jako člověk s přebujelou fantazií je totiž sám sebou jen tehdy, je-li současně i někým jiným. Chová se proto jako herec, jehož jevištěm je skutečný život, a jako každý umělec formuje život k obrazu svému, což ovšem zároveň znamená dopouštět se podvodu a dostat se do rozporu se zákonem. První kapitoly příběhu napsal Thomas Mann již roku 1911 (tento fragment byl vydán tiskem roku 1923). Dokončit toto dílo se pak rozhodl až na sklonku svého života, dokázal však dopsat a vydat jen první díl podvodníkových memoárů. V pokračování mu zabránila smrt.
