Jiří Karásek ze Lvovic Knihy

Vzpomínky básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, bibliofila a sběratele Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951), až dosud rozptýlené v těžce dostupných časopisech a denících, přinášejí neobvyklý pohled na známé i zapomenuté osobnosti českého literárního života přelomu 19. a 20. století (Karel Hlaváček, Josef Klička, Hugo Kosterka, Stanislav K. Neumann, Arnošt Procházka, Růžena Svobodová, F. X. Šalda a další). Autor zachytil kulturní atmosféru devadesátých let 19. století, zejména vznik a první období časopisu české dekadence Moderní revue, seznamujícího českou kulturu se světovými uměleckými proudy a jejich představiteli (Edvard Munch, Stanislaw Przybyszewski, Oscar Wilde). – Vybrali, uspořádali, k vydání připravili a rejstříkem opatřili Gabriela Dupačová a Aleš Zach. 1. vydání.

Podtitul: Dopisy adresované Marii Kalašové z let 1903–1907. První vydání souboru korespondence významného představitele české dekadence adresované překladatelce Marii Kalašové, s kterou se pro její rozhled, nadání a citlivého ducha přátelilo mnoho uměleckých osobností domácí i evropské scény. Dopisy se vyznačují vytříbeným literárním stylem a reflektují soudobé poměry v umělecké komunitě i osamělý život svého autora. Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951), básník, prozaik, dramatik, významný představitel české literární dekadence (básn. sbírky Zazděná okna 1894, Sodoma 1895, prózy Gotická duše 1900 a Román Manfreda Macmillena 1907, drama Sen o říši krásy 1907). S Arnoštem Procházkou založil časopis Moderní revue, prosazoval pojetí kritiky jako uměleckého žánru (Impresionisté a ironikové 1903, Tvůrcové a epigoni 1927).

Soubor dopisů Jiřího Karáska ze Lvovic Edvardu Klasovi. Dopisy byly psány mezi lety 1901 a 1907. Edvard Klas, vlastním jménem Vladimíra Jedličková, zaujal Karáska svými nedějovými povídkami, které zasílal do Moderní revue. Karásek nadšen náladovými obrázky a skicami uvítal, když mu autorka sama napsala v prosinci 1901 první dopis. Bylo to po smrti jejího manžela, filologa Jaromíra Jedličky. Senzitivní a křehká Jedličková se upnula na Karáska, tehdy jednu z person literárního života. Sice hned na začátku zřejmě prozradila, že je žena, ale Karásek reagoval po svém: „Promiňte mi, že podržuji i po posledním Vašem dopise fikci Eduarda Klase. Zdá se mi, že k němu snáze a důvěrněji hovořím. A konečně — také já jsem dlužen malým odhalením a je nutno, abych upřímnost splatil upřímností. Není-li Eduard Klas mužem, nejsem jím já také," napsal 11. prosince 1901. K vydání připravili Libuše Heczková, Aleš Zach a Gabriela M. Zemanová. Doslov napsala Libuše Heczková. U 20 výtisků černá varianta obálky.

Smrt sábské královny - Tříkrálová legenda - Košíček Dorothein

Básně a novela Jiřího Karáska ze Lvovic, které napsal do knih věnovaných důvěrnému příteli (z let 1902 až 1932). Mimo obyčejné vydání vyšlo 5 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem.

Básnická sbírka kritika, básníka, prozaika a autora divadelních her, jednoho z nejtypičtějších představitelů české dekadence.

Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.

Symbolicky dekadentní trilogie Romány tří mágů, napsaná Jiřím Karáskem ze Lvovic, zahrnuje tři romány: Manfreda Mcmillena (1907), Scarabeus (1908) a Ganymedes (1925). Inspirací pro postavu mága byl autorův tajemný vídeňský přítel, který ovlivnil jeho pohled na dandyismus. Román Manfreda Mcmillena se odehrává v Praze, kde se vypravěč sbližuje s démonickým hrabětem Manfredem, jenž hledá stopy po svém předchůdci, mágu Cagliostrovi. Manfred se cítí být jeho vtělením a vypráví svému příteli o životě tohoto okultisty. Jeho existence je však ohrožena tajemným Walterem Morem, jehož magické praktiky vedou k Manfredovu zmizení. Scarabeus se odehrává v Benátkách, kde mladý Gaston miluje Oresta, který se snaží uniknout z toxického vztahu s cynickým Marcelem. Po Orestevě zmizení se Gaston dostává do Marcelova paláce, kde odhaluje rodinné tajemství spojené s mocnou silou skarabea. Nakonec se stává obětí kultu zla, jemuž Marcel slouží. Ganymedes, poslední část trilogie, sleduje Radovana, který je fascinován charismatickým Adrianem Morrisem. Adrian se zajímá o tajemství rudolfinské Prahy a setkává se se sochařem Jörnem Mollerem, jenž odhalil, jak oživit golema. Radovan se stává modelem pro golema, ale Adrian ho omylem znovu oživí, což má katastrofální následky.

Zazděná okna. Sodoma. Kniha aristokratická. Sexus necans Souborné vydání Karáskových básnických sbírek podle prvních knižních vydání z let 1894–98. Sbírka Sodoma, zabavená roku 1895 z mravnostních důvodů, vyšla v tomto souboru v původním znění poprvé. Edičně připravili Gabriela Dupačová a Aleš Zach.

Sbírka významného představitele české literární dekadence napsaná v roce 1895, v níž se autor projevuje jako vypjatý individualista šokující soudobou společnost. Ve snaze provokovat se orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována – na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně, temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety.

Novela o lásce Raymunda Lulla k Ambrosii del Castello, jež změnila jeho život a přivedla ho na cestu mystického poutníka. 1. vydání.

Jaroslavem Medem připravený výbor z Karáskovy prozaické tvorby. Obsahuje román Gotická duše: Hlavním hrdinou je aristokratický mládenec, který byl sice vychováván jako věřící (chtěl se stát knězem), ale toho času svou víru zkoumá a dochází k přesvědčení, že v Boha nevěří. Je to pro něj velmi trýznivá otázka - chce poznat sebe sama a dojít k něčemu vyššímu. Uzavře se sám doma a věnuje se svým fantaziím a snům. A jedenáct dalších povídek.

Vybrané studie z let 1900 až 1925 napsané v duchu subjektivistické kritiky. Větší pozornost než celku literární historie je věnována jednotlivým vybraným dílům, která jsou vnímána jako samostatné, svébytné celky.

Dekadentně laděná sbírka, jednotlivé básně se často obracejí k antické mytologii (Fénix, Medea, Heliogabalus) nebo jsou věnovány výrazným historickým osobnostem, často s důrazem na jejich neobvyklou sexualitu či společenskou vykořeněnost (Beatrice Cenciová, Chatterton, hrabě Platen).

Souborné vydání básní z let 1932–1938 ze sbírek Poslední vinobraní, Hvězdy nad Prahou a Bludné kořeny. Zakončení autorovy lyrické tvorby. Kresba a návrh vazby od Jana Zrzavého, grafická úprava a barevná příloha od Bohumila Trity.

Kritické studie (1892–1902). „Dokumenty k psychologii literární generace let devadesátých.“ Studie o českých autorech, které osvětlují Karáskovy názory na umění.

Bezejmenný hrdina je posledním potomkem staré patricijské rodiny, z níž žilo už jen několik pološílených žen, neboť všichni mužové zhynuli šílenstvím, jež čekalo taky na něho, člověka chorobně něžné citovosti, člověka, jehož vše zraňovalo, rozbolestňovalo, jehož prostý, obyčejný a všední život k šílenství zneklidňoval. Vyhledával jen samotu, vžíval se do středověkých nálad, citů a snů, neboť byl opravdu člověkem se středověkou duší gotickou, který jen omylem zabloudil do konce 19. století. Rodiče ztratil záhy, vychován byl podivínskými tetami, u nichž žil v prostředí škapulířů, dotýkaných obrázků a růženců. Byl jimi vláčen po pražských kostelech a klášterech a své mládí trávil v neustálé motlitbě. Tak v něm byl vypěstován smysl pro středověk, pro gotiku. Vstoupil do kněžského semináře, ale záhy z něho vystoupil a obklopil se knihami a oddal se studiu.

Sbírka esejí a drobnějších prací z let 1900 až 1932. K tématům patří Dante, středověký mystik Jindřich Suso, Giordano Bruno, Alfred de Musset, Théophile Gautier, Jules Laforgue, Rémy de Gourmont, Edgar Degas, Hilaire Beloc, Lermontov, Gribojedov, Mickiewicz, Wyspiański, Norwid a Przybyszewski. Obsaženy jsou překlady básní Jana od Kříže, Terezie z Ávily, Françoise Villona a Paula Verlaina. Autor o souboru prohlašuje, že završuje a ukončuje jeho kritické dílo.

Romány tří magů I. Vypravěč příběhu se sbližuje s dekadentním dandym, šlechticem Manfredem Macmillenem (zjevný homosexuální podtext se autor ani nepokoušel příliš skrýt). Manfred je stíhán vizemi, podle nichž je jedním z mnoha převtělení dávno zemřelého mága, hraběte Cagliostra.Putování po Cagliostrových stopách jej zavede do Prahy, v jejíchž tajemných uličkách a kostelích pátrá také po tajemném cizinci Walteru Morovi, který je možná rovněž inkarnací starého mága, nebo Manfredovým stínovým alter ego. Přestože je nadpřirozeno mnohem více tušeno než opravdu prožíváno, je kniha pozoruhodná pro svůj poetický styl a autorovu schopnost evokovat duch magického města. 3. vydání

Výbor z díla českého básníka, prozaika a literárního kritika Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě dvou romanticky laděných povídek (Genenda, Zlověstná madona) a jedné ukázky literárněkritického textu (Karel Hlaváček) se soustřeďuje na Karáskovu poezii počínaje prvotinou Zazděná okna (z roku 1894) a konče Posledním vinobraním (z roku 1946). - Editor Jaroslav Med. 2. vydání.

(psáno v letech 1894 — 1900) upravil V.H. Brunner, edice Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic ; Sv. 12, edice Aventinum ; sv. 123, 120 s. ; 21 cm

Druhé vydání autobiografického románu. Popisuje dětství prožité s milující matkou na rodném Smíchově. Pro autora se zde netradičně objevují i motivy propastných sociálních rozdílů mezi obyvateli Prahy. K vydání připravila Jarmila Víšková. Doslov Miloš Pohorský. 32-004-77

Dekadentní próza. Protagonistou je svébytný malíř, potomek šlechtického rodu. Vyhýbá se společnosti, nestojí o uznání a svá díla často sám ničí. Žije v malostranském paláci; jednoho dne ho zjevení přiměje k tomu, aby na hřbitově vyhledal opuštěný hrob tajemného aristokrata původemz Francie. Pátrá po minulosti tohoto muže, ke kterému cítí záhadné a neobyčejně silné pouto, přičemž se dostane až na leskovické panství. Tam v zámku žije stařičká sestra dávno zesnulého.

Romány tří magů I. Vypravěč příběhu se sbližuje s dekadentním dandym, šlechticem Manfredem Macmillenem (zjevný homosexuální podtext se autor ani nepokoušel příliš skrýt). Manfred je stíhán vizemi, podle nichž je jedním z mnoha převtělení dávno zemřelého mága, hraběte Cagliostra.Putování po Cagliostrových stopách jej zavede do Prahy, v jejíchž tajemných uličkách a kostelích pátrá také po tajemném cizinci Walteru Morovi, který je možná rovněž inkarnací starého mága, nebo Manfredovým stínovým alter ego. Přestože je nadpřirozeno mnohem více tušeno než opravdu prožíváno, je kniha pozoruhodná pro svůj poetický styl a autorovu schopnost evokovat duch magického města. 3. vydání

Sbírka významného představitele české literární dekadence napsaná v roce 1895, v níž se autor projevuje jako vypjatý individualista šokující soudobou společnost. Ve snaze provokovat se orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována – na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně, temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety. 3. vydání.

Dekadentní básnická kniha, obracející se k tématům jako věčnost či okultismus. Využívá básně ze starších sbírek. Spisů Jiřího Karáska ze Lvovic svazek V. Upravil František Kobliha. Otakar Štorch-Marien, Praha 1922. Edice Aventinum, sv. 50. Původní brož, 8°, 84 stran.

Básnická prvotina významného představitele české dekadence. Ve svých verších se obrací k nitru člověka, zejména básníka raněného a znechuceného skutečností, do nějž se stylizuje.

Tři portréty uměleckých osobností 90. let 19. století z pera Jiřího Karáska ze Lvovic, významného představitele české dekadence, básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, spoluzakladatele časopisu Moderní revue. (Eduard Tesař, Zdenka Braunerová, František Kaván)