Publikace se věnuje mimořádnému vládnutí z hlediska teorie ústavního práva. Pro analýzu mimořádného vládnutí využívá právně-pozitivistickou teorii normativního institucionalismu a plánovací nauky právní. Vychází též z poznatků české (československé) právní vědy a praxe, jakož i ze zkušeností s řešením systémových rizik včetně zdravotních, jako byla nedávná celosvětová pandemie nemoci COVID-19. První část se zaměřuje na rozbor pojmu mimořádného vládnutí. Pro jeho charakteristiku autor dovozuje klíčovou roli specifického obrazu světa – mimořádné situace, jejíž potlačení je smyslem a účelem mimořádného vládnutí. Mimořádnou situaci poté charakterizuje jako přítomnou, naléhavou a nevšedně intenzivní hrozbu způsobilou přivodit újmu referenčnímu objektu. Publikace také, po rozboru dosavadních klasifikací mimořádných situací, mj. přináší návrh klasifikace nové, a to s ohledem na kritérium intenzity bezpečnostní hrozby a délky jejího trvání. Druhá část řeší poměr mimořádného vládnutí k právu. Autor zde analyzuje dosavadní názory na mimoprávnost mimořádného vládnutí, přičemž dochází k závěru, že je třeba zkoumat odlišně mimoprávnost esenciální (pro samotný charakter mimořádného vládnutí) a preferenční (pro tvrzenou výhodnost pro mimořádné vládnutí) na straně jedné a mimoprávnost prostou (mimořádné vládnutí se nachází v prostoru úplné absence norem, mimo právní řád) a kvalifikovanou (mimořádné vládnutí nemá výslovnou a konkrétní oporu v zákonném či ústavním textu) na straně druhé. Po kritice teorií argumentujících pro esenciální prostou mimoprávnost, jakož i preferenční mimoprávnost mimořádného vládnutí dochází k závěru, že je nejen možné zhodnotit mimořádné vládnutí co do souladu s právním řádem, nýbrž i že je výhodné regulovat toto vládnutí v podobě psaných právních pravidel. Pro právnost mimořádného vládnutí však nemusí být vždy tato explicitní a určitá (ústavně)právní úprava nezbytná. Třetí část pojednává o konkrétních modelech mimořádného vládnutí. V této části nejprve dochází ke shrnutí a analýze dosavadních klasifikací jednotlivých modelů mimořádného vládnutí, přičemž následně autor navrhuje klasifikaci modelů, založenou na roli času a povaze normativně-institucionálního režimu. Závěrem jsou v publikaci obsaženy konkrétní návrhy pro vhodné normativně-institucionální nastavení mimořádného vládnutí v ústavních republikách, založené mj. na zkušenostech s řešením koronavirové pandemie v České republice i ve světě. Tato kniha poskytuje souhrnné zpracování fenoménu mimořádného vládnutí z hlediska ústavní teorie, a to za využití teoretické analýzy, praktických úvah, jakož i reálných příkladů z praxe.
