Sapfo

Sapfó byla jedna z mála známých básnířek starověku a jedna z nejvýznamnějších představitelek řecké lyriky.

Sapfó se narodila na ostrově Lesbos v Egejském moři. Ostrov byl v 7. století před n. l. významným kulturním centrem. V hlavním městě tohoto překrásného ostrova, v Mytiléne, strávila své dětství. Některé zdroje uvádějí místo jejího narození Eressos.

Ještě v dětství přišla o otce a tak vyrůstala s matkou a třemi bratry. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros, Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis. Po svém muži zdědila veliké jmění.

Celá rodina Sapfó patřila k horlivým nepřátelům tyranů. Sapfó hodně cestovala a načas byla kvůli aktivitám své rodiny donucena k odchodu do exilu v Syrakusách. Zde jako výraz úcty vztyčili sochu. Po návratu na Lesbos založila školu pro dívky ze šlechtických rodin. Zde se dívky učily poezii, hudbě, tanci a jemným mravům.

Současníci popisovali Sapfó jako ženu s pronikavým pohledem, usmívající se tváří a příjemným hlasem. Podle tehdejších norem ji však nepovažovali za krásku.Se studentkami ji pojilo hluboké přátelství, láska, dokonce až vášeň, kterou vyjadřovala svými básněmi.

Sapfó obdivovali i ctili její současníci jako Plútarchos, Pindros či Solón. Platón ji nazval desátou múzou a Antipatros Homérem ženského rodu. Podle Lukiána se stala sladkou chloubou ostrova Lesbos. Obdivovali ji také pozdější básníci – Horatius, Ovidius, Cato, Petrarca, Boccaccio, Byron a jiní.

Sapfó zemřela ve svých 60 letech. Autoři řeckých komedií i římští básníci psali o její údajné sebevraždě kvůli nešťastné lásce k pastýři Faonovi. Její skok do moře si vymysleli, neboť neexistují žádné historické prameny k teoriím o její sebevraždě.