Friedrich Wilhelm Joseph Schelling byl německý idealistický filozof, který se nachází mezi Fichtem a Heglem. Jeho filozofie je často považována za obtížně interpretovatelnou, protože se v průběhu času neustále měnila. Zatímco někteří ho vidí jako proteovského myslitele, jiní argumentují, že se jeho práce vždy soustředila na klíčová témata, jako je lidská svoboda a vztah ducha a přírody. Přes jeho historické opomíjení, zejména v anglicky mluvícím světě, je Schellingova práce stále předmětem nového zkoumání.
Kniha Věky světa představuje spolu se spisem O lidské svobodě významný dokument k tzv. střední fázi Schellingova myšlenkového vývoje. Svou programovou koncepcí filosofického mýtu formuluje tento spis nový typ idealistické filosofie. Přeložil P. Babka
Výbor z kratších, nicméně po mnoha stránkách pozoruhodných spisků velkého německého myslitele 19. století. Texty zde zahrnuté skýtají četbu zábavnější a časově i volně méně náročnou, než je lektura obsáhlých svazků. Dohromady dávají zajímavý obraz mnohostrannosti i mnohoznačnosti autorova myšlení a tvorby. Knížka obsahuje díla z různých období autorova života – od tzv. Nejstaršího programu systému z roku 1796 až po pojednání O prameni věčných pravd, přednesené autorem na zasedání Berlínské akademie.
Výbor ze spisů německého myslitele Schellinga z let 1809–1834, které jsou svým způsobem předehrou k filosofii 20. století, i když jsou psány jazykem klasické německé filosofie. Výbor ze Schellingových spisů z let 1809–1834 představuje jak texty, v nichž tento významný německý myslitel přehodnocuje základy německé klasické filosofie včetně svého vlastního pojetí identity myšlení a bytí, tak i ty, které naznačují cestu k jeho pozdnímu myšlení, zasvěcenému pozitivní filosofii. Oba typy patří v celku jeho díla k nejzajímavějším právě proto, že se v nich uskutečňuje přechod od klasické filosofie vědomí k pohegelovskému myšlení, v němž F. W. J. Schelling zaujímá zcela specifické postavení právě důrazem na meze čistě reflexivní filosofie. Nakladatelská anotace.
Do českého výboru z díla F. W. J. Schellinga jednoho z významných představitelů německé klasické filozofie, byly zařazeny výňatky z Idejí k filozofii přírody, z Úvodu k náčrtu soustavy přírodní filozofie, z Náčrtu soustavypřírodní filozofie, ze Soustavy transcendentálního idealismu akritika Hegela z Dějin novější filozofie. Výbor je opatřen studií pojednávající o některých rysech Schellingovy filozofie. M. Sobotka, Jindřich Zelený: K „upřímné Schellingově mladické myšlence“.
Schelling sa v tejto práci zameral na vzťah slobody a nevyhnutnosti. V tomto diele sa prvýkrát vyslovuje komplexne o základných etických otázkach, napr. o vzťahu dobra a zla, o slobode vôle, o ľudskej osobnosti a pod.
Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života. Jednou z hlavních Schellingových myšlenek je nutnost konstrukce (nikoli rekonstrukce): vědec a učitel má být schopen konstruovat celek své vědy ze sebe. Tuto a některé další teze přednášek blíže objasňují články z Kritického žurnálu pro filosofii z téže doby. Jedním z důležitých a na nějakou dobu značně vlivných aspektů Schellingova působení je jím založená nová filosofie přírody - celostní a tvořící opět celek věd. Její vztah k filosofii obecně se upřesňuje ve stejnojmenném článku. Svazek časově navazuje na Schellingův spis Bruno
Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj. ukazuje, jak z jistých základních duchovních činností inteligentní bytosti se pro ni ustavuje vědomí objektivního světa. Spis vrcholí analýzou uměleckého díla. Českému čtenáři se tento spis poprvé dostává do rukou v úplné podobě
Tento cyklus přednášek pronesl F. W. J. Schelling v roce 1810 ve svém rodišti pro úzký kroužek přátel, který ho požádal o stručné objasnění jeho filosofického systému. Jakkoli šlo o vzdělané publikum, postrádalo zvláštní filosofickou průpravu, což Schelliga vedlo k přístupnému a srozumitelnému vyjadřování. Zároveň se zde Schelling na malé ploše věnuje celému svému systému, a tedy obrovské šíři témat od ontologie, přes filosofii přírody až k filosofii ducha. Obě tyto okolnosti předurčují Stuttgartské přednášky k tomu, aby se pro zájemce staly vstupní branou do Schellingova středního myslitelského období, jehož známějším, ale zároveň komplikovanějším výrazem jsou spisy Zkoumání o bytnosti lidské svobody a Věky světa. Překlad je doplněn vysvětlujícími poznámkami a úvodní studií, která tento spis zařazuje do kontextu Schelingova myslitelského vývoje a přináší i stručné shrnutí myšlenkového postupu přednášek.
Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu - říká se na úvod „farářova vyprávění“. K českým čtenářům se dostane jeden z ústředních textů německé romantiky od myslitele, který po desítky let nebyl ochoten zastavit se v tvůrčím (= poetickém) hledání a spokojit se s co nejrafinovanějším rozvedením jednoho myšlenkového systému. Jednu z etap Schellingovy básnicko-filosofické cesty nám otevírá Klára, jež vznikla po předčasné smrti jeho múzy Caroliny. Přeložil P. Babka.
