Friedrich Schelling Pořadí knih (chronologicky)

Das Werk thematisiert das Ich als zentrales Prinzip der Philosophie und erforscht das Unbedingte im menschlichen Wissen. Es handelt sich um eine überarbeitete Neuausgabe, die auf der Originalausgabe von 1795 basiert und durch Zusätze und Kommentare von Schelling ergänzt wurde. Die Berliner Ausgabe von 2024 enthält eine Biografie des Autors und folgt der Struktur der zweiten Ausgabe in den „Sämtlichen Werken“. Die Lesefreundlichkeit wird durch den Großdruck in 16-pt-Schrift unterstützt.

Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však snaha ukázat, v jakém smyslu je příroda živá a produktivní, v jakém smyslu je zobrazením světa idejí a jak chápat úkol umění napodobovat přírodu, resp. v čem spočívají specifika zobrazování idejí v umění.

Die Zeitphilosophie Schellings untersucht die Idee eines Anfangs und die Entwicklung der Geschichte von der vorweltlichen Zeit bis zur Gegenwart. In seinen Vorarbeiten zu den "Weltaltern" und den "Gottheiten von Samothrake" verfolgt er das Ziel, die Vergangenheit nicht traditionell, sondern in einem neuen Licht zu betrachten. Schelling stellt die Genesis in einem anderen Kontext dar, indem er sie als einen Prozess ohne klaren Anfang oder Ende interpretiert. Dadurch wird die Geschichte von Natur und Mensch für ihn verständlich und eröffnet neue Perspektiven auf die Entwicklung der Welt.

Im Jahr 1849 untersucht Schelling die Beziehung zwischen negativer und positiver Philosophie und strebt eine Begründung seiner Dimensionenlehre an, die sowohl Aristoteles als auch zeitgenössische physiologische Ansätze einbezieht. Er setzt sich intensiv mit der Physiologie des Menschen auseinander, insbesondere mit den Nervenlehren von Johannes Müller, und kritisiert die philosophischen Ansätze von Adolf Trendelenburg. Hegels Einfluss und die seiner Schüler sind ebenfalls zentrale Themen, die Schelling dazu veranlassen, deren schädlichen Einfluss auf die Philosophie zu thematisieren.

Filosof Friedrich Wilhelm Joseph v. Schelling (1775–1854), kolem roku 1800 jeden z nejvýznamnějších myslitelů Evropy, byl spolutvůrcem nové celostní a organické filosofie přírody. Jeho spis Ideje k filosofii přírody z r. 1797 a studie O duši světa z r. 1798, kterou zde poprvé představujeme, se staly základem pro stovky myslitelů, fyziků, chemiků a lékařů v 19. století. O duši světa zkoumá příčiny přírodních jevů a na základě pozorování, empirických zkušeností a teoretických poznatků soudobých věd hledá organizující princip spojující anorganickou a organickou říši. Uvažuje o dvou protikladných vesmírných silách – expanze a atrakce – a jejich vzájemné souhře, přičemž vytváří souvislosti s kategoriemi času a prostoru jako formami realizace pozorovaných sil: světla a tíže. Dvojice protikladů má základ v původní jednotě. Schelling se věnuje procesům elektřiny, magnetismu a chemickým proměnám, zkoumá děje v rostlinné a živočišné říši, kde vládnou dva principy (iritabilita a senzibilita), jejichž interakce vytváří dynamické narušování a obnovování rovnováhy, v níž spočívá život. Autorův přístup ukazuje citlivé vnímání oživenosti vesmírného organismu a polemizuje s mechanistickým chápáním přírodních zákonů. V Příloze čtenář nalezne menší články o fyzice z té doby, zkoumá vztahy planet, komet a měsíců, sklon zemské osy a ušlechtilé kovy z celostního pohledu.

Zu den Höhepunkten der hier versammelten Texte Schellings zur Ästhetik von 1807–1814 gehört zweifelsfrei die 1807 in der Akademie der Wissenschaften anlässlich des Namenstags von König Max I. vorgetragene Rede ›Ueber das Verhältniß der bildenden Künste zu der Natur‹, infolge dessen der Philosoph zum Generalsekretär der Akademie der Bildenden Künste berufen wurde. Außerdem enthalten sind Dokumente zur Kunstakademie wie die populäre ›Konstitution‹, Programme von Kunstausstellungen und weitere kleinere Texte, die Einblick in theoretische und praktische Dimensionen von Schellings Auseinandersetzung mit der Kunst gewähren, sowie die Rezension von F. Schleiermachers Gespräch ›Die Weihnachtsfeier‹ (1806).

Ab 1813 verfolgte Schelling in München drei wesentliche Arbeitsfelder, die dieser Band zugänglich macht. Es handelt sich dabei um Beiträge aus der von Schelling selbst gegründeten ›Allgemeine[n] Zeitschrift‹, die u. a. eine briefliche Auseinandersetzung mit der Philosophie A. C. A. Eschenmayers enthält. Die Akademierede ›Ueber die Gottheiten von Samothrace‹ vom 12. Oktober 1815 steht in engem Zusammenhang mit dem bereits ab 1810 initiierten »Weltalter«-Projekt. Weiter hat Schelling umfangreiche sprach- und kunstphilosophische Anmerkungen zu den Giebelfiguren des äginetischen Aphaiatempels verfasst und im Jahr 1817 mit Johann Martin von Wagner publiziert. Insgesamt erschließt der Band die noch wenig erforschte philosophische Entwicklung Schellings zwischen dem »Theismusstreit« mit F. H. Jacobi und den späteren ›Erlanger Vorträgen‹ ab 1820.

Die Veröffentlichung präsentiert eine sorgfältig transkribierte Handschrift, die erstmals zugänglich gemacht wird. Die Orthographie wurde behutsam modernisiert, während die ursprüngliche Zeichensetzung erhalten blieb. Zudem wurden Übersetzungen für fremdsprachliche Zitate hinzugefügt. Ergänzende Anmerkungen sowie ein Namen- und Stichwortregister bieten zusätzlichen Kontext und erleichtern das Verständnis des Inhalts.

Autor se v těchto spisech zabývá problematikou poznání v kontextu božského a přírodního principu věcí.Bruno, spis z roku 1802, zvláště ve spojení s traktátovým dopisem Fichtemu, více než jiné texty poskytuje čtenáři možnost pocítit hloubku, a zejména upřímnost vysoké spekulace, kterouSchelling (jakož i Fichte) prožíval jako cestu ke skutečné pravdě.

Tento cyklus přednášek pronesl F. W. J. Schelling v roce 1810 ve svém rodišti pro úzký kroužek přátel, který ho požádal o stručné objasnění jeho filosofického systému. Jakkoli šlo o vzdělané publikum, postrádalo zvláštní filosofickou průpravu, což Schelliga vedlo k přístupnému a srozumitelnému vyjadřování. Zároveň se zde Schelling na malé ploše věnuje celému svému systému, a tedy obrovské šíři témat od ontologie, přes filosofii přírody až k filosofii ducha. Obě tyto okolnosti předurčují Stuttgartské přednášky k tomu, aby se pro zájemce staly vstupní branou do Schellingova středního myslitelského období, jehož známějším, ale zároveň komplikovanějším výrazem jsou spisy Zkoumání o bytnosti lidské svobody a Věky světa. Překlad je doplněn vysvětlujícími poznámkami a úvodní studií, která tento spis zařazuje do kontextu Schelingova myslitelského vývoje a přináší i stručné shrnutí myšlenkového postupu přednášek.

Die Philosophie der Natur von Schelling bietet einen innovativen Ansatz zur Verbindung von Naturwissenschaft und Philosophie. Er untersucht die grundlegenden Prinzipien der Natur und deren metaphysische Bedeutung, indem er die Wechselwirkungen zwischen Geist und Materie thematisiert. Schelling argumentiert, dass die Natur nicht nur ein Objekt des Studiums ist, sondern auch eine lebendige, dynamische Realität, die es zu verstehen gilt. Sein Werk ist eine Einladung, die Natur als ein System von Ideen zu betrachten, das tiefere Einsichten in die menschliche Existenz und das Universum ermöglicht.

Die Hypothese von der Weltseele bietet eine innovative Perspektive auf die Verbindung zwischen der Natur und dem Organismus. Schelling untersucht die grundlegenden Prinzipien der höheren Physik und deren Einfluss auf das Verständnis des Lebens und der Naturphilosophie. Er argumentiert, dass eine universelle Seele als verbindendes Element zwischen allen Organismen fungiert und somit das Zusammenspiel von Materie und Geist erklärt. Diese Arbeit stellt eine bedeutende philosophische Auseinandersetzung mit der Natur dar und fordert eine tiefere Reflexion über das Wesen des Lebens.

"Einleitung zu seinem Entwurf eines Systems der Naturphilosophie" ist ein hochwertiger Nachdruck der Originalausgabe von 1799. Hansebooks widmet sich der Erhaltung historischer Literatur und veröffentlicht Werke, die heute oft nur als Antiquitäten verfügbar sind, um seltenes Wissen für die Zukunft zu bewahren.

Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu - říká se na úvod „farářova vyprávění“. K českým čtenářům se dostane jeden z ústředních textů německé romantiky od myslitele, který po desítky let nebyl ochoten zastavit se v tvůrčím (= poetickém) hledání a spokojit se s co nejrafinovanějším rozvedením jednoho myšlenkového systému. Jednu z etap Schellingovy básnicko-filosofické cesty nám otevírá Klára, jež vznikla po předčasné smrti jeho múzy Caroliny. Přeložil P. Babka.

Výbor ze spisů německého myslitele Schellinga z let 1809–1834, které jsou svým způsobem předehrou k filosofii 20. století, i když jsou psány jazykem klasické německé filosofie. Výbor ze Schellingových spisů z let 1809–1834 představuje jak texty, v nichž tento významný německý myslitel přehodnocuje základy německé klasické filosofie včetně svého vlastního pojetí identity myšlení a bytí, tak i ty, které naznačují cestu k jeho pozdnímu myšlení, zasvěcenému pozitivní filosofii. Oba typy patří v celku jeho díla k nejzajímavějším právě proto, že se v nich uskutečňuje přechod od klasické filosofie vědomí k pohegelovskému myšlení, v němž F. W. J. Schelling zaujímá zcela specifické postavení právě důrazem na meze čistě reflexivní filosofie. Nakladatelská anotace.

Výbor z kratších, nicméně po mnoha stránkách pozoruhodných spisků velkého německého myslitele 19. století. Texty zde zahrnuté skýtají četbu zábavnější a časově i volně méně náročnou, než je lektura obsáhlých svazků. Dohromady dávají zajímavý obraz mnohostrannosti i mnohoznačnosti autorova myšlení a tvorby. Knížka obsahuje díla z různých období autorova života – od tzv. Nejstaršího programu systému z roku 1796 až po pojednání O prameni věčných pravd, přednesené autorem na zasedání Berlínské akademie.

Kniha Věky světa představuje spolu se spisem O lidské svobodě významný dokument k tzv. střední fázi Schellingova myšlenkového vývoje. Svou programovou koncepcí filosofického mýtu formuluje tento spis nový typ idealistické filosofie. Přeložil P. Babka

Schelling sa v tejto práci zameral na vzťah slobody a nevyhnutnosti. V tomto diele sa prvýkrát vyslovuje komplexne o základných etických otázkach, napr. o vzťahu dobra a zla, o slobode vôle, o ľudskej osobnosti a pod.

Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj. ukazuje, jak z jistých základních duchovních činností inteligentní bytosti se pro ni ustavuje vědomí objektivního světa. Spis vrcholí analýzou uměleckého díla. Českému čtenáři se tento spis poprvé dostává do rukou v úplné podobě

Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života. Jednou z hlavních Schellingových myšlenek je nutnost konstrukce (nikoli rekonstrukce): vědec a učitel má být schopen konstruovat celek své vědy ze sebe. Tuto a některé další teze přednášek blíže objasňují články z Kritického žurnálu pro filosofii z téže doby. Jedním z důležitých a na nějakou dobu značně vlivných aspektů Schellingova působení je jím založená nová filosofie přírody - celostní a tvořící opět celek věd. Její vztah k filosofii obecně se upřesňuje ve stejnojmenném článku. Svazek časově navazuje na Schellingův spis Bruno

Seit 1809 bis zu seinem Tode 1854 führte Schelling Tagebücher, die neben Biographischem Entwürfe und Reflexionen zu Philosophie, Wissenschaften und Zeitgeschichte enthalten, bislang aber praktisch unbekannt blieben. Der Jahreskalender von 1848, eine Vorabveröffentlichung zu der Gesamtedition dieser bedeutenden Quelle der deutschen Klassik, zeigt einen politisch denkenden Schelling. Seine Reaktionen auf die Revolution zeigen, dass er in „Konstitution“, „Demokratie“ und „Proletariat“ sowie in der Schwäche von Regierungen, die liberalen Forderungen nachgeben, das Ende einer Epoche wahrnimmt und Rettung nur noch von „wirklichem Despotismus“ erwartet.

Aus der Reihe: Philosophie jetzt! Mit Fichte und Hegel bildete Schelling, in dem sein Freund und Förderer Goethe den einzigen interessanten Philosophen seiner Zeit sah, den Kern des deutschen Idealismus. Der Rückblick spannt einen Bogen vom gefeierten genialischen Frühwerk, in dem der junge Schelling vor einer »verblüfften Öffentlichkeit eine Himmelsreise der spekulativen Vernunft vollführte«, hin zum seinerzeit unverstandenen und wenig rezipierten Spätwerk, das »der Nachwelt eine Idee vom Preis der Reife« vermittelt (Peter Sloterdijk). Michaela Boenke führt in Leben und Denken Schellings ein, dessen philosophisches Werk »den Widerspruch zum Thema hat und ihn unter verschiedenen Aspekten entfaltet: als Frage nach dem Verhältnis von Freiheit und Notwendigkeit, von Natur und Geist, von Geschichte und Vernunft, von Wirklichkeit und Reflexion«, und das diesen Widerspruch »zum Strukturgesetz der Philosophie selbst erhoben hat«. Zu lesen sind u. a. Auszüge aus folgenden Werken: ›System des transzendentalen Idealismus‹, ›Erster Entwurf eines Systems der Naturphilosophie‹, ›Philosophie der Kunst‹, ›Philosophie und Religion‹, ›Philosophische Untersuchungen über das Wesen der menschlichen Freiheit‹, ›Philosophie der Offenbarung‹ sowie entlegene Schriften und Briefe.

Friedrich Wilhelm Joseph Schelling. Reprint Of The Ed. Of 1856-1857 Published By J. G. Cotta, Stuttgart. Includes Bibliographical References.

Do českého výboru z díla F. W. J. Schellinga jednoho z významných představitelů německé klasické filozofie, byly zařazeny výňatky z Idejí k filozofii přírody, z Úvodu k náčrtu soustavy přírodní filozofie, z Náčrtu soustavypřírodní filozofie, ze Soustavy transcendentálního idealismu akritika Hegela z Dějin novější filozofie. Výbor je opatřen studií pojednávající o některých rysech Schellingovy filozofie. M. Sobotka, Jindřich Zelený: K „upřímné Schellingově mladické myšlence“.

Unveränderter reprogr. Nachdruck der Ausgabe Darmstadt 1953.

Friedrich Wilhelm Joseph Schelling. Reprint Of The Ed. Of 1858-1859 Published By J. G. Cotta, Stuttgart. Includes Bibliographical References.

In seinen zwischen 1802-1805 in Jena und Würzburg gehaltenen Vorlesungen zur Ästhetik entfaltet Schelling im Spannungsfeld zwischen Romantik und Klassizismus ein System der Künste auf Grundlage der eigenen Identitätsphilosophie. Die Edition folgt dem Text der ›Sämmtlichen Werke‹ aus der Würzburger Zeit und gibt zusätzlich eine Jenaer Nachschrift wieder. Daneben enthält der Band das sog. »Älteste Systemprogramm des Deutschen Idealismus« von 1796; dazu werden zwei Gedichte Schellings herausgegeben: das »Epikurisch Glaubensbekenntnis« von 1799 und ein Naturgedicht Schellings, die sog. »Stanzen«

Schellings Untersuchung zielt auf eine umfassende und lückenlose Theorie der menschlichen Freiheit. Was die Vollständigkeit der inneren Momente ihres Begriffs und deren Einbettung in den Rahmen einer Gesamtsicht des Wirklichen - in dem sie ja möglich sein muß - betrifft, steht sie sowohl in ihrer Zeit als auch eigentlich bis heute einzig und unerreicht da.

Bei diesem Werk handelt es sich um eine urheberrechtsfreie Ausgabe. Der Kauf dieser Kindle-Edition beinhaltet die kostenlose, drahtlose Lieferung auf Ihren Kindle oder Ihre Kindle-Apps.