Arnošt Vaněček Pořadí knih

Arnošt Vaněček (1900–1983), uznávaný překladatel americké, především černošské poezie, odkazuje titulem svého románu z roku 1938 k obrazu Vor Medúzy francouzského romantika Theodora Géricaulta: slavné scéně zániku a smrti, jejichž příčina spíše než z vnějšku přichází zevnitř lidského společenství. Vaněčkovo podobenství o rozkladu a umírání společnosti je zjitřené úzkostí neklidné Evropy konce třicátých let. Aluzí je tu ovšem mnohem víc – od upomínek k textům E. A. Poea nebo T. S. Eliota, k soudobé filozofii i marxisticky sociologizující politické rétorice, až po pevné zakotvení v repertoáru motivů a v jazyce dobové imaginace literární i výtvarné. Surrealistické snové vize i bizarní obraznost tu stojí na tenké hranici s existenciálními nejistotami ze sebe, ze světa, z davu a mezilidských vztahů, jež jsou přítomny zejména v hrdinově zaujetí ženskými postavami. Román doprovází obsáhlá studie literárního historika Vladimíra Papouška, který dílo zasvěceně a novátorsky zasazuje do širokého, především výtvarného kontextu.

Kniha básnických próz věnovaných historické Praze. Poeticky vyprávěné příběhy přibližují atmosféru doby, města, osobitě reprodukují příběh o Golemovi.

Baladicky laděný román o vzniku a vývoji husitského revolučního hnutí spojuje realitu s fantazií a snaží se v mozaice příběhů a vykreslených postav historických i smyšlených přiblížit především atmosféru doby.

Cosi z poetického půvabu pestrého průvodu postav na loutkovém divadle mají v sobě hrdinové a hrdinky Vaněčkových příběhů ze starých časů, kdy na vznešených zámcích ještě sídlila šlechta a poddaný lid si žil po svém v chudobných příbytcích na vesničkách nebo zazobaní měštěnínové v bohatších domech městských. A tomu skromňoučkému světu pak v Čechách vévodila Praha a za hranicemi Čech císařská Víděň, ale také královské saské Drážďany i pruský Berlín. Zde prožívá vrchol své kariéry na dvoře krále Augusta Silného, a pak dokonce i na dvoře krále Fritze, tkalcovský synek z Pojizeří František, jako chlapec vyhledávaný zpěvák v kostelních chórech, později výtečný houslista, který - jako tolik jiných, jež zrodila česká země - měl muziku v krvi. Ale v krvi měl zrovna tak kacířství, věčné utíkání, horečku touhy po domově. Jako předobraz sloužila Vaněčkovi pro tento lyrický životopisný portrét postava českého skladatele a houslisty Frantička Bendy (1709-1786). Vedle vlastního děje s příběhem lidí zachycuje novela jakoby příběh řeči, kouzelné a lahodné češtiny, jež chutná po těch nejsladčích vůních...

Novela, v níž autor do cestovního zážitku ze Švédska promítá jako ohlas na zpěvy skaldů baladicky laděný příběh ze 13. století o krásné Gerdě a všemocném biskupovi, příběh z doby, kdy křesťanství sice ovládalo krajiny jižní Skandinávie, ale svatí, andělé a ďábli splývali v představách lidí s hrdiny vikinských ság.

První z dvojice dobrodružných románů vypráví příběh ze života jihoamerických indiánů, rekonstruovaný podle archeologických nálezů.Druhý,který napsal autor podle skutečné události je situován do Austrálie z konce 19.století a na příběhu jednoho Čecha líčí těžký život přistěhovalců.

Šťastný princ a jiné pohádky (ang. The Happy Prince and Other Stories) je malý soubor pohádek od Oscara Wildea. Je to jedno z autorových prvních literárních děl a vyšlo již v roce 1888. Jedná se o sbírku pěti netradičních pohádek, s jejichž pomocí vytváří autor skrytou satiru, kritiku a podobenství.

V historickém románu zasazeném do doby pohusitské autor vypráví příběh tlupy penězokazů.

Historie Velké Moravy z doby, kdy se tato říše stala kulturní a politickou křižovatkou Evropy. Autor nechtěl být v tomto díle pouhým dějepiscem faktu; je to více napínavá beletristická studie o dějích raného středověku.