První díl reprintu Yeatsových esejí. Co jest „lidová poezie"? – Deklamace s průvodem psaltéria – Magie – Nejšťastnější z básníků – Filosofie Shelleyových básní – V Stratfordě nad Avonem – William Blake a obrazotvornost Na obálce výřez z kolorované rytiny W. Blakea Stvoření světa.
Výjimeční lidé a jejich vědecké objevy, technické vynálezy či architektonické projekty, které měly svého času dobře našlápnuto k věhlasu překračujícímu hranice. Komunistickým režimem však byly nekompromisně zastaveny! Pro knihu vybrali autoři nejzajímavější případy z TV cyklu Zašlapané projekty. Proč nedošel uznání epidemiolog Karel Raška, díky němuž vymizely černé neštovice na celé planetě? Proč bydlíme v panelácích namísto terasových domků s okolím plným zeleně? Kam zmizel projekt, který umožňoval opuštěným dětem zažít, co znamená domov? Kdo znemožnil nadějným sportovcům získat zlaté medaile na olympiádě v roce 1984? A kdo rozhodl o tom, že Češi nebudou mít pohodlné vlakové spojení až k moři? Příběhy o českém důvtipu, který se musel podřídit „vyšším politickým zájmům\".
Pojednání o řeči coby základu duchovního života člověka.
Příběh je neobyčejný. Pokusy tohoto mladého lékaře předpokládají nové, blahodárné vědění. Doktor Vivar - příjmení čistého původu proti cizokrajnému příjmení, které je nezbytné při každém novotáři - bydlí zde, blízko vás, docela vedle vás, v tiché a světlé ulici, skryt v koutě, neznám, v domě prostém, který však má veselé balkony s volným rozhledem.
Pokud odhlédneme od morální stránky, můžeme na vraždu nahlížet z estetického hlediska jako na umělecký akt. Jak zločinec ve svém díle navázal na dosavadní tradici? V čem byl jeho výkon inovativní? Využil dostatečně potenciál vražedných nástrojů? Jak pracoval s kompozicí? Vražda jako krásné umění Thomase de Quinceyho je dílo morbidní a černohumorně zábavné. Ve formě stylizovaných přednášek v gentlemanském klubu popisuje několik děsivých zločinů, současně však s ironií pojmenovává sklony moderní společnosti vyžívat se v násilí. V až brutálně konkrétní příběhové části de Quincey líčí příběh Johna Williamse, jehož případ (dvě vyvražděné domácnosti za noc) představuje jistý prototyp geniálního vraha. Zároveň však danou epizodu vypravěč podává jako hororové drama, jež staví zabijáka do zcela jiného světla. Vražda jako krásné umění pro svůj jedinečný styl a humor dodnes zůstala jedním z nejoblíbenějších de Quinceyho esejů.
Románová zpověď anglického prozaika a esejisty, který ve svém díle vychází z tragické osobní zkušenosti. V mládí za pobytu v Londýně propadl užívání opia, když se chtěl zbavit fyzických bolestí a také zapomenout na pocit osamělosti uprostřed neznámého a nepřátelského velkoměsta. Ve své zpovědi realisticky zachytil rozkoše i muka, které mu droga přinášela a působivě popsal příznaky drogové závislosti v podobě divokých snů, pocitů strachu, úzkosti a viny.
Román se odehrává v městě Lübeck v letech 1835–1876 a popisuje osudy čtyř generací obchodnické rodiny Buddenbrooků, její rozmach a následný pád. Dvousvazkové vydání (356 stran + 334 stran).
„Matce, která mi mnohokrát vyprávěla o utrpení Pána“ jsou připsány Obrazy z utrpení Páně (Figuras de la Pasión del Señor, I. část 1916, II. část 1917), kniha, kterou autor považoval za své dílo vrcholné. U současné španělské kritiky jakoby však nad ním panovaly rozpaky. Nepochybnějsou dány tím, že jeho námět vybočil z ostatní autorovy tvorby. Jde o soudobé zpracování biblických příběhů z Ježíšova života. Východiskem jsou útržky evangelií, v nichž se objevují zmínky o postavách, které třebas i jako vzdálenější svědci byli účastníky Ježíšova ukřižování. V tradici španělské literatury máme co činit s námětem, který do ní organicky spadá, ať do jejího údobí gotického nebo barokního. Miró se soustředil na archetypální postavy, jakými je Jidáš, Kaifáš, Pilát, Šimon Kyrenský a další, a nechal je mluvit a jednat se silou stále živých pašijových příběhů. Pouze střídmě je doplnil líčením, nezaměnitelně miróovským: „Břeh Genezarethu se zlatil starým sluncem. V míru vod i ovzduší klouzal stříbrný a růžový let volavek. A bílý dvorec, bárky a natažené sítě, stěžeň vyčnívající za zdí, mezi neposkvrněností kvetoucích jabloní, dým z krbu, to všechno se zobrazovalo ve snu Galilejského moře.“
