Žít, chceme žít. Žít svobodně. Užít života. Země je opilá touhou po životě. Už osmdesát milionů let, od té doby, co se ojevily první zárodky života. Miliardy, biliony živých tvorů hledají slunce, světlo, vodu, živné látky země. Chtějí žít, už několik set tisíc let se účastnítoho života člověk. Dnes můžeme už zřetelněji sledovat jeho stopy, které vedou zpět desítkami tisíciletí a ukazují nám jeho vůli žít už v dobách ledových a meziledových. Známe jeho gigantické pokusy udržet se na živu už několik tisíciletí; v boji proti nepřátelským přírodním silám, proti ostatním silám i proti sobě. Pustiny i pralesy, stepi a kopce nám otevírají pohled na chrámy, města, domy, náspy, hroby. Člověk je stavěl, aby svůj život zaštítil, chránil, udržel. Chtěl žít na této zemi. I když povodně, sopečné výbuchy a požáry, mor, válka a hlad život ohrožovaly a stále znovu ničily.
Stanislav Berounský Pořadí knih




- 1970
- 1970
Úchvatný obraz enormního civilizačního úsilí, které ve snaze zajistit maximální štěstí umělými prostředky vymycuje veškerý cit a zdokonaluje se pouze v čistě laboratorním zajišťování produkce lidských bytostí a ve vědecké ochraně člověkovy fyzické konstituce. Protiklad k takto okleštěnému a úděsně jednostrannému světu v této románové science fiction tvoří rezervace „divochů“, kde zůstávají zachovány lidské instinkty a původní citová oblast člověka. Vylíčení dramatického střetnutí Divocha s onou nadměrnou civilizací je dokladem autorova mistrného spisovatelského umění a myšlenkového bohatství.