Tomáš Hermann Knihy

Kniha poprvé vyšla v roce 1910 – neanonymně, v českém překladu a s komentářem Emanuela Rádla. Podruhé vyšla v novém zkráceném překladu Jaromíra Loužila a s jeho doslovem roku 1987. Jedná se o klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, daleko od Prahy a německy. Dá se číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako filosofický či poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Je to také nejfilosofičtější dílo, vyznání a syntéza životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce 19. století. Purkyňův spis je zároveň součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého a revolučního roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Kniha vychází v nově upraveném a úplném překladu, s poznámkami ze tří století. Ilustrace Kateřiny Piňosové podtrhují nadčasový rozměr textu. Připojený soubor esejí a statí filosofujících přírodovědců a historiků z vícero stran přibližuje Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, nebo inspirací pro dobu naši.

Impozantní román o mocné a ctižádostivé italsko-americké rodině, jejíž život a osudy jsou zachyceny v monumentálních událostech jednoho století. Příběh začíná rokem 1859. Romanticko-dobrodružný příběh o lásce, moci, intrikách, vášni, sexu a velkých penězích, provází zároveň čtenáře klíčovými momenty americké historie v délce jednoho století. Na pozadí rozsáhlé rodiny, jejíž původ je v italské aristokracii, se rozehrávají děje a podmínky, které nabízela Amerika této doby. Její představitelé se propracovávají až k nejvyšším postům bankéřů, filmových magnátů, ale i mafiánů a gangsterů. Román, vyzdvihující typické americké hodnoty a možnosti, byl úspěšně zfilmován.

Publikace Koperník a české země přináší výbor ze studií a článků předního českého historika vědy Zdeňka Horského. Shrnuje výsledky autorova mnohaletého bádání soustředěného kolem problematiky formování novověké evropské vědy a vývoje kosmologie a astronomie 15. až 17. století. Soubor tématicky postupuje od vztahů filosofie a přírodních věd, přes kosmologii renesančního platonismu, dílo Mikuláše Koperníka a jeho recepci v českém prostředí, vědeckou kulturu české renesance až k vědě 17. století. Uzavírají ho pak Horského metodologické a zobecňující úvahy o vývoji věd a jejich historiografii. Soubor zahrnuje texty dříve již vydané i dosud nepublikované a širší čtenářské obci nedostupné. Představuje tak nový, monograficky uspořádaný celek studií, které jsou stále aktuální a mimořádně cenné nejen pro filosofii a dějiny vědy, ale i pro kulturní dějiny či historii idejí. Publikaci doprovází úvodní studie o díle, působení a odborném přínosu autora. Uspořádali a k vydání připravili Vojtěch Hladký, Tomáš Hermann a Iva Lelková.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu. Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík. Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu. Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.

Předkládaná kniha se zabývá zčásti bagatelizovaným fenoménem komunistické výchovy. Záměrem autorů bylo uchopit a popsat „utváření nového socialistického člověka“ jako komplexní program zaměřený na jedince prakticky celoživotně, byť samozřejmě v různých životních fázích s odlišnou intenzitou. Právě tato všudypřítomnost specifických forem ideologického vzdělávání a formování činí z komunistické (politické, ideologické) výchovy významný prvek sociálních a kulturních dějin druhé poloviny dvacátého století. V šesti kapitolách autoři popisují komunistickou výchovu jednak z hlediska celospolečenské relevance (ideologie marxismu-leninismu, ateizace), jednak ve vztahu k různým cílovým skupinám (děti, vysokoškoláci, pracující, ženy).

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 1.-2. června 2007 ve Vysokém nad Jizerou. Referáty jsou rozděleny do šesti kapitol: - Filosofie Jana Patočky mezi Čechami a Evropou, - Jan Patočka, J. A. Komenský a filosofie výchovy, - Intelektuál - společnost - politika, - Jan Patočka a filosofie dějin, - Jan Patočka a smysl českých dějin, - Literatura a umění.

Soukromá detektivka Anna Lee pátrá po dívce z dobré anglické rodiny a přitom objeví stopu záhadné vraždy.

Dílo přináší soubor 30 portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století, rozdělených do pěti svazků a na přiložených pěti DVD. Projekt, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, nabízí netradiční pohled na tvůrčí život vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které zachycují české intelektuální dějiny. Publikace se zaměřuje na osobnosti od filosofů po zástupce přírodních věd, a to jak z domácího, tak zahraničního prostředí. Zvláštní pozornost je věnována vědcům, kteří působili v 50. a 60. letech, a jejich zkušenostem s vězněním, exilem a ideologickými překážkami. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a reflektuje pestré osudy, které spojuje odkaz na píli a oddanost vědeckému bádání. Každý svazek obsahuje šest tematických kapitol, přičemž první se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na již nežijící badatele v oborech o člověku, třetí na chemiky a fyzikální chemiky, čtvrtý na biologické a medicínské obory a pátý na techniku, matematiku a experimentální fyziku. Publikace zdůrazňuje také roli žen ve vědě a význam německojazyčné vědy v českých zemích.

Dílo přináší třicet portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století v pěti svazcích a na pěti DVD nosičích. Výsledkem tříletého projektu, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, je netradiční představení tvůrčího života vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které obohacují české intelektuální dějiny. Publikace zahrnuje osobnosti od filosofů po vědce přírodních věd, přičemž se zaměřuje na ty, kteří studovali v 50. letech a zahájili kariéru v 60. letech, reflektující proměny českého akademického prostředí a zkušenosti s vězněním a exilem. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a připomíná méně známá témata a postavy. Každý svazek se skládá ze šesti tematických kapitol. První svazek se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na nežijící badatele ve společenských disciplínách, třetí na přírodovědce, čtvrtý na biologii a medicínu s důrazem na roli žen ve vědě, a pátý na techniku, matematiku a veřejnou angažovanost, včetně vlivu německojazyčné vědy v českých zemích.