Aristoteles byl jedním z největších filozofů všech dob, jehož díla formovala západní myšlení po staletí. Zkoumal širokou škálu témat, od logiky a metafyziky po etiku, politiku a estetiku. Jeho důraz na pozorování a empirické bádání, zejména v biologii, byl průkopnický. Aristotelova filozofie je komplexní a dodnes vyvolává debaty, což dokazuje jeho trvalý vliv na intelektuální dějiny.
In the Nicomachean Ethics Aristotle examines the nature of happiness, which he
defines as a specially good kind of life. He considers the nature of practical
reasoning, friendship, and the role and importance of the moral virtues in the
best life. This new edition features a revised translation and valuable new
introduction and notes.
Nearly all the works Aristotle (384 322 BCE) prepared for publication are
lost; the priceless ones extant are lecture-materials, notes, and memoranda
(some are spurious). They can be categorized as practical; logical; physical;
metaphysical; on art; other; fragments.
Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.
Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují v prostoru a v čase. Aristotelés nešel tak daleko jako myslitelé pozdního středověku - nominalisté, kteří tvrdili, že obecné pojmy jsou výlučně v našich hlavách a jsou získány na základě určité podobnosti abstrakcí z jednotlivostí.
Aristotelés(384-322)byl nejvýznamnější z Platónových žáků, pocházel ze Stageiry v Makedónii. Téměř dvacet let strávil v Akadémii, z které po Platónově smrti odešel do Malé Asie. Do Athén se vrátil v r. 336, aby zde v Lykeiu založil filosofickou školu. Po smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti, a tak se uchýlil do vyhnanství na Euboiu, kde onemocněl a zemřel.