Marie Špačková vydala už svou jubilejní desátou knihu. V půlce dubna ji pokřtila v Nové Bystřici a nazvala ji Pohádky z České Kanady II. Ilustrátorku pro svou knihu našla v Náměšti nad Oslavou na Třebíčsku. Už ale píše knihu další.. „Je to o zvířátkách, protože si říkám, že zvířátka děti oslovují pořád,“ svěřila námět pohádkové knížky. Zároveň chce, aby knížka děti inspirovala k návštěvě míst, která popisuje. „Třeba tam dám nějakou vesnici nebo městečko, třeba zámek v Jindřichově Hradci, kde je zpívající fontána. Napíšu pohádku o třech skřítcích z Jindřichova Hradce a ten poslední skřítek třeba hlídá fontánu a doporučí dětem, aby se šly na zpívající fontánu na zámku podívat,“ vysvětluje.
V této knížce najdete fenečku Betynku, jak pomáhá hasičům, nebojí se zlého toulavého psa a chrání holčičky, zažene paní Tmu, která leží nad městem, bába Třešňožroutka ji odnese k babičce a dědečkovi, protože se zatoulala, navštíví místní pivovar s babičkou a dědečkem a spadne do sudu s pivem, schová se ve Veterán Muzeu do starého auta a všichni ji hledají… prostě Betynka všude něco vyvádí. Knížka provází lehkou formou čtenáře Novou Bystřicí, prostřednictvím fenečky Betynky. Ilustrovala H. Hejduková
V půvabné knížce plné ilustrací od Dannyho najdete pohádku také z Červené Lhoty, Lásenic, Albeře, Nové Bystřice, Otína, Číměře a Staré Říše. Pohádky mají na závěr poučení pro děti a je tam opět jedna Popletená. V knize jsou před každou pohádkou básničky k tématu, které slouží dětem ke cvičení paměti.
Povídky z odvrácené strany života.Marie Špačková, spisovatelka a hudebnice, rodačka z Albeře na Jindřichohradecku, má na svém kontě spoustu knížek, hlavně pro děti. Tentokrát se zaměřila na dospělé a udělala žánrovou změnu, se svojí povídkovou knihou o alkoholismu, která nese název Neboj, mám to pod kontrolou.
Pohádky budou mít děti rády vždycky. A když v nich navíc poznají známá místa, ani si nevšimnou, že dostávají nějaké to životní poučení. Přesně takové pohádky začala poměrně nedávno psát i Marie Špačková z Třebíče. „Začalo to v Albeři na chalupě, v Jižních Čechách,“ vzpomíná Marie Špačková. Byla tehdy krátce v důchodu, a při posezení ve vesnické restauraci jí začaly naskakovat vzpomínky na dětství. „Jak jsme byly se sestrou na chalupě. Tak vznikly pohádky z Albeře,“ říká s tím, že o krásné České Kanadě napsala dvě pohádkové knížky. Další už směrovala do Třebíče a okolí. „Tady jsem odmalička, i když jsem se tady nenarodila,“ vysvětluje. Marie Špačková dnes bydlí v areálu bývalé obuvnické firmy BOPO v třebíčské Borovině v domě, který byl dříve tovární budovou. „Nikdy by mě nenapadlo, že já tady budu na stará kolena bydlet. Dělala jsem tady vedle na pletacích strojích,“ ukazuje směrem k vedlejší budově. Říká, že je v tom místě šťastná. I přilehlé Libušino údolí se stalo dějištěm jejích pohádkových příběhů. Pohádky Marie Špačkové jsou ze života. Někdy je prvním impulsem povídání lidí, jindy třeba zpráva v televizi. Tak mimochodem vznikla i její pohádka o útěku bizonů od landštejnského hradu. „Pohádky si vymýšlím. Někdo něco řekne, přijdu domů, a musím si to napsat,“ popisuje. Je zajímavé, že zatím každá její knížka má jiného ilustrátora. A většinou jsou to jména dosud neznámá. Autorka totiž dává příležitost začátečníkům. „To malovala kamarádka, která dělá čtyřicet let v keramice,“ ukazuje na Pohádky z Třebíče. Největší odměnou autora pohádek je, když děti její knížky čtou. Marii Špačkové se to splnilo. Děti její texty poznávají, a hlásí se k ní i rodiče, kteří potomkům pohádky předčítají. „Že si půjčili Pohádky z Třebíče, a že tam četli o tom strašidýlku z třebíčského Podkláštěří,“ vzpomíná autorka na zážitek z pískoviště.
Čítanka z Českého lesa a jeho podhůří přináší v pětadvaceti kapitolách příběhy, pověsti i historicky podložené události z různých lokalit tohoto poněkud opomíjeného území v západních Čechách. Marie Špačková, která v jedné z obcí Českého lesa žije, tuto oblast velice dobře zná, všechna popisovaná místa navštívila, a tak je jistě průvodcem nad jiné povolaným. „Příběhy jsou inspirovány jednak reálnými epizodami z historie místa a také osobními prožitky. Čítanka tak zůstává čítankou. Nejsou v ní však pohádky a ani jiné smyšlenky. Čítanka z Českého lesa je zároveň i poděkováním nejen vědcům a amatérským badatelům, ale i všem ostatním, kteří mají tento kraj rádi a kteří by byli jistě uvítali, aby jeho pověsti, historie a příběhy přešly do podvědomí zdejších obyvatel a všech, kteří si Český les oblíbili,“ uvádí autorka knihy.
V této knížce najdete spoustu zábavy i poučení. Přečtete si příběhy devítiletého Honzíka a osmileté Janičky, kteří spolu tráví volný čas, chodí do stejné školy a bydlí v jednom činžovním domě. Zjistíte, jak se postarali o kotě, nebo jak prožili Velikonoce. Taky si chtěli s partou splnit bobříka odvahy a troufli si večer na hřbitov. Jednou se rozhodl Honzík, že chytí Janičce bažanta a jak to dopadlo, se dočtete v této nádherně ilustrované knížce. Velká písmena, krátké příběhy, to je to, co děti potřebují, aby udržely pozornost. Na závěr každého příběhu je i poučení do života.
Povídky PERU SE S TEBOU, ŽIVOTE, jsou tentokrát určeny pro dospěláky. Je to 13 příběhů o ženách, pracujících v Domově seniorů. Jejich radosti a strasti osobního života, při náročné práci se starouškama.v Domově seniorů.
Knížka POHÁDKY Z TŘEBÍČE a okolí obsahuje 17 pohádek. 7 se vztahuje k Třebíči, ostatní jsou z Mastníka, Náramče, Pocoucova, Zárubic, Čechočovic, Ptáčova, Budíkovic, Stříteže, Starče a Vladislavi. Dvě pohádky jsou úplně popletené a jedna je sestavena z jazykolamů. Jsou tam i strašidla, čarodějnice, skřítek Boroviňáček, i čert. Doufám, že se pohádky budou líbit, proto je taky píšu. Na závěr, jak je mým zvykem, je vždy nějaké poučení pro děti.
