Seweryna Szmaglewska prožila v Osvětimi tři roky a napsala o nich napínavé, zdrcující svědectví. Vykresluje každodenní život vězňů, poznamenaný sháněním jídla a oblečení, bojem proti vším, tyfu a únavě z nesmyslné práce, týráním opilých esesmanů i pohledem na šílenství odehrávající se mezi vlakovou stanicí a krematorii. Příběh končící postupnou evakuací tábora před příchodem spojenců je protkaný osobními příběhy i obecnými úvahami o člověku.
Helena Teigová Knihy
Realisticky vylíčená historie partyzánského oddílu Lidové armády, vedeného generálem Boldynem, v bialystockých lesích a bažinách od podzimu 1943 do května 1944, kdy se oddíl po smrti svého velitele probije na Volyň, osvobozenou již Sovětskou armádou.
Ve druhém dílu Loutky rozvíjí Prus další osudy hlavních protagonistů románu. Vokulský získává stále větší majetek - jenom proto, aby se mohl přiblížit Isabele Lencké. Nechápe, nebo spíše nechce pochopit, že Isabela ho nemiluje a nikdy milovat nebude, přináší jí největší oběti, jichž je schopen, ale svůj velký životní omyl pochopí až v závěru románu. Pozornosti čtenářů si zaslouží i rázovitá postava starého kupeckého mládence Ignáce Řeckého, který je určitým protikladem Vokulského: ztělesňuje zde přežívají typ romantického Poláka, který nechápe novou dobu. Uzavírají se i osudy dalších postav příběhu, ať už krásné a nešťastné paní Stavské, nebo manželů Křešovských. Není náhodné, že české vydání Prusových spisů uzavírá právě jeho nejvýznamnější a čtenářsky nejvděčnější dílo - román Loutka, v němž autor spojil zajímavý náměť s mistrně zvládnutou uměleckou formou. Za velký čtenářský úspěch vděčí ovšem Loutka nejvíc pozorovacímu talentu autora, který dokázal se schopností historického odstupu do hloubky analyzovat svou dobu.
Výbor z povídek (Před soudem, Apel, Zářijová óda, Cesta, Návrat, Varšavjanka, Synové, Večer v Den vítězství, Hodně a málo písku, Modlitba) jednoho z nejvýznamnějších autorů moderní polské literatury, který do svých románů,povídek,esejů, publicistických próz, politických úvah a zamyšlení uložil úlomky i celé plochy dějin své doby, společnosti, jíž byl svědkem, účastníkem. V přítomném výboru je zachycena doba "noci", válka,nacistické éry, kdy si lidé přes všechny tragické osudy a životní omyly uchovávají naději, z níž čerpají sílu k odporu, i doznívání této válečné "noci" v prvních poválečných letech.
Historický román z dějin starého Egypta je dílem předního polského romanopisce, novelisty a novináře (1845-1912). Autor zde na pozadí pestrého obrazu starověké egyptské společnosti z 11. stol. př. n. l. - rolníků, úředníků,vojáků, kněží, faraónova dvora i cizinců - líčí životní boj i tragédii mladého egyptského faraóna Ramsese XIII., který chce provést radikální reformy ve prospěch utiskovaných rolníků a nutně se přitom dostává do konfliktu svrstvou kněží, jež se ze zdrojů státních příjmů nejvíce obohacuje.
Nejoblíbenější román polské literatury po druhé světové válce, v němž autor nastavil kritické zrcadlo polské společnosti posledních válečných dní a prvních chvil svobody. Děj románu je zhuštěnou historií venkovského okresního města a osudů některých jeho obyvatel a návštěvníkův údobí čtyř dní, od soboty 5. května do úterý 8. května 1945. Autor proniká do psychiky svých hrdinů, líčí jejich vnitřní konflikty a boje, které jsou dokonalým obrazem převratné situace společenské a politické, zachycuje dialektické rozpory polské skutečnosti bez všech příkras. Sám o tom říká: "Chtěl jsem v této knize ukázat polskou skutečnost, jaká byla v prvních dnech svobody, se vší slávou a bídou. Byla to skutečnost surová, brutální i tragická a právě takový je můj román ..."
Svébytný román polského autora (nar. 1907), profesora krakovské university, známého literárního historika a kritika, je věnován problematice tvorby. Hrdinou je hudební skladatel, Švýcar polského původu, který okouzlenatmosférou Paříže píše koncert, své vrcholné dílo. Čtenáři mají vzácnou možnost nahlédnout do umělcovy tvůrčí dílny. Spisovatel využil při své literární práci svých literárněhistorických i filosofických znalostí.
Soubor dvou knih významné polské spisovatelky. První z nich, novela Dům nad loukami (1925), je vzpomínkovou prózou zachycující mládí na venkově. Druhá, povídkový cyklus Medailony (1946), reportážní formou zaznamenává osudy lidí za druhé světové války.
