Seweryna Szmaglewska prožila v Osvětimi tři roky a napsala o nich napínavé, zdrcující svědectví. Vykresluje každodenní život vězňů, poznamenaný sháněním jídla a oblečení, bojem proti vším, tyfu a únavě z nesmyslné práce, týráním opilých esesmanů i pohledem na šílenství odehrávající se mezi vlakovou stanicí a krematorii. Příběh končící postupnou evakuací tábora před příchodem spojenců je protkaný osobními příběhy i obecnými úvahami o člověku.
Realisticky vylíčená historie partyzánského oddílu Lidové armády, vedeného generálem Boldynem, v bialystockých lesích a bažinách od podzimu 1943 do května 1944, kdy se oddíl po smrti svého velitele probije na Volyň, osvobozenou již Sovětskou armádou.
Široce koncipovaný román největšího polského realisty (1847-1912) o varšavské společnosti osmdesátých let minulého století. Při svém prvním knižním vydání v r. 1890 nedošel ohlasu a polskou kritikou byl plně uznán vlastně až po druhé světové válce. Teprve nová doba rozpoznala, že není jen běžným příběhem lásky - obchodně úspěšného zchudlého šlechtice k ženě-loutce, jež z něho učiní otroka svých rozmarů a postupně jej ruinuje -, ale především znamenitým obrazem společnosti v historicky důležité době, kdy se v důsledku změn společenských, zániku aristokracie a nástupu kapitalismu, od základu mění poměry politické, hospodářské, kulturní. V druhém díle rozvíjí Prus další osudy hlavních protagonistů. Vokulský získává stálle větší majetek - jednak proto aby se mohl příblížit Isabele Lencké ( kupec Vokulský hlavní hrdina románu). Nechápe že tí si ji nezíská.
Výbor z povídek (Před soudem, Apel, Zářijová óda, Cesta, Návrat, Varšavjanka, Synové, Večer v Den vítězství, Hodně a málo písku, Modlitba) jednoho z nejvýznamnějších autorů moderní polské literatury, který do svých románů,povídek,esejů, publicistických próz, politických úvah a zamyšlení uložil úlomky i celé plochy dějin své doby, společnosti, jíž byl svědkem, účastníkem. V přítomném výboru je zachycena doba "noci", válka,nacistické éry, kdy si lidé přes všechny tragické osudy a životní omyly uchovávají naději, z níž čerpají sílu k odporu, i doznívání této válečné "noci" v prvních poválečných letech.
Historický román polského klasika plasticky zobrazuje starověký Egypt za panování mladého faraóna Ramsese XIII. Krátká doba faraonovy vlády je poznamenána úsilím o zlepšení životních podmínek v zemi a zápasem s vlivem všemocných kněží. Kněží, ovládající nejen veškeré bohatstvíEgypta, ale i politickou moc, zneužívali svého postavení ke zradě zájmů státu i národa. Faraon v boji s touto organizovanou silou podléhá, ale jeho myšlenky pozvolna vítězí a nakonec jsou uváděny do života Ramsesovým největším odpůrcem, veleknězem Herhorem. Autorovo barvité a zasvěcené líčení se opírá o studium vědeckých pramenů.
Nejoblíbenější román polské literatury po druhé světové válce, v němž autor nastavil kritické zrcadlo polské společnosti posledních válečných dní a prvních chvil svobody. Děj románu je zhuštěnou historií venkovského okresního města a osudů některých jeho obyvatel a návštěvníkův údobí čtyř dní, od soboty 5. května do úterý 8. května 1945. Autor proniká do psychiky svých hrdinů, líčí jejich vnitřní konflikty a boje, které jsou dokonalým obrazem převratné situace společenské a politické, zachycuje dialektické rozpory polské skutečnosti bez všech příkras. Sám o tom říká: "Chtěl jsem v této knize ukázat polskou skutečnost, jaká byla v prvních dnech svobody, se vší slávou a bídou. Byla to skutečnost surová, brutální i tragická a právě takový je můj román ..."
Svébytný román polského autora (nar. 1907), profesora krakovské university, známého literárního historika a kritika, je věnován problematice tvorby. Hrdinou je hudební skladatel, Švýcar polského původu, který okouzlenatmosférou Paříže píše koncert, své vrcholné dílo. Čtenáři mají vzácnou možnost nahlédnout do umělcovy tvůrčí dílny. Spisovatel využil při své literární práci svých literárněhistorických i filosofických znalostí.
Soubor dvou knih významné polské spisovatelky. První z nich, novela Dům nad loukami (1925), je vzpomínkovou prózou zachycující mládí na venkově. Druhá, povídkový cyklus Medailony (1946), reportážní formou zaznamenává osudy lidí za druhé světové války.
